Dopisy studentů KEBF a farářů ČCE

Dopis skupiny studentů Komenského evangelické bohoslovecké fakulty prezidentu ČSR Antonínu Zápotockému 12. 6. 1956

Vážený pane presidente,

obracíme se na Vás, protože k Vám máme důvěru. Víme, že Vaším programem a upřímnou snahou bylo i je, aby se lidem po všech stránkách vedlo lépe. I nám velice záleží na životě všech lidí kolem nás, neboť mezi ně patříme. Proto Vám píšeme tento dopis, my studenti na Komenského fakultě, členové evangelických církví v naší republice. S porozuměním si všímáme velkého a těžkého díla, kterého se ujal pod Vaším vedením náš lid. Nestojíme a ani nemůžeme stát stranou. Jsme vždycky ochotni zůčastnit se práce podle svých sil a schopností a podle svého zvláštního poslání. Máme-li radost z úspěchu, cítíme také bolest nad nezdary. Je nám však cizí dívat se na ty nezdary s nečinnou škodolibostí, protože na ně doplácejí právě lidé. Chceme se postavit do zápasu o skutečnou lidskost, neboť nás vede naše víra v Ježíše Krista, Pána a Krále nebe i země, který byl také pravým člověkem. Věříme, že právě cílem opravdového socialistického úsilí je člověk jako jedinec a ve společnosti. Myslíme, že náš společný život doprovází často rušivě a při tom zbytečně mnohá tvrdost, křivda i bezpráví, a doufáme, že tato skutečnost bude odpovědnými činiteli, ať už ve straně nebo v národní frontě, odstraňována a napravována.

Proto Vám předkládáme několik věcí, o nichž se domníváme, že působí v našem státě ovzduší nedůvěry, a jejichž náprava by znamenala nesmírnou pomoc. Vidíme, že takové ovzduší je nejbolestnější stránkou našeho veřejného života, a chceme se své strany pomoci k tomu, aby důvěra byla posílena a upevněna.

To první se týká amnestie. Obracíme se na Vás, jehož známe, jako lidsky cítícího člověka, s prosbou: Udělte amnestii politickým vězňům ve věznicích i v pracovních táborech, ať už v podobě propuštění nebo zkrácení doby trestu. Nevidíme ovšem do všech skutečností, ale věříme, že Vy podle svého uvážení, o němž se domníváme, že bude velkomyslné a laskavé, najdete správnou cestu, aby ovzduší důvěry v našem lidu bylo posíleno. Vzali jsme na vědomí prohlášení předsedy vlády na tiskové konferenci a soudíme, že ani tím nebyla tato otázka vyřešena v plném rozsahu, jak nám leží na srdci. Nejde nám o nic jiného, než o zmírnění bolesti vězněných a jejich rodin.

To druhé se týká trestu smrti. Naše víra nás vždycky varuje před vztažením ruky na život člověka, tím spíše proto, že nikdy není vyloučena možnost omylu, který se už nedá ničím napravit. Jestliže mají tresty především napravovat a vychovávat, pak trest smrti tomu odporuje. Soudíme, že dnešní politická situace je taková, že vláda může směle přistoupit k jednání o zrušení trestu smrti ve všech případech, především politických – i v případech nejvážnějších.

S radostí jsme uvítali uvolnění napětí, které v poslední době nastalo. Přáli bychom si, aby se v naší zemi stále více vytvářelo takové prostředí, ve kterém by vedoucí činitelé dovedli hledět chápavě a bez podrážděnosti i na ty projevy, které nejsou právě podle předepsaných směrnic. Ke studentským majáles se už nechceme vracet, ale přece cítíme povinnost říci, že se proti některým studentům postupovalo způsobem, který nepřispěl k prohloubení vzájemné důvěry. Úsilí studentů je především konstruktivní a kladné. Nejde tu o zpátečnictví, ale o krok vpřed, který volá po porozumění se strany ministerstvo školství, profesorů i učitelů.

