Pohnutá historie Svazu českobratrského evangelického duchovenstva II. část
Sváťa Karásek: „Co by bylo potřeba napsat, jsou dějiny solidarity.“
Z historie stavovské organizace evangelických farářů vyplývá, že Rakouskem-Uherskem počínaje, demokratické společnosti u nás respektovaly její svébytnost a nekladly její činnosti žádné překážky. Horší to bylo za Protektorátu a potom, v určitém pohledu ještě horší, když v ČSR uchvátili moc komunisté. Tito noví vládci v zápalu třídního boje proti buržoazním přežitkům začali likvidovat občanskou společnost. Po vydání nového spolkového zákona muselo zaniknout mnoho spolků, mezi nimi SNAHA, YMCA, Junák, Sokol a další nekomunistické spolky a nezávislé organizace. Zásluhou vyjednavačů, zvláště předsedy Jana Dusa, ale i referentky SÚC Dr. Čížkové, se podařilo bez větších škod transformovat farářský spolek na svaz. Činnosti svazu nebyly z počátku činěny žádné větší překážky. Koncem šedesátých let, zvláště v roce 1968, se uvolnila politická situace a SČED v jeho činnosti již docela nic nebránilo. Po tomto uvolnění, v přímé souvislosti se srpnovou okupací vojsky Varšavské smlouvy, především armádou SSSR a nástupem stalinistické normalizační politické garnitury v ČSSR, nastaly nejen pro SČED veliké problémy a potíže. Vůbec nejhorší období represálií nastalo počátkem tzv. „normalizace“. Jak jsme se dozvěděli z dokumentů StB, této zločinecké organizace totalitního státu, o likvidaci SČED bylo právě v režii StB rozhodnuto již v roce 1970[1]. Přesto ještě čtyři roky, v „Thermopylské soutěsce normalizace“, trval nerovný zápas s komunistickou mocí. Členstvo SČED s předsednictvem v čele, a do určité míry i synodní rada však ani v tomto čase zkoušky nevypověděli solidaritu s bratřími v „průšvihu“. Z řad členů, přes nátlak a hrozby, nebyli vyloučeni ani uvěznění faráři ani ti, kterým byl odebrán státní souhlas. Hrozby se naplnily 16. července 1974, kdy vešlo v platnost
„Ukončenie činnosti Zväzu českobratrského evangelického duchovenstva“.[2]
Pavel Hlaváč
Úvod této 2. části se z počátku překrývá a posléze navazuje na závěr 1. části, kde byla zmíněna důležitá výroční valná schůze Spolku českobratrského duchovenstva konaná v Pardubicích 4. a 5. února 1952. V pozvánce na tuto schůzi se členům oznamovalo: „Prostřednictvím SÚC požádal Spolek českobratrských duchovních (SČD) ministerstvo vnitra, aby podle § 9 zákona ze dne 12. července 1951 č. 68 Sb, byl přeměněn ve Svaz českobratrského evangelického duchovenstva (SČED).[3]
Před touto schůzí dostal 31. ledna 1952 z MV předseda Jan Dus: „Výměr č. j. II/2260.19/1–52 Spolek českobratrských duchovních – přeměna na dobrovolnou organisaci Svaz českobratrského evangelického duchovenstva. Za ministra Kočiš v. r.“[4]4. a 5. února 1952 – zápis o schůzi SČD a o ustavující schůzi SČED v Parubicích.
Zahajovací pobožnost – J. B. Jeschke, 1. přednáška: Vyznání – nejpotřebnější úkol církve – J. L. Hromádka, 2. přednáška: Osobní kázeň farářova – Viktor Hájek, 3. přednáška: Církev v lidové demokracii – Jiří Novotný. Zprávy jednatele, pokladníka a revizorů účtů, návrh na přeměnu spolku na svaz. Byl zvolen nový výbor: Jan Dus, farář v Kutné Hoře – předseda; Prof. dr. J. B. Jeschke – místopředseda; Jaroslav N. Ondra – jednatel, Jan Pokorný – pokladník, Otakar Kadlec, doc. dr. J. M. Loch- man, Jan Miřejovský – členové výboru.
8. a 9. února proběhla osobní korespondence Miroslava Rodra a předsedy Jana Dusa.
8. a 17. dubna proběhla osobní korespondence Jana Dusa se synodním seniorem Viktorem Hájkem.
8. května 1952 – dopis jednatele seniorátním důvěrníkům SČED ohlašující 1) teologický kurz v Bělči, 2) jednu prázdninovou brigádu na Ostravsku a druhou v Jeseníkách. SČED k 1. máji (Svátku práce) uzavře mírový závazek, že bude odpracováno 4000 hodin, 3) odvolání obvyklé konference se slovenskými duchovními, která se měla konat v Těšíně, 4) úsilí o dosažení zkrácení vojenské služby, 5) jednání o postavení diakonů a vikářů, kteří konají práci farářů, 6) vydávání cyklostylovaného oběžníku, 7) využívání vily Sola fide v Janských Lázních přednostně pro faráře a jejich rodiny, 8) připomínky k návrhu na přizpůsobení hranic seniorátů hranicím politických krajů.
25. června 1952 – dopis SČED ministru informací Václavu Kopeckému, ohrazující se proti vyznění jeho projevu u příležitosti ustavujícího sjezdu Čs. společnosti pro šíření politických a vědeckých znalostí, týkající se poměru k náboženskému cítění lidu.[5]25. až 30. srpna 1952 – Teologický kurz ve Středisku evangelických kurzů (SEK) v Bělči u Třebechovic[6]. Na programu přednášky profesorů fakulty i farářů z vlastních řad.
5. listopadu 1952 – dopis výboru SČED Synodní radě ČCE
Návrhy 1) konání pravidelných a povinných prázdninových teologických kurzů
- účast člena výboru SČED v komisi pro revizi církevního zřízení
- řešení situace ve sborech, jejichž duchovní byli odvoláni na vojnu
- záměr uspořádat o pololetních prázdninách v Jirchářích extenzi Komenského fakulty (KF).
10. listopadu 1952 – dopis předsedy SČED na SÚC9 (referentce SÚC Věře Čížkové)
Věc: Splnění mírového závazku. Členové SČED prokázali, že se zapojili do budovatelského úsilí lidu a svůj mírový závazek k 1. máji 1952 splnili na 190 %, odpracovavše celkem 7584 hodin (při budování Nové Ostravy 3788 hod., ve státních lesích v Karlovicích a Herlíkovicích 2740 hodin a při stavebních opravách sociálních ústavů v Myslibořicích 1056 hodin).
