Farář Ctirad Novák - první soudní proces s farářem ČCE po roce 1968

Michael Pfann
Kutnohorský farář Ctirad Novák byl v roce 1969 odsouzen za údajný převoz „závadových" dokumentů do Nizozemí. Dočasně mu byl odebrán státní souhlas k duchovenské činnosti. Stal se tak prvním farářem ČCE takto postiženým po roce 1968. Na jeho případu se ukazuje postup „normalizace" státní správy v přístupu k církvi. Novák mezi ostatními „bezsouhlasníky" představuje zvláštní případ. Po navrácení souhlasu se vrátil na původní sbor, poté byl zaměstnán jako tajemník na Synodní radě ČCE a nakonec působil jako farář v Nosislavi. Jeho schopnost sjednocovat v sobě takovéto protiklady se projevovala i v inte-grující otevřenosti k rozmanitým myšlenkovým proudům a skupinám v ČCE.

Začátky

Ctirad Novák se narodil jako jediné dítě svých rodičů 13. června roku 1931 v Brně. První roky po narození žil s rodiči ve Vanovicích, odkud se později přestěhovali do Brna. Ač byli jeho rodiče původně evangelík a katolička, jejich vliv na synovu církevní příslušnost byl spíše odstředivý. Svoji cestu ke křesťanské, evangelické víře nacházel dospívající Ctirad sám rodičům navzdory. Do náboženství ho přivedl vikář Josef Hlaváč. Jeho působiště, Blahoslavův dům, se stalo Novákovi novým útočištěm. Zdejší dorost byl „semeništěm“[1] studentů teologie. Byl to právě vliv tamního faráře Viktora Hájka (pozdějšího synodního seniora), jehož kázání nastávající teolog naslouchal, a také přednášky J. L. Hromádky, co přivedlo Nováka k rozhodnutí studovat evangelickou teologii a stát se farářem.2

Na Komenského evangelické bohoslovecké fakultě, již studoval v letech 1950 až 1954, se nechal Novák formovat především přednáškami a semináři profesora praktické teologie Josefa Smolíka. K tomu přistupovala daňkovská tradice důkladné biblické práce.

Po dvouleté vojenské službě[2] nastupuje vikář Novák v roce 1956 na svůj první sbor v Chodově u Karlových Varů. Z letničně či probuzenecky[3] laděného Chodova musel pod tlakem StB po čtyřech letech odejít. Na sborech se vzájemně vystřídali s Alfrédem Kocábem, nad nímž ve Zruči nad Sázavou visela stejná hrozba ztráty státního souhlasu[4]. Zručský sbor byl malý, jeho diaspora rozvětvená.[5] Po svém muži do Zruče nastupuje jeho manželka, vikářka Miluše Nováková. Do Kutné Hory již jako farář (ordinovaný v roce 1966) přijíždí Novák necelé dva týdny po sovětských tancích.[6]

Městský sbor v Kutné Hoře žil všemi tradičními složkami českobratrského evangelického sboru. Pod kazatelnou se setkávalo k šedesátce bratří a sester. Mládež nebyla sice početná, zato byla aktivní. Jí i dětem věnoval farář Nováka zvláštní pozornost. Ve sboru byl zažitý jistý smysl pro angažované politické povědomí.[7] To mimo jiné dokládá dopis, který formulovali členové staršovstva spolu s farářem (Novák při vyšetřování StB v prosinci uvedl 1969, že ho sepsal sám[8]) a předložili ho k dobrovolnému podpisu účastníkům bohoslužeb v květnu 1969. Dopis byl adresován předsednictvu Svazu českých novinářů[9]. Kritizuje nástup cenzury, omezování svobody tisku a „masové rozmnožování polopravd“. Naproti tomu vyjadřuje podporu novinářům a jejich setrvávání na tom, „co poznali jako pravdu“. Je příznačné, že dopis zakončují slova o „naději v budoucnost takového socialismu, který by vedl k humánnějšímu a bohatšímu lidskému společenství.“ Tento dopis zanedlouho dojde značné pozornosti zástupců státní správy.

Přerušená cesta do Nizozemí

Sbor v Kutné Hoře tradičně ekumenicky spolupracoval s katolíky, Církví bratrskou Církví československou husitskou. K tomu udržoval živé kontakty v zahraničí, především v Holandsku. Právě při cestě do holandského Zwolle došlo k tomu, co na dva roky zastavilo kroky kutnohorského faráře na kazatelnu jeho kostela.

Zwollský a kutnohorský sbor spolu udržovaly přátelské kontakty. K nim patřila nejen hmotná pomoc zwollských kutnohorským (teologická literatura, automobil)[10], ale i vzájemné návštěvy. Na jaře 1969 pozval Gerrit Messie, farář tamní holandské reformované církve, Ctirada Nováka a pražského katolíka, filozofa Dr. Jiřího Němce do Zwolle při příležitosti výstavy Zlaté město Praha, jíž se měl účastnit i československý velvyslanec. S výstavou měly být spojeny bohoslužby pořádané Gemeenschap van Kerken (Společenství církví). V rámci bohoslužeb měli mít oba hosté přednášky na téma Co žije v církvích ČSSR[11]. Ani jeden z pozvaných do Nizozemí nedorazil. Jiří Němec účast rovnou odmítl, na cestě ho na doporučení biskupa Tomáška, s nímž na jaře 1969 přijel jednat o hostu sám Messie, nahradil páter Bílý[12]. Novák dorazil pouze k hraničnímu přechodu v Rozvadově.