To jsou otázky, které se nás jako theologů dotýkají nejvíce. A jsme si vědomi toho, že kusý výklad našeho dopisu není dostačující. Proto bychom byli nesmírně rádi, kdyby někteří z nás mohli Vámi být přijati k hovoru. Víme, že za Vámi přicházejí lidé z různých míst, nejen členové politických stran, a že jste víc než zatížen prací. Myslím však, že i krátké setkání s theology a s členy církve by Vám mohlo, pane presidente, otevřít pohled do našeho nitra a posílit vaši vzájemnou důvěru. Jistěže by takové set- kání pomohlo k vyjasnění a snad i řešení řady otázek.

Prosíme Vás, abyste přijal tento dopis tak, jak byl míněn. Dnes jde o vnitřní autoritu vlády zvlášť naléhavě a lidí čekají na Vaše slovo, které by tuto autoritu podpořilo právě v otázkách, o nichž jsme psali. Mnoha zatrpklým lidem by to velice pomohlo v pohledu na náš stát. Je mnoho těch, kdo Vám věří v této zemi. Toužíme po tom, aby jejich důvěra byla upevňována a rostla.

Studenti Komenského evangelické bohoslovecké fakulty v Praze 2, Jungmannova 9

Průvodní dopisy J. L. Hromádky

Vážený pane prezidente,

dovoluji si Vám předložit dopis, který Vám napsali studenti a studentky Komenského evangelické bohoslovecké fakulty. Jeho obsah je výsledkem dlouhých rozhovorů mezi studenty s profesory naší fakulty a ovšem rozhovorů, které jsem sám měl s nimi. Rád bych silně zdůraznil, že dopis byl psán s nejlepší vůlí přispět něčím k mravnímu upevnění naší lidové demokracie. Jako věřící křesťané obírají se naši studenti stále otázkou, čím by mohli právě s hlediska své víry přispět k hlubšímu, radostnějšímu a úspěšnějšímu úsilí našeho lidu. Rozumím jim velice, protože sám si kladu tuto otázku takřka každý den. Nechci ztrácet ani jediného slova dokazováním, že nám budoucnost naší země a naší nové společnosti leží na srdci. Nebudete to, pane presidente, pokládat za zbytečné vychloubání, když řeknu, že se po této stránce studenti i učitelé Komenského fakulty mohou rovnat s těmi, kdož s hlediska komunistického ideologie stojí na předních místech našeho veřejného života. Nejsme politikové ani národohospodáři. Nejsme ani technici a dělníci rukou. Pokládáme však svou práci za neméně důležitou, neboť víme, že bez hlubokého přesvědčení, bez mravní odpovědnosti, bez pracovní kázně a obětavosti nedá se vybudovat žádná společnost. V tom smyslu nám záleží na tom, aby v naší zemi rostlo ovzduší vzájemné důvěry a odpovědnost a aby představitelé československé lidové demokracie nabývali stále větší mravní autority. Poslední měsíce byly u nás svědkem velikých diskusí o politickém, hospodářském a kulturním životě. Také my jsme dychtivě pozorovali, co se děje ve veřejnosti, v politických stranách, na universitách, mezi dělníky a zaradovali jsme se, že vznikají opravdové předpoklady pro náš další politický, mravní i kulturní růst.

Prosíme Vás, pane presidente, abyste si dopis přečetl a uvážil, v čem můžete přij- mout podněty našich studentů. Vím dobře, že Vaše postavení Vám nedovoluje, abyste řešil otázky podle okamžitých nálad anebo podle abstraktních norem, byť to i byly normy sebepravdivější. Byl jsem dojat důvěrou, se kterou naši studenti na Vás myslí, a proto rád konám službu prostředníka mezi nimi a Vámi. Studenti, moji kolegové a já budeme šťastní, když Vy a Váš úřad vezměte přiložený dopis na vědomí. Jen závěrem chci ještě poznamenat, že po ničem více netoužíme, než aby důstojnost lidství byla u nás uplatňována v soukromých i veřejných vztazích.