9.–11. února 1953 – teologický kurz a výroční schůze v Husově bohosloveckém semináři (HBS) v Praze. Na programu, vedle přednášek profesorů a farářů, přednáška náměstka ministra a pracovníka SÚC Ing. Plíhala na téma Úloha církví v lidové demokracii.
13. února 1953 – poděkování náměstka předsedy vlády Zdeňka Fierlingera za přání k narozeninám.
15. března 1953 – dopis předsedy a jednatele adresovaný SÚC: SČED dovoluje si tlumočit hlubokou účast nad skonem našeho presidenta republiky Klementa Gottwalda.
28. března 1953 – osmistránkový návrh Ústavy církve, zdůvodněný mj. „obavou, aby nebyla promeškána pravá chvíle k jednání a z upřímné touhy, aby naší církvi bylo dáno zřízení co nejlepší,“ proto stojí hned na začátku: „ČCE je organizována ve smyslu zásad presbyterně synodních.“
V dubnu 1953 – informuje výbor členstvo SČED o chystaných extenzích KF během hlavních prázdnin.
8. 6. a 14. 6. 1953 – korespondence se Správou lesního hospodářství Karlov u Bruntálu o prázdninové brigádě na sklizeň sena ve třech čtrnáctidenních bězích od 6. 7. do 15. 8. 1953.
17.–29. srpna 1953 – Dva týdenní teologické kurzy se stejným programem v SEKu.
8.–11. února 1954 – teologický kurz a výroční schůze v HBS v Praze. Na programu m.j. beseda s pracovníky SÚC Ing. Plíhalem a Dr. Suchomelem.
1.–6. dubna 1954 byl v Praze na návštěvě německý theolog Martin Niemöller. Byl pozván KF a SR, vyrozuměni byli též členové SČED. Vzácný host v Praze kázal a přednášel na tema Vyznávající a současná církev v Německu.
16.–28. srpna 1954 – dva týdenní teologické kurzy se stejným programem v SEKu.
2.–4. února 1955 – teologický kurz a výroční schůze v Praze na KEBF a v Jirchářích. Na výroční schůzi volba předsedy (zvolen Jan Dus) a nového výboru (místopředseda M. Rodr, pokladník Jan Pokorný, jednatel J. N. Ondra, člen J. M. Loch- man).
10. června 1955 – Oběžník všem členům výboru SČED, v němž předseda, farář Jan Dus, podává poměrně podrobný zápis rozhovoru reprezentativní skupiny zástupců církve a fakulty s Adolfem Kotoučkem ohledně křtu dětí.
Dopis synodní radě 30. června 1955 – sdělení odpovědi ROH – ÚRO na dotaz SČED ohledně kolektivního členství farářů v ROH: „Církevní pracovníci jsou organisováni v odborovém svazu zaměstnanců veřejné správy a justice... členové vašeho svazu mohou být přijati za členy odborové organisace jedině podle stanov ROH... na základě individuelního členství.“
16.–28. srpna 1955 – dva týdenní teologické kurzy se stejným programem v SEKu.
30. 1.–3. 2. 1956 – teologický kurz SČED v Praze.
20. 8–1. 9. 1956 – dva týdenní teologické kurzy SČED v SEKu.
4.–8. února 1957 – kurz SČED v Praze na KEBF.
Dopis synodní radě 26. února 1957 – intimace usnesení výroční schůze SČED: 1) hluboce litujeme, že zcela ustala spolupráce se slovenskými faráři a to právě v době, kdy se ustavila Ekumenická rada církví, která by měla svolat společnou konferenci českých a slovenských kazatelů; 2) toužíme po těsnějších stycích s kazateli Jednoty bratrské (UF); 3) obnovuje se úmrtní pokladna; 4) obsazení míst seniorátních vikářů; 5) přeložení do výslužby překročivších 70. rok svého věku; 6) vedlejší zaměstnání kazatelů...
Dopis Úzké radě Jednoty bratrské 26. února 1957 – ohledně užší spolupráce a sloučení obou církví při vzpomínce 500. výročí vzniku Jednoty českých bratří.
15. dubna 1957 – byl vypracován a schválen řád sociální výpomoci odboru SČED, podle kterého byla při úmrtí člena nebo i v tíživé situaci rodiny poskytována sociální výpomoc.
31. července 1957 – dopis diakona Ladislava Macha z Nového Města pod Smrkem se sdělením o odebraném státním souhlasu.
22.–29. srpna 1957 – dva týdenní teologické kurzy se stejným programem v SEKu.
Dopis synodní radě 5. září 1957 – zajímavé návrhy z teologického kurzu SČED; například: zastat se Ladislava Macha, jemuž byl odňat státní souhlas; zrušit nařízení, které umožňuje vykládat běžnou pastýřskou a vychovatelskou církevní činnost za protistátní; nechť je každý případ rozluky v rodině duchovního podán k šetření kárnému výboru; jak účelně a spravedlivěji rozdělovat výpomoc kazatelům...
3.–7. února 1958 – teologický kurz v Praze. Hosty byli prof. dr. H. J. Iwand a dr. A. Iwandová s přednáškami: Barmenské teze a Barmenské teze dnes.
Na výroční schůzi v úterý 4. února 1958 byl zvolen nový výbor SČED.
26. června 1958 – dopis faráře Václava Otty z Ledčic ohledně diskriminace věřících.
19.–31. srpna 1958 – dva týdenní kurzy SČED v SEKu.
2.–6. února 1959 – kurz SČED v Praze. Na programu mj. přednášky prof. F. M. Bartoše: Majestát Rudolfa II. a prof. H. W. Wolffa z NSR: Exegeze Žalmů a Jonáše.
24.–28. srpna 1959 – teologický kurz v Praze.
1.–5. února 1960 – teologický kurz SČED. Host z NSR Walter Kreck: Barthovo učení.
Dopis 12. května 1960 předsedy SČED Jana Dusa synodnímu kurátoru Pavlu Šimkovi: „Možná by nebylo zcela beznadějné, kdyby se SR pokusila očekávat, že amnestie bude příznivě uplatněna i u některých kolegů, jimž byl odňat státní souhlas...“ V dopise je též zmíněn od roku 1949 vězněný farář a profesor náboženství
Josef Hájek z Prahy.[7]
22.–26. srpna 1960 – kurz SČED v Praze.[8]
31. ledna – 3. února 1961 – teologický kurz a výroční valná hromada SČED. Zvolen nový výbor: J. Dus, J. M. Lochman, J. N. Ondra, I. Kalusová, J. Pokorný, M. Rodr. Hostem byl Wolfgang Schweitzer profesor systematické teologie na Vysoké církevní škole v Bethelnu s přednáškou: Teologická etika.