Před odjezdem za hranice naložil český farář do kufru auta evangelickou církevní literaturu, kterou chtěl rozdat holandským zájemcům. Na Messieho telefonickou prosbu[13] v poslední chvíli do aktovky přibalil některé církevní i necírkevní tiskoviny z posledních dvou let, týkající se aktuálního dění ve státě. Mezi nimi se nacházely například následující dokumenty: opis vystoupení Františka Kriegla na zasedání ÚV KSČ v květnu 1969, ve kterém jeho autor vysvětluje, proč nepodepsal moskevský protokol; diskusní příspěvek Karla Kyncla na zasedání MV KSČ z 2. 6. 1969, v němž Kyncl kritizoval G. Husáka; známé, sovětskou invazi odsuzující Poselství Synodu ČCE svému národu z února 1969; Novákovy rukopisné poznámky z rozhovoru – „čistě politického“ charakteru – při příležitosti instalace faráře A. Kocába v Mladé Boleslavi na jaře 1969, jehož se účastnili J. Smolík, J. Trojan, L. Hejdánek, M. Balabán, J. Šimsa, J. Veber, A. Kocáb, Jan Dus, P. Hlaváč a V. Sláma[14] a další dokumenty obdobného charakteru. Mezi nimi také koncept plánované přednášky, k němuž se níže vrátíme. Právě dokumenty narychlo nastrkané do aktovky, ležící na předním sedadle auta, byly důvodem, proč bylo s Novákem posléze zahájeno trestní řízení.[15]

V odpoledních hodinách 21. června 1969 byl na hraničním přechodu podroben důkladnému prověření příslušníky oddělení pasové kontroly (OKPK).[16] Právě telefonát G. Messieho s prosbou o dokumenty[17] a jeho jednání s biskupem Tomáškem kladou otazník nad pouhou namátkovost jejich zvláštní pozornosti. Poněvadž kontroloři konstatovali, že dokumenty v autě jsou „závadového charakteru a jejich zaměření je proti socialistickému zřízení v ČSSR a politice KSČ“, podrobili Nováka výslechu. Vypověděl, že dokumenty veze do zahraničí pro svou potřebu jako podklady pro přednášku a nikdo ho s nimi nevyslal. Svoji cestu označil jako soukromou. Při výslechu kladl jistý odpor: odmítl uvést jména osob, které mu tiskoviny poskytly; tázal se, na základě kterého paragrafu jsou mu materiály odnímány a pod pohrůžkou odmítnutí podepsat zápis si činil poznámky. Poté mu byl „prozatím“ odebrán cestovní pas a byl vyzván k návštěvě oddělení pasů a víz v místě svého bydliště. K celému postupu dalo souhlas Federální ministerstvo vnitra („centr. vnitro“), které bylo předběžně informováno.[18] Cestou od hranic požádal duchapřítomný Novák protijedoucí švýcarské cestovatele o vyřízení vzkazu do Zwolle, že na slavnost nedorazí. Jeho vzkaz však dorazil až po bohoslužbách.[19]

Vyšetřování

Krátce poté, co se Novákovým případem začala zabývat, si státní bezpečnost v Kutné Hoře pozvala k podání výpovědi také jeho manželku, vikářku Miluši Novákovou. Kapitán StB se jí vyptával na vydávání Sborového listu, o jehož obsah a vydávání pečovali oba manželé spolu s mládeží a členy svých sborů. Po prvním čísle z ledna 1969 následovala další čtyři.[20] Sborový list informoval o událostech a otázkách celocírkevních i sborových, nevyhýbal se ani odvážným politickým tématům. Například se opakovaně a otevřeně věnuje Romům a jejich místě ve společnosti.[21] Na list upozornil StB kutnohorský okresní církevní tajemník Josef Kovařík, jemuž Novákovi měsíčník zasílali, ale nežádali ho o povolení k jeho vydávání, jako to bylo běžné před pražským jarem.[22]

V září předává kutnohorská StB doposud shromážděný materiál k posouzení vyšetřovacímu odboru Krajské správy SNB do Prahy.[23] Případem se zabývá kapitán odboru vyšetřování StB KS SNB v Praze Mikuláš Tita, který dochází k závěru, že dokumenty, které Novák vezl, nebyly „závadové“26, jak tvrdí žadatelé o posouzení[24], a tudíž „samotný materiál nezakládá žádný trestný čin“.28 Uvádí ovšem, že „by bylo možné jmenovaného postihnout pro trestný čin poškozování zájmů republiky v cizině podle § 112 trestního zákona, resp. pro pokus“ o něj.[25] K tomu by však bylo nutné prokázat, že Novák měl úmysl „materiály rozšiřovat nebo umožnit jejich rozšíření v cizině“.[26] Další úsilí vyšetřovatelů se napře právě tímto směrem. Z rozvadovského výslechu toto dovozovat nelze, vyslýchaný vypověděl, že dokumenty vezl pro vlastní potřebu jako osobní podklady pro svou přednášku. Vyšetřovatel v závěru svého vyhodnocení upozorňuje na zásadní procesní nedostatky, kterých se dopustili pracovníci oddělení pohraniční kontroly (OPK). To společně s dlouhou dobou uplynulou od události jsou skutečnosti, které by musel vytknout prokurátor i soud a kterých by využila i obhajoba. Proto vše považuje vyšetřovatel za neúnosné zahajovat trestní stíhání a navrhuje případ odložit.[27]

Můžeme se domýšlet, jaké byly důvody k tomu, proč se tak nestalo. Právě v červenci 1969 se vrátil na své předlednové místo vedoucího sekretariátu pro věci církevní Karel Hrůza.[28] Bylo by však příliš brzy hledat zde jeho intervenci; v době přerušené Novákovy cesty ještě ve svém křesle neseděl. Snad se normalizující státní správa snažila v exemplárním procesu ukázat nový směr, který po pražském jaru ve vztahu k církvi nastupuje. Spíše však šlo pouze o nepromyšlený projev tohoto stavu. Je pozoruhodné, že vyšetřování Novákova případu státní správa věnovala tolik úsilí, když Novák nepatřil mezi „politicky“ exponované faráře a tím pro ni nepředstavoval žádné výrazné ohrožení.