S upřímnými pozdravy

Váš oddaný J. L. Hromádka

V Praze dne 14. června 1956

J. L. Hromádka

Vážený a milý pane předsedo, Pan Dr. Jaroslav Havelka předseda Státního úřadu pro věci církevní

Praha XII

předkládám Vám kopii dopisu, který poslali studenti Komenského fakulty panu presidentu republiky i kopii dopisu, kterým jsem předal tento dopis. Dopis vznikl spontánně po mnohých rozhovorech mezi studenty. Iniciativa k němu vyšla za studentů samých. Měl jsem radost z důvěry a naděje, se kterými dopis byl napsán, a proto jsem se stejnou spontánností přijal na sebe úlohu prostředníka. Odpovědnost za psaní nesu tedy se studenty. Prosím Vás, pane předsedo, abyste laskavě vzal oba dopisy na vědomí a budete-li dotázán, ujistil pana presidenta naprostou oddaností našich studentů blahu československé lidové demokracie. O obsahu dopisu mohou být vedeny diskuse. Každý z nás by snad jednotlivosti formuloval jinak. Ale jde o to, aby studenti pověděli, co mají na srdci, a aby získali jistotu, že jejich podněty jsou brány vážně a s důvěrou.

S upřímnými pozdravy zůstávám Vám, pane presidente oddaný J. L. H.

Dopis skupiny evangelických farářů prezidentu ČSR Antonínu Zápotockému 21. 6. 1956

Na pozvání Ekumenického institutu při Komenského evangelické bohoslovecké fakultě v Praze sešli se dne 21. června 1956 někteří kazatelé, bohoslovečtí učitelé i jiní pracovníci Českobratrské církve evangelické, aby na základě knihy Od reformace k zítřku pojednali o vnitřním stavu své církve i o svém vztahu k veřejnému životu.

Pokusili jsme se podívat se ve světle své víry v evangelium Ježíše Krista se vší otevřeností a kritičností na svou vlastní práci i na život svých sborů. Shodli jsme se v tom, že evangelium zavazuje k životní vážnosti i k opravdové lásce ke všem lidem; to znamená také k hluboké odpovědnosti za dnešní a zítřejší výstavbu naší společnosti. Uznali jsme, že je nutno více usilovat o prohloubení a zpravdivění práce ve sborech i životní praxe jednotlivých evangelíků, ale zamýšleli jsme se také nad celkovou situací našeho veřejného, politického i mravního života. Činili jsme to bez jakéhokoliv sebepovyšování, protože víme, že sami neseme i se svou církví odpovědnost za vše, co prožívá naše společnost. Neosobujeme si práva někoho soudit. Při rozboru těžkostí, chorob i nedostatků našeho lidu se ptáme, co máme sami dělat, abychom naplnili závazky, plynoucí ze zvěstování evangelia. Prosíme proto, aby i podněty a přání, které předkládáme tímto dopisem představitelům našeho státu, byly přijaty jako projev naši spoluodpovědnosti, nikoliv jako osobivé mentorování.

Vedeni láskou, odpovědnou za přítomnost i budoucnost naší lidové demokracie, dovolujeme si předložit několik bodů k úvaze.