18. února 1961 – zaslal Mírový odbor SČED (MO SČED) velvyslanci Karlu Kurkovi, stálému delegátovi ČSSR při OSN v New Yorku telegram, poplatný dobové hysterii: „Protestujeme proti zákeřné vraždě spáchané na Patrici Lumumbovi, ministerském předsedovi Konga a jeho spolupracovnících a žádáme spravedlivé potrestání viníků.“
Dopis 6. února 1961 – tajemník MO SČED ing. Alfred Kocáb žádá SR, aby byli na celostátní ekumenickou mírovou konferenci v Bratislavě delegování všichni členové MO SČED (jmenovitě: Alfred Kocáb, Miroslav Růžička, Josef Smolík, Jan Šimsa, Jiří Veber).
21.–25. srpna 1961 – kurz SČED v Praze.
Členové MO SČED připravili ke 12. září 1961 kritické stanovisko k obnovení jaderných pokusů.[9]
22.–26. ledna 1962 – kurz SČED v Praze. Hostem byl profesor Martin Fischer z Vysoké církevní školy v Berlíně s přednáškou: Aktuální otázky praktické teologie.
27.–31. srpna 1962 – teologický kurz v Praze. Na programu byla mj. informace manželů Jana a Magdy Horkých o přípravě nového církevního zpěvníku.
Dopisem z 22. listopadu 1962 žádá o podporu farář Dr. Antonín Verner, který byl v roce 1961 zatčen, odsouzen a do 10. května 1962 vězněn.[10] Když se po amnestii vrátil, byl téměř bez prostředků, s podlomeným zdravím a s důchodem v částce 230 korun. Antonín Verner požádal SČED o výpomoc také 14. ledna 1964. Vždy mu byla poskytnuta.
21.–25. ledna 1963 – kurz SČED. Hosty byli prof. Max Geiger a farář Martin Schwarz, oba z Basileje, přednášky: Křesťanské svědectví v atomovém věku a Teologie Karla Bartha.
26.–30. srpna 1963 – kurz SČED. O KMK přednášeli čeští účastníci a o novém překladu SZ a NZ profesoři M. Bič a J. B. Souček
27. srpna 1963 – předseda Jan Dus odeslal dopis ministerstvu spravedlnosti s připomínkami k návrhu zákona o rodině s podpisy 103 účastníků členské schůze.[11]
Předseda SČED posílá 4. září 1963 dopis SR, v němž informuje o dopise členské schůze SČED, ministerstvu spravedlnosti a o přijetí delegace SČED náměstky ministra: „Byli jsme znovu a znovu ujišťováni, že záměr připravovaného zákona naprosto není a nebude vykládán proti svobodě náboženského vyznání, ústavně zajištěné, ani proti církvím. Při termínu shromáždění měli na mysli pouze trampská shromáždění (potlachy). Podivují se, ba panu náměstkovi je líto, že v naší církvi bylo možno mít podobné obavy...“
27.–31. ledna 1964 – kurz SČED v Praze. Hostem byl Georg Casalis s přednáškou: Prorocká služba církve.
Dopis nového předsedy SČED faráře Miroslava Rodra SR 18. února 1964 s informací, že na valné schůzi 28. ledna 1964 byl zvolen nový výbor: předseda Miroslav Rodr, místopředseda Dr. Jan Pokorný, jednatel Bohumil Betka, pokladní Irena Popelářová, člen výboru J. M. Lochman, náhradníci Jan Čapek, Blahoslav Pípal, Josef Veselý.
Dopis z MŠK 22. července 1964, v němž vedoucí oddělení VI/2 soudruh Luděk Král uděluje souhlas s programem srpnového kurzu.
24.–28. srpna 1964 – teologický kurz v Praze, členská schůze 26. srpna – na prezenční listině 81 podpisů. Přednášel MUDr. Otakar Tardy na téma – Církev v pohledu laika. Mezinárodně politický přehled měl pracovník MZV.
25.–29. ledna 1965 – teologický kurz v Praze, výroční schůze SČED 26. ledna, na níž přednesl Jan Šimsa zprávu o případu státního souhlasu zbaveného chotiněveského faráře Jana Dusa. Jednalo se o problémy s ředitelstvím školy při vyučování náboženství a s vedením domova důchodců při pastoračních návštěvách evangelických členů sborů. Program na kurzu měl mít prof. Gerhard von Rad, nakonec přednášel prof. Martin Schröter z Heidelbergu. Mezinárodně politický přehled měl pracovník MZV.
23.–27. srpna 1965 – teologický kurz v Praze, přednášku s ekonomickým námětem měl referent z MŠK.
24.–28. ledna 1966 – teologický kurz v Praze, hostem prof. van Leeuwen s přednáškou: Sekularizace jako teologický problém. Na téma Generace v církvi referovali Miroslav Růžička, Kája Trusina a Sváťa Karásek.
29. 8.–2. 9. 1966 – teologický kurz v Praze. Plenární schůze SČED v rámci kurzu konaná 30. srpna 1966 měla dosti bohatý a dramatický průběh. Přítomno
bylo 79 členů a tři hosté. Podrobný zápis pořídil farář Jaroslav Ondra ze Soběhrd. Nejprve se probíral případ bratra Kotoučka. Hovořilo se o trestu smrti v Řecku i u nás a byla vyjádřena solidarita čínským křesťanům. Následoval projev synodního seniora. V následném rozhovoru v souvislosti s nedostatkem kazatelů zaznělo, že by se měl výbor SČED obrátit na ty studenty, kteří nemohli dostudovat, konkrétně byli zmíněni Jaroslav Cejp a Petr Jankovský[12]. Nejzávažnější bylo vystoupení faráře Jana Šimsy, který uvedl na pořad otázku týkající se práce StB[13]. Nakonec byl odhlasován návrh (14 členů bylo proti), aby se výbor SČED obrátil na ministerstvo vnitra s tím, že je znepokojen činností StB, která obtěžuje některé členy SČED a sliby, nebo pohrůžkami je nutí, aby se stali jejich tajnými spolupracovníky. K práci StB se na místě vyjádřil synodní senior, který jednoznačně doporučil odmítnutí: „Kdo odmítl hned v zárodku, měl pak pokoj a nic se mu nestalo... nelze však beze zbytku jen odsuzovat ty, kdo podlehli.“ Též byla kritizována praxe, že všechny služební cesty farářů, hlavně do ciziny, bývají projednávány a dokonce i schvalovány církevními tajemníky.