V říjnu krajská správa SNB v Praze Novákovi ruší výjezdní doložku do Nizozemí. Důvodem má být, že „převážel do ciziny doklady a nežádoucí tiskoviny“.[29] Proti tomu se Novák ohrazuje s poukazem na to, že se na jeho červnové jednání uplatňuje zákonná norma („vládní nařízení č. 114 §1 odst. d.“), která byla přijata až teprve 8. října 1969.[30]

Teprve v prosinci, půl roku po neuskutečněné cestě předvolala Krajská správa SNB – Odbor vyšetřování StB k výpovědi do Prahy Ctirada Nováka, nyní podezřelého z trestného činu poškozování zájmů republiky v cizině podle §7/1, 112 trestního zákona.[31] Bylo na něj tedy uvaleno podezření přesně podle posudku vyšetřovatele Tity, který doporučil případ odložit. Majoru Karlu Buraltovi se podařilo získat od vyslýchaného doznání, že převážené písemnosti „vezl bez přesně promyšleného cíle a chtěl je použít v případě zájmu svých přátel v Holandsku jako obraz přítomné doby v ČSSR“[32]. Upozorňuje, že se stejným účelem vezl i další „prohlášení a projevy československých státních a stranických osobností a orgánů“ a další teologické a církevní dokumenty, knihy a časopisy, které mu nebyly odebrány. Nepředpokládal, že by bylo trestné kterékoli tiskoviny v jeho autě převážet.[33] Dnes dodává, že všechny dokumenty byly v té době stejně již na Západě známy, proto se s nimi nijak neskrýval.[34]

Na základě Novákovy výpovědi na něj podává major Buralt trestní oznámení pro přípravu výše uvedeného trestného činu k okresnímu soudu v Kutné Hoře.[35] Novákova chystaná přednáška měla být za „použití církevních slovních obratů a citátů tendenčně politicky zaměřena k polednovým a srpnovým událostem v roce 1968“.[36] Stejně měly působit i převážené materiály, některé údajně vydané ilegálně, určené pro holandské přátele. Hlavním zdůvodněním trestného činu je, že převážené materiály „mají zčásti vyloženě politický charakter odporující zájmům ČSSR a jejich zveřejněním v zahraničí by byli tamější občané nepravdivě a zkresleně informováni o situaci v Československu“.[37] Některé z dokumentů – uvedený dopis Svazu českých novinářů, či poznámky ze setkání farářů v Mladé Boleslavi – mají dokazovat nežádoucí politickou orientaci faráře Nováka. V následujících letech bude státní správa všechny sobě nepohodlné faráře nesprávně označovat jako příslušníky hnutí Nové orientace. To v náznaku můžeme číst už zde, když vyšetřovatel tvrdí, že farářovo jednání bylo zvláště společensky nebezpečné právě proto, že „reprezentuje určitou početnou skupinu v ČSSR“.[38] V nepronesené přednášce umlčený řečník opravdu Novou orientaci zmiňuje,[39] ale, ač se s nimi přátelil, mezi její příslušníky se nepočítal[40].

Nepronesená přednáška[41]

Než se dostaneme k závěrečnému rozsudku, bude dobře pojednat obsah přednášky. Protože mám za to, že jde o ojedinělý dokument sblížení dvou různých a nezřídka soupeřících ekleziologických koncepcí, věnuji mu více místa. Uložený text je překladem německého konceptu přednášky, na různých místech přeškrtaný, upravený či nedoplněný a ne zcela dokončený.

Tématem přednášky, která měla být pronesena při večerním ekumenickém shromáždění v tzv. velkém kostele ve Zwolli a na niž měl navazovat rozhovor přednášejícího s holandskými věřícími, byla Církev v současnosti v ČSSR s převážným zaměřením na ČCE[42]. Po úvodním zdvořilém zhodnocení vzájemných holandsko-českých, zwollsko-kutnohorských vztahů, upozorňuje Novák, že jeho církev již od 15. století pamatuje „jen 36 let bez pronásledování nebo diskriminací“, k nim připočítává dva poslední roky, další výhled se mu však jeví jako mlhavý. Zvláště se věnuje situaci potlačované církve po roce 1948 a konstatuje, že po uplynulých dvaceti letech útlaku se církev paradoxně těší příznivějšímu společenskému postavení než na jejich počátku. To je mu znamením, že kříž není koncem. Církev „koření ve smrti a vzkříšení Ježíše z Nazaretu“. S novými možnostmi ale církev zjišťuje, že na ně není připravena, že je zajata svými starými sktrukturami. Projevuje se to například nově otevřenou výukou náboženství na školách, pro niž je nedostatek metodických podkladů.

