Zpráva synodního kurátora o jednáních o osnově zákona, kterým měly býti hospodářsky zabezpečeny církve

V květnu r. 1948 byla vyzvána synodní rada sekretariátem církevní komise Ústředního akčního výboru Národní fronty (ÚAVNF), aby vyslala sama své zástupce, znalce finančních a hospodářských věcí k jednání o církevních záležitostech. Bylo to pozvání ke schůzi zástupců nekatolických církví s předsednictvem církevní komise ÚAVNF. Schůze se konala 10. května 1948 a účastnili se jí zástupci církve naší, československé, pravoslavné a náboženských obcí židovských. Za naši církev byl synodní radou delegován synodní kurátor br. dr. Boháč, člen synodní rady br. A. Pokorný a tajemník synodní rady br. farář Sochor. Církevní komise povolala kromě toho k jednání za naši církev br. Prof. dra J. L. Hromádku, který se této prvé schůze rovněž účastnil.

Schůzi zahájil předseda církevní komise ministr dr. A. Čepička. Kromě jiných věcí (vyučování náboženství, pracovní brigády aj.) sdělil ministr, že komise připravila osnovu zákona o úpravě platových, majetkových a některých jiných vnějších poměrů duchovenstva církví státem uznaných, že je před tím již projednala se zástupci církve řím.-katolické, kteří s ní vyslovili souhlas a že se nyní předkládá zástupcům církví nekatolických k vyjádření. Hlavní ustanovení navrženého zákona jsou: 1) ruší se dosavadní způsob podpory církví; 2) stát přebírá osobní náklad na služební požitky duchovních církví a náboženských společností státem uznaných, popř. recipovaných; 3) duchovní jsou povinni vyučovati bezplatně náboženství na školách I. a II. stupně, není-li o vyučování náboženství postaráno jinak, a to 10 hod. týdně, kterážto povinnost se snižuje u samostatných duchovních správců na 8 hod. a odpadá u duchovních s funkcí dozorčí; 4) ruší se štola na funkce u místně příslušných duchovních; 5) duchovním spadajícím pod ustanovení nového zákona se dostane odpočivného podle předpisů o odpočivných a zaopatřovacích platech státních zaměstnanců; 6) volba duchovního vyžaduje předchozí schválení státní správy; 7) církvím připadá zásadně povinnost hraditi řádné věčné náklady kultovní, však /stát/ bere na sebe povinnost hraditi dotací kultové náklady, pokud na ně nestačí vlastní prostředky církví; 8) vlastní prostředky církví, určené k hrazení kultovních nákladů představují a) výnos veškerého majetku movitého i nemovitého a majetkových práv, b) výnos církevní daně ve výši 20 Kčs ročně na každého příslušníka té které církve; 9) provede se soupis veškerého majetku církevního; církevní ústředí budou předkládati ministerstvu ke schválení rozpočet na příští rok a záverečné účty na rok minulý.

S přednesenými zásadami chystaného zákona vyslovili přítomní zástupci ostatních nekatolických církví principielně souhlas, zástupci církve naší vyjádřili k nim hned na schůzi své výhrady. Poněvadž pro zástupce nekatolických církví bylo vše úplně nové a tuto osnovu zákona neznali, byla diskuse o osnově odložena na příští schůzi, k níž došlo asi za 10 dní. Nové schůze se zúčastnili zástupci týchž církví. Pokud se týče naší církve, byli syn. radou vysláni tíž zástupci jako na schůzi prvou, prof. Hromádka poslal za sebe se svými písemnými připomínkami dr. Lukla. Rozhovor se vedl o našich zásadních námitkách, které se nesly zejména proti státním platům duchovních, proti příliš nízkému vyměření církevní daně, proti námětu, že předepsaná výše daně nesmí býti předaňována, a proti tomu, aby stát se vyjadřoval o duchovních již před volbou, a vůbec proti omezování autonomie církve. Proti tomu zastával min. dr. Čepička princip, že zákonná úprava se má díti pro všechny církve stejným způsobem. Poněvadž církve neměly své připomínky a námitky přesně formulovány, bylo jim uloženo, aby v nejkratší době podaly své připomínky k osnově zákona písemně.