Dopis předsedy M. Rodra SR 31. 8. 1966 vyjadřující znepokojení členů SČED nad touto praxí schvalování zahraničních cest církevními tajemníky.
Dopis předsedy SČED Miroslava Rodra ministerstvu vnitra 6. září 1966 (zpracovaný tříčlennou komisí zvolenou na plenární schůzi SČED ve složení prof. J. B. Souček a faráři M. Balabán a J. Šimsa) o problematice získávání tajných spolupracovníků StB v řadách farářů. Jak se ukázalo, měla tato kauza dalekosáhlé důsledky[14] a mnozí její aktéři, především Jan Šimsa, byli dříve nebo až za tzv. normalizace zbaveni státního souhlasu k výkonu duchovenské služby – StB si je dobře pamatovala.
Dopis Alfreda Kocába SR 1. listopadu 1966 z pověření plenární schůze SČED a jménem MO SČED žádá, aby byla ustavena pracovní skupina, která se bude zabývat problematikou česko-německých vztahů.
Dopis faráře Rostislava Nechuty 9. listopadu 1966 na SR, s kopií předsednictvu SČED, reagující na oběžník SR č. 15, č. j. 2042 o kazatelích: „... má-li duchovní příležitostně kázat mimo svůj sbor,... musí takovou službu ohlásit svému OCT... pan farář si dovoluje poznamenat, že takovéto počínání ponižuje vlastně stát, poněvadž tak stát vypadá (např. před cizinci) jako feudálně zaostalý organismus, který má co dělat s dostatečně nesvéprávnými lidmi... aby republika stála na straně práva a dobra, musí právě proto jednat i se svými občany bez úzkoprsého byrokratismu.“
Dopis z kanceláře SR poslaný 21. listopadu 1966 Alfredu Kocábovi, předsedovi mírového odboru SČED: „SR v zasedání 16. 11. jednohlasně zaujala stanovisko, že MO SČED je v současné době nejlepší platformou pro projednávání otázek, které v žádosti uvádíte.“
Prosinec 1966 – korespondence s MŠK ohledně kandidátky nového výboru SČED.
Dopis předsedy SČED M. Rodra 10. prosince 1967 SR s pozvánkou na lednový kurz, na němž SR členstvo SČED pozdraví a bude informovat o aktuálních otázkách naší církve.
23.–27. ledna 1967 – teologický kurz v Praze přednášel prof. Jürgen Moltmann: Teologie jako eschatologie, Křesťané a budoucnost země.
Výroční valná schůze 24. ledna 1967 zvolila nový výbor SČED s předsedou Blahoslavem Pípalem, místopředsedou Dr. Janem Pokorným, jednatelem Janem Čapkem, pokladním Vlastimilem Slámou a členem výboru Bohumilem Betkou, náhradníci: V. Kalus, Dr. J. Veselý, J. Batelka, E. Pilátová.
Dopis Národnímu výboru hlavního města Prahy 27. ledna 1967 oznamující nové složení výboru SČED.
28. 8.–1. 9. 1967 – teologický kurz v Praze, na němž mj. přednášel doc. Vítězslav Gardavský: Rozdíl mezi hebrejským a řeckým myšlením
5.–9. února 1968 – teologický kurz v Praze přednášel prof. Rudolf Bohren: Posluchač jako faktor kázání. Na výroční schůzi SČED rezignoval předseda Blahoslav Pípal a 6. února byl zvolen nový předseda SČED Vlastimil Sláma. Na této schůzi též promluvil naposled synodní senior Dr. Viktor Hájek.
8. března 1968 přišla zpráva, že synodní senior Dr. Viktor Hájek 7. března 1968 zemřel.
duben 1968 – byl vydán Bulletin SČED č. 1. červen 1968 – byl vydán Bulletin SČED č. 2
21. srpna 1968 byla Československá republika přepadena a okupována vojsky Varšavského paktu v čele se „slavnou Rudou armádou“.
Letní plánovaný kurz SČED se za zmenšené účasti členů konal 26.–30. srpna v Praze. Bylo to krátce po okupaci vojsky Varšavské smlouvy. Byla přijata řada stanovisek a odeslána řada závažných a na aktuální situaci reagujících dopisů: 26. srpna – Evangeličtí faráři svému národu (20 podpisů), 27. srpna – Výzva k odmítnutí komuniké o moskevských jednáních (18 podpisů), 28. srpna 1968 – Dopis kazatelů ČCE Předsednictvu Národního shromáždění ČSSR a Předsednictvu vlády ČSSR: „Vážení přátelé! Chápeme za jakých podmínek tlaku i obav o osudy našich národů bylo připravováno, formulováno i podepsáno komuniké z moskevských jednání. Chápeme a rozumíme. Ale obracíme se na Vás s naléhavou prosbou, abyste výsledky moskevských jednání neratifikovali. Tím vyjádříte před našimi národy i před celým světem, že pouze berete na vědomí podmínky okupantů, ale nepřijímáte je jako závaznou linii pro další naši cestu k socialismu s lidskou tváří. Za: Kazatelé ČCE shromáždění na svém letním theologickém kurzu v Praze. Jan Čapek v. r. Bohumil Betka v. r.“
28. srpna 1968 – Dopis farářů ČCE začínající: „Drazí přátelé, slyšeli jsme včera v sedmý den okupace...“ a končící: „Bůh nám žehnej v našem společném spravedlivém zápase.“ září 1968 – Prohlášení kazatelů z východních Čech, kterým se obracejí na všechny stranické a správní vedoucí činitele; to nejdůležitější je shrnuto v deseti bodech a nakonec: „Jsme s Vámi, buďte s námi! Odmítáme despotismus, poraženectví, chytračení, lhostejnost k pravdě a neodpovědnost.“ Následují podpisy 26 kazatelů v čele se seniorem Zdeňkem Kubíčkem z Litomyšle a konseniorem Josefem Batelkou z Opatovic.
Za pastorálku chrudimského seniorátu expedoval do dalších seniorátů Zdeněk Jokl.
12. září 1968 – dopis členů výboru SČED poslancům Národního shromáždění.
30.–31. října 1968 – Dvoudenní konference SČED v Pardubicích, hostem byl redaktor časopisu Reportér Jiří Ruml. Z této konference bylo rozesláno provolání Evangeličtí faráři k dnešku na 31 adres různým institucím a redakcím.
Dopis seniora Zdeňka Kubíčka z Litomyšle 16. ledna 1969 předsedovi SČED v záležitosti urovnání bratrských vztahů s farářem Dr. A. Vernerem.