Na vině nepřipravenosti zdá se být „jistý dualismus v našem myšlení o státě; království Boží se vztahovalo izolovaně jen na oblast sboru (církve), víry a lidských vztahů. V oblasti veřejných věcí jsme v průměru sboru prakticky byli bez naděje v Bohu.“ Nyní právě zmiňuje Novou orientaci, která se podle něj jako jediná „zabývala politickou diakonií církve ve státě“ vycházejíc přitom z „následování bezbranně angažovaného Ježíše.“ První směr byl nastoupen v poúnorových letech v obraně proti snahám „uvést na společný jmenovatel komunismus a křesťanství“. Političnost byla podezřelá, proto také nalezl prof. Hromádka mezi členy církve „jen málo porozumění“. Namísto toho pod vedením synodního seniora Viktora Hájka nastoupila církev jinou linii: „(Výrazně) biblické kázání a vnitřní budování sboru se stalo denním heslem a soustředilo tehdy církev správným směrem“. Teprve když se na počátku 60. let projevilo, že to samo trvale nestačí, nastoupila právě Nová orientace, pro niž pak „lednová revoluce 1968“ nebyla překvapením.

Přednášku však Novák píše už necelý rok po srpnové invazi a proto se táže, jak má církev v nově omezujícím prostředí pokračovat. Ve dvou bodech se pokouší nalézt odpověď. 1) Zvěstovat evangelium a budovat sbor nesmí znamenat „takzvané kázání ‚čistého slova Božího‘ a upevňování jakéhosi ghetta“, což by byl „dnes zbožný únik před Bohem“ i o pomoc volajícím bližním. Doslova píše: „Není žádného skutečného budování sboru mimo (‚cestu příklonu‘) Božího k tomuto politickému, nemocnému světu.“ Bez toho není ani misie. 2) Že socialismus jako takový nebyl vyšetřovanému faráři vzdálen, jak na to sám upozornil i ve své výpovědi,[43] dokládá jeho poznání, že „program humánního socialismu s lidskou tváří (…) je ve svých dějinných kořenech poznamenán evangeliem“. Ale je to až období po srpnu 1968, které otevřelo církvi „nejširší prostor pro / – škrt: politickou/ /‘společenskou‘/ diakonii“. 

Výklad je uzavřen navázáním na dva v opisu přednášky neuvedené Ježíšovy výroky. Jeden z nich je jistě výzva k milování nepřátel (Mt 5, 44). V mladých lidech kráčejících proti tankům jen s prázdnýma rukama a s „vášnivých svědectvím o pravdě“ se projevil „nenásilný boj proti hříchům mocných tohoto světa“ snad zděděný po Českých bratřích. Proměňovat nastalou situaci nemá ani násilí, ani rezignace, ani pasivita a polopravda, před nimiž varoval také Jan Palach, ale láska k nepříteli realizovaná „teprve v konkrétní akci“. K tomu má vést církev zvěstující evangelium. Úloha církve v národě je „sloužit opravdovému smíření v pravdě“. Církvi zvěstující, že sílu a odvahu lze brát „u království Božího, u kříže a prázdného hrobu Kristova“ tak opět připadla „závažná klíčová služba“. S tímto přesvědčením Novák přednášku uzavírá.

Je pozoruhodné, ale – odvážím si říci – pro samotného faráře Nováka příznačné, že dvě uvedená pochopení „poslání církve“ (jak o něm budou jednat synody) a s ním i rozličné proudy v církvi nestaví proti sobě, ale naopak je k sobě přibližuje a nachází společné východisko. Nejvlastnějším posláním církve mu je jistě zvěstování evangelia. To se děje v důkladné biblicky založené sborové práci. Proměňující síla evangelia však má také být církví prostředkována i ke smíření světu za zdmi kostelů. To nejsou dvě různé koncepce a vlastně ani dvě strany téže mince, ale spíše neomezená síla jednoho hlasu zvěsti v celém spektru tónu.

Soud

Hlavní líčení v procesu se Ctiradem Novákem se konalo 27. ledna 1970 u okresního soudu v Kutné Hoře.[44] Soud potvrdil trestní oznámení usnesením, že obviněný „spáchal přípravu k trestnému činu poškozování zájmů republiky v cizině podle §§ 7 odst. 1, 112 trestního zák.“, a to tím, že si opatřoval prostředky ke spáchání uvedeného činu. Míněny jsou zabavené materiály. Novákově obhajobě, že dokumenty měly sloužit osobní potřebě a ne k rozšiřování, „soud neuvěřil“. Pokud by tiskoviny rozšiřovat nechtěl, tak by je podle soudu sebou „rozhodně“ nevezl. Tomu, že by měl „pravdivě informovat o poměrech v ČSSR“, prý nenasvědčoval ani politický postoj obviněného, který dokládá zmiňovaný, při bohoslužbách podepisovaný, dopis Svazu českých novinářů. S přihlédnutím k dobré pověsti, doposud čistému trestnímu rejstříku a péči o tři nezletilé děti byl vynesen rozsudek osmiměsíčního odnětí svobody s  podmínečným odkladem dvouleté zkušební doby.[45]