Synodní rada vypracovala v memorandu své připomínky k osnově zákona a předložila je k projednání a ke schválení konferenci seniorů a seniorátních kurátorů, kterou k tomuto účelu svolala. V příloze uvádíme toto memorandum v plném jeho znění.

Připomínky byly pak zaslány ve stanovené lhůtě církevní komisi ÚAV NF.

K projednání připomínek a námitek svolal ÚAV NF novou schůzi se zástupci nekatolických církví na 16. července 1948. Schůzi byli poprvé přítomni zástupci slovenské církve augsb. vyzn. a slovenské církve reformované, a zástupci unitářů; s naší strany se jí účastnili opět titíž zástupci, syn. rady jako ve schůzích předcházejících, nebyl jí však přítomen prof. Hromádka, který tehdy meškal mimo Prahu. Na schůzi prohlásili zástupci obou slovenských církví, že souhlasí s memorandem českobratrské církve evang. a že jeho připomínky přijímají za své. Diskuse o našich připomínkách nevedla k žádnému cíli. Požadavek, aby pro naši, resp. pro evang. církve bylo přijato do zákona zvláštní ustanovení, když by principy, z nichž vycházíme, byly nepřijatelné církvím jiným, a aby pro ni byl podržen dosavadní systém dotační, byl předsedajícím ministrem dr. Čepičkou odmítnut ze zásadních důvodů. Bylo jím prohlášeno, že poměr všech církví ke státu má býti upraven jednotně a že proto každá církev se musí rozhodnout, zdali navržený zákon přijme a jemu se podrobí, či postaví-li se mimo rámec církví státem uznaných; v tomto druhém případě bude nucena vzdáti se státní podpory, neboť jenom církve, které se podrobí ustanovením zákona, budou státem podporovány. Církvím byla na schůzi dána lhůta, aby do 20. srpna oznámily, zdali zákon přijímají či nikoli.

Synodní rada v tak vážné záležitosti, dotýkající se celé církve, se rozhodla dotázati se staršovstev sborů (farních i fil.) a seniorátních konventů, jaké stanovisko zaujímají k navrhovanému zákonu, jsou-li pro jeho přijetí či pro nezávislost na státu. Znění oběžníku jest v příl. II. Obdobná výzva byla zaslána seniorátním výborům, aby o osnově zákona pojednaly konventy.

Uloženou lhůtu 20. srpna nebylo možno dodržeti. Na nový dotaz od církevní komise ÚAVNF odpověděla syn. rada 22. září ráno, že si sbory a seniorátní konventy jednomyslně přejí, aby byl zachován dosavadní způsob podpory církve a aby syn. rada v tomto smyslu vedla ještě jednání s ÚAVNF. Zároveň vyslovila syn. rada žádost, aby návrh zákona byl doplněn ještě zvláštním ustanovením platným pro církve presbyterního zřízení, pokud by si toho přály, a to v tom smyslu že by byl jim na jejich žádost stanoven úhrnný počet systematizovaných míst a obnosy služného na tato místa připadající byly vyplaceny ústřední správě církve. Znění tohoto přípisu jest v příloze III.

Na podzim r. 1948 se přiostřilo napětí mezi řím.-katol. církví a státem, takže se zdálo, že zákon bude na delší dobu oddálen nebo vůbec vzat s pořadu jednání. Ve skutečnosti se však v církevní komisi ÚAVNF pracovalo /na/ změnách znění zákona a, jak se zdá, vedlo se o tom i jednání s řím.-katol. církví. To se projevilo pak při prvním jednání se zástupci naší církve. Syn. radě bylo 28. června 1949 večer oznámeno, že ve čtvrtek 30. června chce předseda církevní komise min. dr. Čepička /jednat/ se zástupci církve a že chce míti od nich jasnou odpověď na otázku, zdali církev zákon přijímá. Byla narychlo svolána schůze syn. rady na středu 29. června dopoledne a k ní byl přizván prof. Hromádka a senioři i konsenioři přítomní právě v Praze na kurzu pořádaném Spolkem duchovenstva a syn. radou. Při poradě shodli se všichni přítomní na tom, že za dané situace, jak se vyvinula, a vzhledem k nejednotnosti sborů v otázce, má-li církev setrvati při státním uznání a přijmouti zákon, či přeměniti se /nevratně/ na církev státem neuznanou, jakož i vzhledem k nebezpečí, že by odmítavá odpověď byla vykládána politicky, nezbývá církvi nic jiného než zaujmouti k zákonu kladné stanovisko. K jednání byli delegováni ze syn. rady náměstek syn. seniora dr. Hájek, syn. kurátor dr. Boháč, který však pro náhlé onemocnění se nemohl schůzky účastniti, a círk. rada B. Valeš; mimo to byl požádán prof. Hromádka, aby se zúčastnil jednání také za církev.