27.–31. ledna 1969 – teologický kurz v Praze. Hostem byl Dr. E. Bethge s přednáškou Církev u Bonhoeffera. Ve středu 29. 1. hovořil na téma Současná mezinárodní situace reportér Jiří Hochman a ve čtvrtek 30. 1. v 19.30 večer se uskutečnila beseda se spisovatelem Václavem Havlem. Na tomto kurzu bylo přijato stanovisko k vnitropolitické situaci[15] uvádějící pět jevů ohrožujících polednový vývoj.
Byl též poslán dopis sestře Palachové, matce Jana Palacha s podpisy 106 farářů.
Dopis předsedy SČED 11. dubna 1969 na SR ohledně společného prohlášení ČCE a SČED pro ÚV KSČ.
Červen 1969 – vydán Bulletin SČED č. 3 – v němž byl mj. uveřejněn dopis výboru SČED Českému úřadu pro tisk a informace obsahující protest proti zrušení registrace časopisů Listy a Reportér a proti postupnému zavádění cenzury ve sdělovacích prostředcích.
V červenci 1969 se vrátil na SPVC stalinista Karel Hrůza, kde vystřídal socioložku Dr. Eriku Kadlecovou. Tím skončila polednová církevní politika KSČ.
25.–29. srpna 1969 – teologický kurz v Praze; hosté prof. Jan Patočka a doc. Ján Mlynárik.
Z tohoto kurzu byl poslán dopis 28. srpna 1969 na SR s informací, že se plenární schůze SČED obrátila na Federální shromáždění ČSR s kritikou Zákonného opatření ze dne 22. srpna 1969 k ochraně veřejného pořádku.[16] Dalším dokumentem přijatým na plenární schůzi byly Pastorální náměty konkrétně rozvádějící, co pro nás znamená následovat Ježíše Krista.
26.–30. ledna 1970 – kurz SČED v Praze; hosté: slovenský farář Josef Juráš, spisovatel Miroslav Hanuš a filozof Dr. Ladislav Hejdánek. Na výroční schůzi při tomto kurzu byl zvolen nový výbor: předseda V. Sláma, členové: E. Pilátová, J. Čapek, V. Kalus, J. Šimsa, náhradníci: J. Batelka, M. Rozbořil, J. B. Šourek a Dr. J.
Veselý.
1. června 1970 – farář Ctirad Novák byl zadržen na hranicích a obviněn z úmyslu vyvést „závadové materiály“. Následně mu byl odejmut státní souhlas, nastoupil v Kutné Hoře práci v pekárně, později byl odsouzen podmíněně.
Dopis synodního seniora 8. července 1970 předsedovi SČED ohledně stížnosti ze SPVC kvůli nepřípustnému posílání pozvánek slovenským farářům na srpnový kurz SČED a ohledně překvapení paní referentky Damiánové, že nedostala oznámení o konání kurzu.
Odpověď předsedy SČED 28. července 1970 synodnímu seniorovi, v níž sděluje, že byla zamítnuta žádost o povolení cesty členů výboru SČED k oslavám J. A. Komenského do Holandska; zmiňuje též problémy s nepovolováním společných akcí se slovenskými evangelíky.
Důležitá je listina s datem 10. srpna 1970[17]. Jedná se o informaci o SČED, kterou pro 3. odbor Vnitřního zpravodajství Hlavní správy StB (VZ HS) vypracoval někdo ze SPVC MK. Obsahuje upozornění na letní teologický kurz SČED, který se bude konat ve dnech 24.–28. srpna t. r., uvádí jména přednášejících a témata přednášek. Dále se píše doslova: „Na základě informací, které jsme získali, lze předpokládat, že zvláště přednášky Dr. Ondry a Ing.(!?) Komárkové mohou mít negativní politické zaměření. SPVC MK ČSR nemůže za současného stavu, kdy SČED je organizací podřízenou MV zajistit, aby v průběhu kurzu se neprojevily žádné aspekty zaměřené proti konsolidačnímu úsilí strany a vlády.“
Další vyžádaná informace o SČED ze SPVC MK ČSR je ze 17. září 1970[18] a nese název Stanovisko ministerstva kultury ke SČED. Aby to vyznělo pro SČED co nejhůře, ujal se toho sám ředitel SPVC stalinista Karel Hrůza[19]. Píše: „Úkolem tohoto svazu podle stanov bylo: Zvyšovat kulturní i politickou způsobilost svých členů a podporovat náš lid v jeho hrdinském budovatelském úsilí a v jeho zápasech za udržení míru ve světě. Tento program byl delší dobu dodržován. V pozdějších letech, zvláště po roce 1960, počali vedoucí členové SČED vystupovat vůči státu agresivněji. Formulovali neúnosné požadavky a celý proces vyvrcholil v roce 1966 útoky především na orgány ministerstva vnitra, které byly rozváděny na synodu ČCE a v roce 1968 i v církevním tisku. V té době již byla ve výboru SČED tzv. „Nová orientace“, tj. evangeličtí duchovní, kteří soustavně narušují vztahy církve ke státu (Šimsa, Trojan, Pfann, Sláma, Balabán, Rodr aj.). Tato skupina duchovních se stále více angažovala v politických otázkách... svým programem se blížili k revizionistickým živlům v Literárních listech a úzce spolupracovali se skupinou tzv. „marxistických filosofů“ (Machovec, Gardavský, Kadlecová apod.). O značné politické angažovanosti svědčí i to, že v únoru 1968 byl navržen k registraci pro volby do Národního shromáždění farář Kocáb. V té době také SČED zaslal předsednictvu NS dopis, kde se staví za důslednou demokratizaci našeho státu... Po nástupu nového pravicového (?!) vedení SPVC MK ČSR bylo rozhodnuto, že vzhledem k registraci SČED u MV, nespadá organizace do kompetence MK... O činnosti SČED je MK ČSR informováno ponejvíce z tisku, kde byly publikovány různé nátlakové rezoluce a z dopisů zasílaných na ÚV KSČ a další státní orgány. Obsahem těchto dopisů a resolucí byly převážně politické požadavky, napadající naše vztahy k SSSR, činnost MV, napadání některých členů KSČ apod. Dokladem toho je tzv. „Stanovisko k vnitropolitické situaci z 30. ledna 1969“, které přikládáme. Svojí činností se SČED stal v letech 1968–1969 nátlakovou organizací s politickým programem, který byl zcela v intencích pravicových a kontrarevolučních sil v našem státě. ... Předseda SČED je duchovní Sláma z Litoměřic, který byl čelným představitelem okresního výboru Klub angažovaných nestraníků (KAN)... MK ČSR nemá možnost daný stav SČED změnit. Z církevně politického hlediska se jedná o organizaci, jejíž činnost může být plně zajišťována samotnou církví tak, jak je tomu u všech církví a náboženských společností v ČSR. Vzhledem k těmto skutečnostem zastává MK ČSR stanovisko, že další činnost SČED není žádoucí a potřebná...“ Razítko a podpis Karel Hrůza.