Novák se odvolal proti rozsudku v celé jeho šíři. V odvolání a jeho zdůvodnění[46] předně namítá, že byla pominuta jeho výpověď z Rozvadova, že dokumenty vezl pro svou osobní potřebu, nikoli, aby je rozšiřoval, natožpak s úmyslem poškodit republiku. Dále upozorňuje na to, že ze strany soudu nebylo provedeno důkazní řízení a to ani u těch okolností, které zakládaly rozsudek. Nebyl přečten ani zevrubněji zmíněn obsah dopisu Svazu novinářů, takže se k němu obviněný nemohl vyjádřit. Nebylo provedeno „kvantitativní srovnání“ materiálů, které vezl, ačkoli o to obhajoba žádala. Naprostá většina tiskovin – teologická literatura, ale i Rudé právo, či referát Gustáva Husáka z 29. 5. 1969 atd. – byla pominuta. Obsah a kontext zamýšlené přednášky nebyl zkoumán. Všechny materiály přitom vyvracejí tvrzení obžaloby, že Novákův postoj směřuje k tomu, aby v cizině nepravdivě informoval o poměrech v ČSSR. Naopak na jejich základě odvolání prokazuje opak tohoto tvrzení tak, jako to ve svém posudku, k němuž soud také nepřihlédl, doložila i SR ČCE, která hodnotí Nováka jako „pravdomluvného člověka“ a „občana s kladným poměrem k socialistickému zřízení“[47]. Nebylo tedy prokázáno, že by vědomě připravoval poškozování zájmů republiky a tak nemohla být prokázána skutková podstata činu. Nadto měl soud porušit presumpci neviny, když uvedl, že samotný fakt, že Novák listiny vezl, dokládá, že je chtěl také rozšiřovat. Obviněný se dovolává upozornění prokurátora, že „vývoz takovýchto tiskovin je právně normován až od 1. ledna 1970“. To znamená, že jejich „závadovost“ musela být v době cesty neprůkazná.[48]

Odvolání bylo projednáno 9. března téhož roku ve veřejném zasedání u krajského soudu v Praze. Odvolací soud uznal některé z výtek týkajících se nedostatečného prozkoumání převážených materiálů a provedl jej. Potvrdil však předchozí rozhodnutí drže se nastoupené argumentační linie. Zdůraznil Novákovu prosincovou výpověď, v níž uvedl, že v případě zájmu měly dokumenty posloužit tamním přátelům, tedy, že byly určeny k rozšiřování. Odůvodnění, které podkládá zamítnutí odvolání,[49] dokumentuje, že odvrat od pražského jara už byl cele dokonán. Jak uvidíme v následných citacích, je psáno již plně normalizačním jazykem užívajícím demagogická, propagandistická hesla komunistické rétoriky známá z dřívějších let. Předseda senátu JUDr. Ludvík Engelsmann v tomto duchu a na základě zabavených dokumentů – údajně „podporujících činnost pravicových a antisocialistických živlů“ –, především dopisu Svazu novinářů dokládá, že se Novák „v létech 1968 a 1969 věnoval, vedle theologické výchovy svých věřících, také vyhraněné politické činnosti, kterou byly podporovány pravicové, státu nepřátelské živly, mající za konečný cíl rozvrácení politických i hospodářských poměrů v našem státě.“ Dopis Svazu novinářů označuje za „reakční prohlášení, které bylo v rozporu s listopadovou rezolucí ÚV KSČ z roku 1968, dubnovou rezolucí z roku 1969 a dalšími stranickými a státními závěry o skutečných původcích kontrarevoluční situace ve státě“, jimiž měli být vedle „pravicových intelektuálů“ a dalších také právě novináři. Uvedené rezoluce byly postupnými kroky odvratu od předsrpnového vývoje směrem k „normalizaci“. Touto argumentací předseda senátu doložil Novákovu politickou nepřátelskost a znovu potvrdil, že se měl obviněný vědomě (!) pokoušet poškodit svoji zemi v cizině. Ctirad Novák byl odsouzen v plném rozsahu trestu v jeho lednovém znění.[50]

Odnětí státního souhlasu

Ačkoli byl po celou dobu vyšetřování farář Novák ujišťován, že odsouzení pro něj nebude znamenat přerušení jeho sborového působení,[51] byl mu k 1. červnu téhož roku vedoucím odboru kultury Středočeského kraje odebrán státní souhlas k výkonu duchovenské činnosti. Toto rozhodnutí bylo v reakci na Novákovo odvolání potvrzeno samotným ředitelem sekretariátu pro věci církevní Karlem Hrůzou. Zdůvodnění znělo: podle zákona „státní souhlas lze udělit jen duchovním, kteří jsou státně spolehliví a bezúhonní“.[52]

Po dobu odnětí souhlasu se farář živil nejdříve jako řidič sanitky, což ovšem nedělal příliš dlouho, protože mu to poskytovalo pro státní úřady nežádoucí možnost pohybovat se v jeho původním farářském „teritoriu“.[53] Poté nastoupil na pozici korektora v kolínských tiskárnách. Mohl tak vykázat místo v „dělnickém“ zaměstnání, i když ve skutečnosti dělníkem nebyl.