Jednání se zástupci naší církve zahájil min. dr. Čepička výkladem o chystaném zákonu. Upozornil, že jest to v podstatě sice táž předloha, o které bylo jednáno již před rokem, avšak přece jen poněkud upravená a pozměněná. Změna textu zákona záležela zejména ve dvou podstatných věcech: a) byl vynechán § 10, jímž se rušila štola; b) stát převzal zásadně také hrazení řádných věcných nákladů, takže odpadlo ustanovení, že církve vybírají od svých příslušníků církevní daň ve výši 20 Kčs na osobu ročně. Není pochyby, že těmito změnami vyšla církevní komise ÚAVNF vstříc církvi řím.-katol.

Na výklad ministrův navázal pak rozhovor o chystaném zákoně i o jiných otázkách týkajících se církve, načež na konci rozhovoru obrátil se min. dr. Čepička na zástupce naší církve s otázkou, může-li míti stát za to, že se českobratrská církev evang. postaví k zákonu kladně. Bylo mu odpovězeno, že církev projeví souhlas se zákonem, bude-li v důvodové zprávě i v prováděcím nařízení výslovně uvedeno, že zákon ponechává vlastní strukturu církve nedotčenou, že duchovní zůstávají nadále zaměstnanci církve a odnětí platu duchovnímu nebude se moci státi bez předchozího souhlasu církevních orgánů, a bude-li posléze uvedeno v důvodové zprávě, že se svoboda církve zákonem neruší.

Po schůzi z 30. června 1949 vypracoval gen. tajemník syn. rady círk. rada B. Valeš podrobný záznam, který byl zaslán staršovstvům všech sborů k informaci. Dne 15. červnece 1949 konalo se pak předsednictvo ÚAVNF slavnostní schůzi, na níž byli pozváni také zástupci církví státem uznaných; za naši církev byl přítomen círk. rada B. Valeš. Schůzi zahájil min. předseda A. Zápotocký, který je zároveň předsedou ÚAVNF, načež jeho gen. tajemník dr. A. Čepička podal zprávu o jednáních komise pro církevní a náboženské otázky a přednesl návrh zákona o státní úhradě osobních a věcných potřeb církví a náboženských společností státem uznaných, který pak byl předsednictvem schválen a přijat.

Text osnovy zákona schválený předsednictvem ÚAVNF nestal se však zákonem. V komisi ÚAVNF pro otázky církevní pracovalo se ještě dále a provedeny byly dvě změny zásadní důležitosti. a) Podán byl návrh na zřízení státního úřadu pro věci církevní jako úřadu ústředního, v jehož čele by stál ministr určený presidentem republiky. b) Platnost zákona o hospodářském zabezpečením církví byla rozšířena na církve všechny, nikoli jen na církve státem uznané. Zrušením rozdílu mezi církvemi státem uznanými a neuznanými byla ovšem naší církvi vzata možnost rozhodnouti se o přijetí či nepřijetí zákona. O těchto změnách byla naše církev informována min. dr. Čepičkou na schůzi církevní komise se zástupci církví evangelických: naší, slovenské augsb., slovenské reform., a východoslezské dne 7. října 1949.

Osnovy obou zákonů byly pak přijaty Národním shromážděním na slavnostní schůzi dne 14. října 1949 a nabyly platnosti zákonné. Tím byla pro církve vyřešena otázka, která je po více než rok udržována v napětí.     

Edice dokumentu byla zpracována v rámci grantu Grantové agentury akademie věd AA801830801 „Josef Lukl Hromádka (1889-1969) a český protestantismus v letech 1945-1989“