Jak výše zmíněná informace, tak i stanovisko, oba tyto dokumenty jsou součástí svazku, který byl založen v roce 1970 na Hlavní správě Státní bezpečnosti České socialistické republiky, na 3. odboru vnitřního zpravodajství. Tento vysoký útvar StB měl jistě i farářský svaz, jako i všechno ostatní v totalitním státě, obsazen zpravodajským krytím. Tehdy začal nebo ještě přesněji pokračoval sběr materiálů a informací tajné policie o SČED a proti SČED. V takových situacích byla využívána hustá síť informátorů, důvěrníků a agentů (tajných spolupracovníků). Prozrazují to některé neopatrné formulace: byli jsme upozorněni; na základě informací které jsme získali; podle neoficiální informace apod. Pokud by byl SČED zrušen již v roce 1970, bylo by to odůvodněno tím, že se stal v letech 1968–1969 antisocialistickou nátlakovou organizací s politickým programem v intencích pravicových a kontrarevolučních sil. Na to ukazuje i seznam dokumentů předmětného svazku. Následuje pět ručně, soudruhem majorem Doksanským, spíše načmáraných než čitelně popsaných, stránek „Z obsahu materiálu 3. odboru II. správy Federální správy zpravodajské služby MV – dokumenty k činnosti SČED, celkem 11 položek“: Dopis SČED adresovaný MV ze 6. září 1966, podepsaný předsedou Miroslavem Rodrem: „Plenární schůze SČED dne 30. srpna 1966 vyjádřila hluboké znepokojení nad tím, že v minulosti, ale i v přítomnosti byli nebo jsou někteří jeho členové nuceni psychologickým nátlakem, sliby nebo pohrůžkami, aby se stali nedobrovolnými pomocníky StB.“[20] Prohlášení SČED ze dne 14. 3. 1968. Vděčnost – Pokání – Naděje, článek
Kostnické jiskry č. 14/1968. Zápisníček, článek Kostnické jiskry č. 14/1968. Mimořádný kurz SČED, náhradní vydání Kostnické jiskry 4. 9. 1968. Článek Kostnické jiskry č. 13/1968. Projevy solidarity SČED, Kostnické jiskry č. 44/1968. Evangeličtí faráři k dnešku z konference v Pardubicích 31. 10. 1968. Stanovisko SČED k vnitropolitické situaci, Kostnické jiskry č. 6/1969. Již zmíněná Informace a Stanovisko SPVC MK ČSR z roku 1970.
Hlavní správa StB ČSR 3. odbor Vnitřního zpravodajství, č.j. OS – 0289/VZ – 3/1970.
V Praze 26. srpna 1970. Zpráva a návrh na řešení zájmové organizace SČED: „Z celkové činnosti SČED vyplývá, že se téměř od svého založení orientoval na řešení převážně politických problémů, přičemž si osoboval právo rozhodovat i o vrcholných zájmech našeho státu... Na svém zasedání v lednu otevřeně vystoupil proti funkci církevních tajemníků... v srpnu téhož roku, jako i v lednu 1967 vedl ostrý kurs proti StB jako mocenskému orgánu... Zpráva o akcích SČED proti Bezpečnosti byla tehdy zaslána civilně-správnímu úseku MV jako povolovacímu orgánu s příslušným rozborem a upozorněním, že SČED vážným způsobem porušuje zákon č.68/51 Sb. Bylo doporučeno, aby činnost této organizace byla přezkoumána a vyvozena proti ní zákonná opatření... Po lednu 1968 vstoupil SČED již otevřeně na politickou scénu... Po srpnových událostech roku 1968 SČED vystupuje v oficiálním tisku na podporu pražských vysokoškoláků... otevřeně se hlásí k Masarykovu humanismu... ostrým způsobem se dožaduje odchodu spojeneckých vojsk z našeho území... SČED si na svá jednání vzal tehdejšího redaktora Reportéra Jiřího Hochmana, spisovatele Václava Havla, Hanuše a další, za jejichž přítomnosti dal na program jednání otázky existence Lidových milicí, podepsání moskevských dohod, otázky cenzury a další... ještě koncem srpna 1969 vystupuje na zasedání SČED jeho předseda Vlastimil Sláma s tím, že trvají na stanovisku odporu proti „okupantům“... v diskusi byla podrobena kritice opatření čs. vlády ze dne 22. 8. 1969, směřující k upevnění klidu a pořádku v naší zemi... Politický směr i orientace této organizace jsou dány už tím, že v čele stojí osoby, které v minulosti vedly soustavný nátlak proti státním orgánům... Tato zpráva nemůže zcela popisně ani dokumentačně vyčerpat celkovou činnost SČED. Na základě této situace by bylo vhodné s přihlédnutím k dosavadní činnosti SČED: a) až do celkového přezkoumání politické činnosti SČED zastavit veškerou jeho činnost písemným rozhodnutím povolovacího orgánu MV ČSSR, kde je SČED registrován; b) prozkoumat veškerou vnitřní i publikační činnost SČED za poslední údobí a posoudit únosnost další existence této organizace; c) vejít ve styk s vedením SPVC MK ČSR – doporučujeme zakázat další činnost SČED, neboť z našeho hlediska se tato organizace a zejména pak její činnost jeví do budoucna jako neúnosná... Vypracoval – mjr. K. Doksanský; schválil – náčelník 3. odboru VZ HS StB ČSR pplk. Albín Kožuch, v. r.“
Tyto operace proti SČED v roce 1970 byly tajné, doporučení zakázat další činnost SČED nebylo realizováno. Ovšem normalizace pokračovala a represí proti členům SČED přibývalo. V červnu 1970, jak již bylo uvedeno, byl zajištěn a ztratil souhlas Ctirad Novák z Kutné Hory, 9. ledna 1971 byl zatčen Jaromír Dus z Prahy-Vršovic, 11. prosince 1971 byl zatčen předseda SČED Vlastimil Sláma z Litoměřic.
Následovala celá řada odňatých souhlasů v roce 1972: 4. února Jan Dus z Chrástu u Plzně, 1. března Alfréd Milan Satke, 27. října Miloš Rejchrt z České Lípy, 1. listopadu Vladimír Kalus z Miroslavi, 21. prosince Miroslav Rodr z Rokycan, 1. března Jan Šimsa z Prosetína.