Solidarita

Po celou dobu procesu i v době odnětí souhlasu mohl kutnohorský farář pociťovat výraznou solidaritu svých kolegů a členů církve. V Novákově případu se zasazovala od počátku do konce synodní rada, s níž – zvláště s tehdejším synodním kurátorem, právníkem Pavlem Šimkem – svůj případ konzultoval a předával jí zprávy o vývoji a opisy vyšetřovacích dokumentů.[54] Synodní rada za Nováka intervenovala u soudů a dalších státních orgánů, později i u jeho nových zaměstnavatelů ohledně návratu do služby. Synodní senior Václav Kejř se osobně zúčastnil veřejného přelíčení u odvolacího soudu59 a jednal na KNV v Praze s Karlem Hrůzou ve věci odnětí Novákova státního souhlasu.[55] Přelíčení hojně navštívili také Novákovi přátelé faráři, především z Nové orientace.[56] Aktivní byli i senior, konvent a seniorátní úřad Poděbradského seniorátu. Ten dokonce podal Kanceláři prezidenta republiky žádost o milost pro Nováka, která byla sice postoupena Ministerstvu spravedlnosti, ale dále zůstala nevyslyšena.[57] Svou podporu a důvěru v Nováka v dopisech adresovaných jemu i státním a církevním orgánům v různých fázích vyjadřovali a podepisovali jednotlivě i ve skupinách faráři i laici: jako první Alfréd Kocáb i za své přátele,[58] dále kazatelé Horáckého seniorátu,[59] členové zastupitelstva Poděbradského[60] i Západočeského seniorátu[61], faráři Brněnského seniorátu[62], Messie sám za sebe[63] i s dalšími v zastoupení Zwollských[64]. Zásadní ovšem je, že po celý čas za svým farářem pevně stál kutnohorský sbor, jenž byl postižen nejvíce. Činil tak nejen v dopisech na jeho podporu,70 ale především tím, že se nesnažil uměle zacelit „vzniklou jizvu“ a po dobu farářovy nepřítomnosti na kazatelně zůstal uprázdněn v očekávání jeho návratu.[65] Novák se zprvu snažil být alespoň částečně aktivní – byl také zvolen do staršovstva –, ale pro nevoli administrátora a pro pracovní vytížení od toho upustil.[66] Celá rodina i nadále bydlela na faře a na životě sboru se podílela.

Návrat a další působení

V květnu 1972 se Okresní soud v Kutné Hoře usnáší, že se Ctirad Novák ve zkušební době osvědčil.[67] Podmínka tedy končí, ale trvá dalších pět měsíců, než je mu srpnovým rozhodnutím navrácen státní souhlas, a to až ke 2. říjnu téhož roku. Ještě další dva měsíce, než je uvolněn z kolínských tiskáren, čeká na plný návrat do služby. V těchto dvou měsících mu je již dovoleno v omezeném rozsahu spolupracovat s libenickým administrátorem sboru Jaroslavem Pechem. Z rozhodnutí okresního církevního tajemníka však ještě nesmí vést bohoslužby a učit náboženství na školách.[68] 1. prosince 1972 se Novák plně navrací do služby.

V Kutné Hoře Ctirad Novák zůstává do srpna 1981, kdy odchází na místo tajemníka na synodní radu. Po boku svého přítele, synodního seniora Miloslava Hájka setrvává až do jeho odchodu v roce 1987.[69] Na synodní radě mimo jiné pokračuje v již započaté práci liturgického odboru, vedené profesorem Josefem Smolíkem na nové Agendě ČCE, jejíž díly vycházejí od roku 1983 a znamenají postupnou, ale výraznou proměnu bohoslužeb ČCE. Jakožto nadaný hudebník přispívá svým dílem v hymnologickém odboru SR, ale také při výuce církevní hudby a zpěvu na KEBF (také němčiny).[70] Po intermezzu na SR se vrací k sobě nejvlastnější farářské práci[71] v kvetoucím, tradičním sboru v Nosislavi.[72] Spolupráce s katolíky při zakládání místní buňky Občanského fóra v době listopadových proměn roku 1989 je jednou z prvních známek ekumenických vztahů, které se navzdory dřívějším silným nevraživostem daří v Nosislavi navazovat.[73] Bohaté sborové práci se zde Novák věnuje až do odchodu do důchodu na konci roku 1997. V letech svého farářského působení se Novák účastnil tzv. „sérklů“, kruhu farářů, mezi něž patřili Jiří Doležal, Miroslav Rozbořil, Lubomír a Jiří Kabíčkovi, Jiří Štorek a další, kteří po dlouhá léta společně vypracovávali přípravy na nedělní kázání a setkávali se v teologickém rozhovoru.[74]

V prosinci 1990 Nováka zastihlo rozhodnutí Okresního soudu v Kutné Hoře, které ruší rozsudek soudu ze sedmdesátého roku v celé jeho šíři a s působností od data vydání rozsudku.[75]

Ctirad Novák žije v Brně. (Jeho maželka Miluše zemřela 4. března 2017. Pozn. red.) Před lety odešel Novák ze sboru v Blahoslavově domě studovat bohosloví do Prahy a jako zasloužilý farář se do jeho společenství vrátil.

Závěr

Ctirad Novák byl první farář po roce 1968, s kterým by veden soudní proces a jemuž byl odňat státní souhlas. Není zřejmé, proč si státní správa vybrala zrovna jeho, který v jejích očích na rozdíl od jiných farářů nepředstavoval žádné zvláštní nebezpečí, nebyl nijak výrazně – v dobovém slovníku – „politicky“ činný a těžiště své práce viděl především ve sboru. Zda byl tento výběr záměrný, či náhodný, jak se ptám výše, je otevřené. Zřejmé je, že jde o jeden z prvních projevů normalizačního obratu ve státní správě, kterému však ČCE ještě jako celek – jak ukazuje rozložení projevů solidarity – rozhodně vzdorovala.