1. Máme dojem, že mravní ovzduší v našem lidu všech politických stran, církví i povolání je stále ještě zneklidňující. Z úzkého styku s lidmi na venkově, továrnách, mezi inteligencí, mezi starými i mládeží, víme o nedůvěře, ano i cynismu, o nepravdivosti a o nedostatku opravdové pracovní morálky. Zde nejtíže pociťujeme svou vlastní odpovědnost. Soudíme však, že vláda s lidovými orgány všech stupňů měla by věnovat pozornost této situaci a umožňovat všem lidem dobré vůle účast na zápase proti těmto mravním neduhům. Když nasloucháme projevům některých veřejných a vládních činitelů, máme dojem, že nedoceňují vážnost situace, otřeseni důvěry ve všech vrstvách, také mezi dělníky a členy KSČ. Bojíme se, aby si nedělali falešné představy o tom, v čem žijeme. Po našem soudu nic více neoslabuje úsilí o pevné základy nového společenského řádu, než toto ovzduší nedůvěry, neodpovědnosti a lhostejnosti. Toužíme po tom, abychom i my mohli a dovedli tomuto nebezpečí čelit.
2. S radostí jsme přijali zprávy i doklady o posílení právního stavu a právní jistoty a o snaze vlády potlačit nezákonnost soudnictví. Vždycky jsme těžce nesli, když jsme slyšeli o případech bezpráví a tvrdého zacházení s vězni, právě proto, že jsme souhlasili se socialistickou zásadou učinit z věznic výchovné prostředky. Přejeme odpovědným představitelům naší lidové demokracie, aby se jim v tomto úsilí dařilo co nejúspěšněji. Jsme si vědomi toho, že mnoho našich spoluobčanů bylo potrestáno za skutečnou protistátní činnost. Mnozí z nich však byli do své činnosti zatlačeni zmateností a neprůhledností situace. Dolehla na ně i tíže chyb a bolestných průvodních zjevů naší doby. Nedovedli na ně odpovědět jinak než odporem. Máme za to, že prominutí trestu v takových případech by podstatně přispělo k uklidnění a konsolidaci našeho veřejného života. Kromě toho předkládáme otázku, zda nepřišla doba, aby byl zrušen trest smrti, jako má být zrušen trest doživotního vězení. Soudíme také, že ovzduší důvěry by bylo velice posíleno, kdyby byly umožněny návštěvy vězňů, zejména pastýřská péče se strany církve, jejích kazatelů i ostatních věřících. Víme také, co by znamenalo s hlediska prostého lidství, kdyby se vězňům umožnila účast na nedělních bohoslužebných shromážděních a četba bible.
3. Zjišťujeme s potěšením, že způsob třídního boje má být postaven na základu socialistického humanismu, v němž jde o potlačení třídy, nikoli člověka. Tím je dána veliká naděje na psychologickou proměnu těch, kteří jsou sice zbavováni výrobních prostředků, ale jimž bude ponechána důstojnost lidství. Je všeobecně známo, jak složité jsou otázky kolektivisace vesnice a domníváme se, že by této věci prospělo více trpělivosti místních činitelů při jejím provádění.
4. Podobně jako vláda a jiní veřejní činitelé jsme často i my zneklidněni stavem mládeže. Mládež předně trpí oslabením rodinných svazků, které bývá spolupůsobeno také pracovní přetížeností zaměstnaných matek. Jsme si vědomi své spoluodpovědnosti za mládež. Tu část mládeže, která je v dosahu našeho vlivu, chceme vést k vážnému pohledu na život a k odpovědné službě v našem národě. Doufáme, že nám k tomu budou otevřeny všechny potřebné možnosti.
5. Za velice důležitou považujeme správnou rovnováhu mezi ukázněností a volností projevu veřejného mínění slovem i tiskem. Dovedeme pochopit, že za určitých okolností, zejména v období velkého mezinárodního napětí a radikální společenské přestavby, je nutno soustředit všechny síly na positivní budování nových společenských základů, aby se tak vytvořily předpoklady odpovědné svobody, očištěné od libovůle, destruktivnosti a postranních politických záměrů. Soudíme však, že svoboda osobního projevu, kritiky i informací nejen neuškodí, nýbrž naopak posílí autoritu vlády a všech odpovědných orgánů. Vládě a vedoucí straně je jistě známé lépe než nám, že zahraniční rozhlasová propaganda využívá často velmi účinně každé příležitosti, kdy naši občané nejsou otevřeně informováni o událostech doma i za hranicemi. Zkušenosti posledních měsíců potvrzují, že čím je více svobodné informovanosti, kritičnosti a otevřené pravdivosti, tím více roste důvěra občanů ve vedení státu. V této souvislosti upozorňujeme, že i nám bylo v církevním tisku často ztěžováno přinášet pomoc při budování ze svých předpokladů v duchu plné otevřenosti a proto účinně. Bylo by dobré, kdyby byl uplatněn stav, podle něhož za obsah časopisu ručí vedoucí redaktor, který sám odpovídá za to, aby obsahem časopisu nebyly páchány trestné činy.

Předkládáme tyto své podněty a přání s prosbou, aby byly přijaty jako výraz upřímné solidarity s naším lidem i s jeho politickým vedením a vládou a aby byly bedlivě zváženy a vhodným způsobem prakticky uplatněny. Víme, jak je snadno vzbudit nedorozumění písemnými projevy, a proto bychom si velice vážili možnosti sejíti se s představiteli našeho veřejného života a blíže prohovořit všechny jednotlivé body svého listu.