Nepřibývalo jen represí proti jednotlivcům. Budeme-li nyní pokračovat v přerušeném přehledu dokumentů z archivu SČED, uvidíme jak se množily zákazy a obstrukce vůči celému SČED. Skončili jsme v roce 1970 červnovým zadržením Ctirada Nováka, červencovým zákazem posílat pozvánky slovenským bratřím na teologické kurzy SČED. Koncem července byla zamítnuta žádost o povolení cesty členů výboru SČED na oslavy J. A. Komenského do Holandska.
24.–28. srpna 1970 – se konal teologický kurz v Praze; hostem byla též paní profesorka Božena Komárková s přednáškou Křesťan a nároky moderního státu.
Dopis výboru SČED 28. srpna 1970 na SR s žádostí, aby se SR s naléhavostí a rozhodností pokusila čelit zásahům státní správy do struktury naší církve.
Dopis SČED 30. srpna 1970 na SPVC MK ČR z pověření plenární členské schůze se konstatuje, že dochází k zásahům do vnitřních věcí církve, je vyjádřen nesouhlas s postupem státní správy při jednáních o předběžný státní souhlas.
V archivu je založena interní a poněkud podrážděná reakce synodního se- niora na dopis SČED z 30. 8. 1970; kritizována je nastoupená přímá cesta k jednání s úřadem, bez vzájemné konzultace se SR; poukazuje se, že při hlasování souhlasilo s odesláním 17 členů, proti bylo 11 a 10 se zdrželo. Synodní senior míní, že „to je na celém počinu zarážející, neboť je-li tato nejednotnost známá mimo církevní kruhy, rozhodně to nemůže prospět v žádném našem dalším jednání, povedete-li jej sami, nebo SR... chci jen připomenout a poprosit, pro lásku Kristovu poprosit, abychom v těchto časích tu stáli jednotní, rozvážní, věděli jeden o druhém, radili se spolu, podpírali jeden druhého, nehledali svých věcí, nenaříkavým postojem uměli přijímat i tvrdé rány v té jistotě, že církev patří Ježíši Kristu a on si ji provede posměchem i soudem, pohaněním i porážkami, aby očištěna ohněm mohla naplnit své poslání.“
11. září 1970 – dopis MO SČED ministerstvu školství České republiky v němž apeluje na ty kteří rozhodují o zásadách školské politiky, aby brali ohled na její problémy v celé složitosti a vzájemné podmíněnosti a podřizovali při tom utilitární hlediska zásadním principům společenské etiky a práva – podepsáni Ing. Alfred Kocáb, předseda a Jiří Veber, jednatel.[21]
Dopis výboru SČED 19. října 1970 na SR ohledně průtahů povolení volby Ing.
Tomáše Bíska v Telecím.
25.–29. ledna 1971 – teologický kurz SČED, program z vlastních řad.
2. dubna 1971 – první závažné jednání výboru SČED s představiteli MV.
Ze strany MV bylo řečeno, že činnost SČED neodpovídá stanovám a bylo poukázáno na publikované projevy v Kostnických jiskrách z roku 1968, na připomínky k rodinnému zákonu atd. SČED má důsledně dodržovat stanovy a nedopouštět se politických excesů, držet se ústavních předpisů a ne klást politické požadavky. Toto jednání končilo varováním ve smyslu návrhu na řešení zájmové organizace SČED, jak bylo formulováno ve svazku StB 26. srpna 1970, které doporučovalo zakázat další činnost SČED.
30. 8.–3. 9. 1971 – se konal letní teologický kurz SČED. Na programu Dr. Josef Hlaváč a J. S. Trojan: Naše poslání a Dr. Zdeněk Matějíček: Pěstounství a adopce. Na členské schůzi 31. 8. měl obsáhlý diskusní příspěvek Miloš Rejchrt o charakteru zastoupení ČCE na 4. všekřesťanském mírovém shromáždění (VMS) a vztahu ke Křesťanské mírové konferenci (KMK): „Troufám si tvrdit, že KMK dozrála k tomu, aby se církev od její činnosti jednoznačně distancovala... Nebezpečnost KMK pro církev je zřejmá. Třeba už jen tím, že mezi křesťany, svobodné děti Boží s občanstvím v nebesích, spouštějí železnou oponu... křesťané na západě a křesťané na východě... Otázka není zdaleka tak akademická... otázka zní, může li si církev dnes dovolit z KMK vystoupit... je to opravdu otázka vážná... Patří k paradoxům věku tohoto, že k vystoupení z dobrovolné organizace honosící se v názvu adjektivem „křesťanská“ může opravdu přivést církev na úzkou cestu církve vyznávající... Navrhuji, aby SČED zaujal k práci KMK stručné stanovisko a seznámil s ním domácí i zahraniční účastníky VMS a synodály.“
21. září 1971 – dopis synodního seniora Dr. Václava Kejře předsedovi SČED Vlastimilu Slámovi cituji jej celý: „Milý bratře, při jednání na SC MK (církevní sekretariát min. kultury) 15. 9. 1971 mně bylo sděleno, že Ministerstvo vnitra přeneslo resortní dohled na Ministerstvo kultury, konkrétně přímo na církevní sekretariát, protože SČED celým svým zaměřením stojí na půdě církve. Byl jsem požádán, abychom SČED o tomto opatření informovali a zároveň sdělili, že záležitosti SČED, zvláště pak kurzy a jejich programy, je třeba projednávat na SC MK. Domníváme se, že by bylo dobře, kdybys spolu s bratrm jednatelem příležitostně navštívil ref. V. Damiánovou v této záležitosti. S bratrským pozdravem V. Kejř„
9. listopadu 1971 – byl zatčen a uvězněn člen SČED, farář v Praze Vršovicích Jaromír Dus.
8. prosince 1971 – byl zatčen a uvězněn předseda SČED farář v Litoměřicích Vlastimil Sláma. Byla u něho provedena domovní prohlídka od suterénu s garáží až po půdu. Při ní byla objevena a zabavena část archivu SČED.
22. prosince 1971 – v souvislosti se zatčením předsedy SČED přijeli čtyři vyšetřovatelé StB na faru do Sázavy k jednateli SČED faráři Janu Čapkovi s příkazem Krajské prokuratury v Ústí nad Labem k domovní prohlídce. Šlo o zabavení písemnosti SČED z let 1968–1971, potřebných pro vyšetřování a soud s předsedou V. Slámou. Požadované písemnosti byly vydány podle §78,1 trestního řádu o povinnosti k vydání věci; domovní prohlídka se nekonala.