V Novákově osobnosti jsme mohli sledovat výjimečnou schopnost jednotit v sobě rozlišné a jinde svářící se myšlenkové proudy, společenské role a vztahy. Tento rys lze vyčíst z jeho připravované přednášky, ze skutečnosti, že jeho farářské působení bylo přerušeno i takovými protiklady jako je ztráta státního souhlasu na jedné straně a působení na synodní radě a bohoslovecké fakultě na straně druhé, i z širokého kruhu jeho přátel. Snad za tím stojí jeho nehraná skromnost a osobní vstřícnost, kombinovány s myšlenkovou zřetelností, vybraným smyslem pro humor a úžasem „nad tím, že Bůh je neuvěřitelně věrný těm, kteří to prostě nezasluhují a že se to obráží v životě, vztazích a akcích těch, o které jde.“[76]

 

[1] Archiv ETF UK, Digitální sbírka rozhovorů „Faráři a laici ČCE, 1968–1989“, Rozhovor se Ctiradem Novákem vedl Michael Pfann, 17. a 24. 10. 2014. (Dále jen: ETF UK, Rozhovor s C. Novákem.) 2Tamtéž. 3Tamtéž.

[2] Ústřední církevní kancelář ČCE, personální oddělení, registratura personálních  složek, Osobní složka Ctirada Nováka (dále jen: ÚCK, Osobní složka C. Nováka), Ctirad Novák – vlastní životopis, 1. 8. 1981.

[3] Archiv ETF UK, Digitální sbírka rozhovorů „Faráři a laici ČCE, 1968–1989“, rozhovor s Alfrédem Kocábem vedl Michael Pfann, 16. 4. 2013.

[4] Tamtéž.

[5] Tamtéž, Rozhovor s C. Novákem.

[6] ÚCK, Osobní složka C. Nováka, Evidenční list duchovních – Ctirad Novák, 25. 10. 1954.

[7] ETF UK, rozhovor s C. Novákem.

[8] ABS, Fond Ministerstva Vnitra, KS SNB Odbor vyšetřování S-Stb, Praha, Vyšetřovací spis VS 302/69 proti Ctiradu Novákovi (dále jen: ABS, VS 302/69), Zápis o výpovědi Ctirada Nováka na KS-SNB OV S-Stb. Praha, 5. 12. 1969. 

[9] ÚCK, Osobní složka C. Nováka, Účastníci čbr. evangelických bohoslužeb v Kutné Hoře (41 podpisů) Předsednictvu Svazu českých novinářů, 25. 5. 1969.

[10] Tamtéž, Překlad rukopisu přednášky Ctirada Nováka z němčiny do češtiny chystané k přednesení v červnu 1969 ve Zwolle v Nizozemí.

[11] ABS, VS 302/69, Zápis o výpovědi Ctirada Nováka na KS-SNB OV S-Stb. Praha, 5. 12. 1969. 

[12] ETF UK, rozhovor s C. Novákem.

[13] Tamtéž.

[14] Této „protistátní“ schůzce přikládá zvláštní váhu StB, když se k němu opakovaně vrací v dokumentech o Alfrédu Kocábovi uložených v ABS, Fond Ministerstva Vnitra ČR, KS SNB S-StB. Praha, svazek a. č. 830042 vedený na Alfréda Kocába. Např.: Alfréd Kocáb – vyhodnocení činnosti, 6. 5. 1974.

[15] ABS, VS 302/69, Zápis o výpovědi Ctirada Nováka na KS-SNB OV S-StB. Praha, 5. 12. 1969.

[16] Tamtéž, OPK Rozvadov, Záznam čís. 428, 21. 6. 1969.

[17] ETF UK, Rozhovor s C. Novákem.

[18] ABS, VS 302/69, OPK Rozvadov, Záznam čís. 428, 21. 6. 1969.

[19] ÚCK, Osobní složka C. Nováka, dopis Ctirada Nováka SR ČCE, 25. 6. 1969.

[20] ABS, VS 302/69, Zápis o výpovědi Miluše Novákové na S-StB. Kutná Hora, 17. 7. 1969.

[21] Tamtéž, Sborový list č. 4/1969 a léto/1969.

[22] Tamtéž, S-StB. Kutná Hora, Úřední záznam, 10. 7. 1969.

[23] Tamtéž, dopis S-StB. Kutná Hora Vyšetřovacímu odboru KS-SNB Praha, 11. 9. 1969. 26Tamtéž, KS-SNB Praha OV Stb. Vyhodnocení a stanovisko vyšetřovatele k možnosti trestního postihu v případu Ctirada Nováka, 17. 9. 1969.

[24] Tamtéž, dopis S-Stb. Kutná Hora Vyšetřovacímu odboru KS-SNB Praha, 11. 9. 1969. 28Tamtéž, KS-SNB Praha OV StB. Vyhodnocení a stanovisko vyšetřovatele k možnosti trestního postihu v případu Ctirada Nováka, 17. 9. 1969.

[25] Tamtéž.

[26] Tamtéž.

[27] Tamtéž.

[28] MORÉE, Peter. Jak ČCE nabyla ducha svobody a jak o něj přišla – Roky 1968 až 1977. In: Cesta církve I. Praha: Českobratrská církev evangelická, 2009, s. 33.

[29] ÚCK, Osobní složka C. Nováka, Rozhodnutí o zrušení výjezdní doložky, 13. 10. 1969.

[30] Tamtéž, dopis Ctirada Nováka KS prasů a víz v Praze, 15. 11. 1969.

[31] ABS, VS 302/69, Zápis o výpovědi Ctirada Nováka na KS-SNB OV S-StB. Praha, 5. 12. 1969.

[32] Tamtéž.

[33] Tamtéž. 