Š. M. Pavlinec, Pečky

J. B. Souček, Praha

J. Šimsa, Praha

J. Dus, Kutná Hora

V. Sláma, Litoměřice

M. Šourek, Šumperk

J. L. Hromádka, Praha

B. Pospíšil, Praha

M. Opočenský, Praha

D. Čapek, Praha

J. Heller, Praha

M. Balabán, Strmilov

B. Komárková, Brno

J. Sklenář, Hořátev

Z. Soušek, Libice

Moravec, Praha

Růžička, Č. Budějovice

M. Heryán, Praha

J. Čihák, Jeseník

R. M. Šimša, Znojmo

J. A. Pellar, Hradec Králové

J. Filipi, Praha

A. Mikolášek, Zásmuky

J. Batelka, Opatovice

J. M. Lochman, Praha

J. Ondra, Praha

Č. Hudec, Praha

A. Molnár, Praha

A. Kocáb, Zruč

J. Zlatohlávek, Velim

J. A. Dvořáček, Val. Meziříčí

M. Hájek, Veselí

L. Hejdánek, Praha

Hejl, V. Osek

J. Klimecký, Plzeň

M. Krejčí, Praha

M. Rozbořil, Kostelec n. O.

L. Miřejovský, Tábor

H. Merta, Liberec

J. Miřejovský, Třebechovice

J. Otter, Mar. Lázně

J. Pokorný, Brno

M. Rodr, Rokycany

Průvodní dopisy J. L. Hromádky

Dr J. L. Hromádka,

Praha XII.,

Moravská 45

Vážený pane ministře,

J. Smolík Pardubice

Z. Somolík, Teplice

J. Staněk, Bruntál

Z. Svobodová, Praha

J. P. Šebesta, Brno

J. Vencovský, Křížová

J. Veselý, Jilemnice

Pan

Dr. Frant. Kahuda, ministr školství a kultury

Praha

Ekumenický institut při Komenského evangelické bohoslovecké fakultě v Praze svolal dvakrát poradu asi 40 duchovních Českobratrské církve evangelické, aby se s nimi poradil o organisaci theologické práce. Za rozhovorů dotkli jsme se několikráte mravního a pracovního ovzduší v naší zemi, abychom si připomněli svou vlastní odpovědnost a zeptali se, čím můžeme přispět k nápravě rozmanitých neduhů naší společnosti. Ovzduší při poradách bylo naplněno opravdu kladným porozuměním pro budování socialistické společnosti. Spontánně byl přijat podnět, abychom se obrátili na představitele našeho státu se svými nadějemi i obavami a abychom upozornili, co pokládáme za nejtěžší otázky veřejného života. Přiložený dopis – jakési memorandum – vyjadřuje výsledek toho, na čem se přítomní usnesli a co potvrdili svým podpisem.

Obracíme se na Vás, vážený pane ministře, jako na odpovědného představitele úseku, ve kterém pracujeme, abyste vzal na vědomí obsah dopisu a podle svého uvážení upozornil na něj širší vládní kruhy. Uznáte-li za užitečné sejíti se se zástupci porad k osobnímu rozhovoru, přijmeme s vděčností Vaše pozvání.

S upřímnými pozdravy Vám oddaný J. L. H.

Praha, 9. července 1956

Děkan Komenského evangelické bohoslovecké fakulty

Dr J. L. Hromádka

        Praha XII                                                    Vážený pan

        Moravská 45                                               Dr. Jaroslav Havelka

předseda Státního úřadu pro věci církevní

Máchova 7

Praha XII

Vážený pane předsedo,

dovoluji si Vám předložit dopis duchovních, kteří se zúčastnili porad Ekumenického institutu při Komenského fakultě, konaných dne 30. května a 21. června t.r., zároveň s kopií dopisu, adresovaného panu ministru školství a kultury. V osobním rozhovoru projevil jste zájem o výsledek našich porad. Prosím Vás, abyste laskavě upozornil p. ministra školství a kultury na kladnou vážnost, s jakou porady byly vedeny a dal podnět k jednání, které uznáte za vhodné.

S upřímnými pozdravy

Vám oddaný

J. L. Hromádka v.r.