[34] ETF UK, rozhovor s C. Novákem.

[35] ABS, VS 302/69, Ctirad Novák – trestní oznámení. 16. 12. 1969.

[36] Tamtéž.

[37] Tamtéž.

[38] Tamtéž.

[39] Tamtéž, Překlad rukopisu přednášky Ctirada Nováka z němčiny do češtiny chystané k přednesení v červnu 1969 ve Zwolli v Nizozemí.

[40] ETF UK, rozhovor s C. Novákem.

[41] Tamtéž. Překlad rukopisu přednášky Ctirada Nováka z němčiny do češtiny chystané k přednesení v červnu 1969 ve Zwolli v Nizozemí.

[42] ABS, VS 302/69, Zápis o výpovědi Ctirada Nováka na KS-SNB OV S-StB. Praha, 5. 12. 1969.

[43] ABS, VS 302/69, Zápis o výpovědi Ctirada Nováka na KS-SNB OV S-StB. Praha, 5. 12. 1969

[44] Tamtéž.

[45] Tamtéž. 

[46] ÚCK, Osobní složka C. Nováka, Opis odůvodnění rozsudku, 27. 1. 1970.

[47] Tamtéž.

[48] Tamtéž. Odvolání proti rozsudku a jeho zdůvodnění, 17. 2. 1970.

[49] Zvlášť ve světle pozdějšího vývoje je pozoruhodná formulace, pod níž jsou podepsáni synodní senior a kurátor, znějící: „Českobratrská církev evangelická tak jako jiné reformační církve chápe své poslání ve společnosti tak, že má na základě Slova Božího vést své členy k odpovědnosti za osobní i veřejný život, v nezištné službě pro blaho celku a k pravdivosti.“ Tamtéž, dopis synodního seniora Václava Kejře a synodního kurátora Pavla Šimka Krajskému Soudu v Praze, 6. 3. 1970.

[50] Tamtéž. Odvolání proti rozsudku a jeho zdůvodnění, 17. 2. 1970.

[51] ETF UK, rozhovor s C. Novákem.

[52] ÚCK, Osobní složka C. Nováka, Ministerstvo kultury a informací ČR, Rozhodnutí o odnětí státního souhlasu, 2. 6. 1970.

[53] ETF UK, rozhovor s C. Novákem.

[54] Ústřední církevní kancelář ČCE, personální oddělení, Osobní složka Ctirada Nováka. Větší množství zde uložených dokumentů. 59ETF UK, rozhovor s C. Novákem.

[55] ÚCK, Osobní složka C. Nováka, dopis Josefa Beneše SR ČCE, 12. 5. 1970.

[56] ABS, Fond Ministerstva Vnitra ČR, KS SNB S-StB. Praha, svazek a. č. 830042 vedený na Alfréda Kocába. KS SNB S-StB Praha, Alfréd Kocáb – vyhodnocení činnosti, 6. 5. 1974.

[57] Archiv Farního sboru ČCE v Kutné Hoře, dopis Josefa Beneše bez uvedení adresáta, 27. 10. 1971.

[58] ÚCK, Osobní složka C. Nováka, dopis Alfréda Kocába SR ČCE k rukám SS Kejře, 20. 1. 1970.

[59] Tamtéž, dopis kazatelů Horáckého seniorátu ČCE (12 podpisů) KNV CO Praha, 25. 5. 1970.

[60] Tamtéž, dopis seniorátního zastupitelstva Poděbradského seniorátu (33 podpisů) SR ČCE, 13. 6. 1970.

[61] Archiv Farního sboru ČCE v Kutné Hoře, dopis seniorátního zastupitelstva v Mariánských Lázních Ctiradu Novákovi, 23. 5. 1970.

[62] Tamtéž, dopis farářů brňenského seniorátu KCT KNV Praha, 17. 6. 1970.

[63] Tamtéž, dopis G. Messieho Ctiradu Novákovi, 26. 7. 1969.

[64] Tamtéž, dopis G. Messieho, J. J. Warka O. P., A. Pfeifera SR ČCE, 24. 5. 1971. 70Ústřední církevní kancelář ČCE, personální oddělení, Osobní složka Ctirada Nováka, dopis staršovstva sboru ČCE v Kutné Hoře SR ČCE, 27. 6. 1969.

[65] ETF UK, rozhovor s C. Novákem.

[66] Tamtéž.

[67] ÚCK, Osobní složka C. Nováka, Usnesení Okresního soudu v Kutné Hoře, 6. 5. 1972.

[68] Tamtéž, dopis seniora Poděbradského seniorátu Zdeňka Souška Jaroslavu Pechovi, 25. 8. 1972.

[69] Tamtéž, Evidenční list duchovních – Ctirad Novák, 25. 10. 1954.

[70] Tamtéž, dopis synodního seniora M. Hájka Ctiradu Novákovi, 3. 3. 1982 a dopis Miroslava Brože Ctiradu Novákovi, 21. 12. 1984.

[71] ETF UK, rozhovor s C. Novákem.

[72] ÚCK, Osobní složka C. Nováka, Evidenční list duchovních – Ctirad Novák, 25. 10. 1954.

[73] ETF UK, rozhovor s C. Novákem.

[74] Tamtéž, rozhovor se Jiřím Doležalem vedl Michael Pfann, 22. 5. 2013.

[75] ÚCK, Osobní složka C. Nováka, Usnesení Okresního soudu v Kutné Hoře, 28. 12. 1990.

[76] ETF UK, rozhovor s C. Novákem.