8. ledna 1972 – výbor SČED byl pozván na SR aby podal informace o jednání na MV.
7.–11. února 1972 – teologický kurz v Praze; hosté: Bonaventura Bouše – Tradice českého katolictví a rozhovor s malířem Janem Zrzavým (měl přijet Tulio Vinay, ale onemocněl a omluvil se). Na členské výroční schůzi podal synodní senior mj. informaci, že byl odňat státní souhlas bratřím: Jaromíru Dusovi, Vlastimilu Slámovi a Janu Dusovi. Nový státní souhlas zatím neobdržel Milan Satke, z absolventů fakulty Jan Rafaj a Dan Drápal. Valná schůze také schválila dobrozdání o Vlastimilu Slámovi a o Jaromíru Dusovi pro jejich advokáty. Schválila také návrh adresovaný krajské prokuratuře v Plzni na zastavení trestního stíhání Jana Dusa obviněného z trestného činu pobuřování. Na tomto místě je třeba uvést, že vzhledem k odnětí státního souhlasu předsedovi V. Slámovi v roce 1971, byl do výboru povolán z náhradníků bratr farář Josef Batelka a když byl v říjnu 1972 odňat státní souhlas faráři Kalusovi, stal se členem výboru z náhradníků farář Dr. Josef Veselý.
23. června 1972 – se konal soud s předsedou SČED, Vlastimilem Slámou, farářem v Litoměřicích. Soudu se zúčastnili i někteří jeho kolegové.
23. srpna 1972 – rozhodnutí odboru vnitřních věcí NV HMP ukládá upustit od konání teologického kurzu ve dnech 28. 8.–1. 9.; nebyl projednán se SPVC MK ČSR.
25. srpna 1972 – závažné jednání výboru SČED se zástupci SPVC MK ČSR stalinisty Hájkem a Jelínkem za přítomnosti synodního seniora. Ze strany zástupců SPVC byly vzneseny námitky, že SČED tvoří druhé centrum v církvi a vykonává tlak na SR; tyto námitky byly jak ze strany výboru, tak synodního seniora důrazně odmítnuty, ale nebylo to nic platné. Bylo rekapitulováno, co tomuto jednání předcházelo, byl vznesen dotaz, zda se mohou konat jen bohoslužby a členská schůze. To se prý nemůže, obé je součástí kurzu, SČED prý není pro sekretariát partner, partnerem je SR. Výbor musí program projednat se SR a ta následně se sekretariátem, ani pak není jisté, že kurz bude povolen.
To jsou již naprosto zřetelné a nestydaté obstrukce, které mají spolu se zákazy při sedmdesátiletém výročí trvání farářské organizace znemožnit její další normální fungování.
1. září 1972 – výbor SČED na své schůzi v Novém Městě na Moravě sepíše odvolání proti zákazu konat teologický kurz a členskou schůzi.
1. září 1972 – dopis krajské prokuratuře v Ústí nad Labem se žádostí, aby po ukončeném trestním řízení proti Vlastimilu Slámovi byly vráceny písemnosti SČED.[22]
27. října 1972 – byl odebrán státní souhlas Miloši Rejchrtovi, vikáři v České Lípě. Výbor SČED o tom jednal na své říjnové a listopadové schůzi.
1. listopadu 1972 – byl odebrán státní souhlas faráři v Miroslavi Vladimíru Kalusovi; výbor SČED o tom jednal na své říjnové a listopadové schůzi.
30. listopadu 1972 – po soudu s předsedou SČED byly vráceny zabavené písemnosti SČED, ale ze 717 jich 102 chybělo.[23]
21. prosince 1972 – druhé závažné jednání výboru SČED s představiteli MV.
Diskutovalo se o vhodnosti existence SČED v současných podmínkách, zástupci státní správy (přítomný Dr. Jaroslav Hájek) by mohli chápat SČED jako „druhé centrum“.
21. prosince 1972 – byl odebrán státní souhlas faráři Miroslavu Rodrovi v Rokycanech.
30. ledna 1973 – dopis ředitele SPVC MK F. Jelínka na SR: „MK ČSR nepovažuje dobu před konáním XVIII. synodu ČCE za příhodnou pro jednání SČED a z toho důvodu doporučuje zamýšlený únorový kurs odložit.“
1. března 1973 – byl odebrán státní souhlas faráři Janu Šimsovi v Prosetíně; synodní rada s tímto datem posílá na SPVC MK ČSR odvolání, k němuž přikládá podrobný rozklad od výboru SČED.
24. dubna 1973 – zasedání Okresního soudu v Litoměřicích, které rozhodovalo o nevrácených písemnostech SČED; soudu se zúčastnil jednatel SČED Jan Čapek: „Soud dospěl k závěru, že návrh na zabrání písemností je důvodný. Jde o písemnosti z let 1968–1969, jejichž obsah je zaměřen z posic tehdy probíhajícího pravicového oportunismu, zejména vyjadřující různá prohlášení a provolání, která měla hlavní cíl burcovat širokou veřejnost k vytváření nátlakových akcí... Materiály je nutno považovat za obsahově závadné a také protisocialistické... z těchto důvodů bylo návrhu na zabrání vyhověno a po právní moci usnesení budou znehodnoceny.“[24] Krajský soud stížnost výboru SČED proti tomuto usnesení zamítl.[25][26]
10. května 1973 – dopis výboru SČED Odboru pro vnitřní věci NV HMP s oznámením, že 12. června 1973 se bude konat pouze odložená výroční členská schůze SČEDu – na pořadu volba nového výboru, teologický kurz je plánován až na konec srpna.
8. června 1973 – na předchozí oznámení přišla arogantní odpověď z MV: „Vzhledem k tomu, že v minulosti Vaše organizace několikráte zasahovala do působnosti ČCE, požádalo MV SPVC MK jako orgán pověřený po věcné stránce péčí o dobrovolné organizace náboženského charakteru o vyjádření, zda tyto vzájemné vztahy byly natolik vyjasněny, že je možné konat výroční schůzi Vaší organizace. Teprve po tomto vyjádření bude možno uvažovat o konání výroční schůze Vaší organizace. Pokud tedy byla výroční schůze již svolána, je nezbytné ji okamžitě odvolat.“ Podepsal to vedoucí oddělení JUDr. J. Kepák
Dlužno poznamenat že toto sdělení zatelefonovala sekretářka z MV v pátek 8. června v 15 hodin jednateli Čapkovi. Důvěrníci SČED byli okamžitě obtelefonováni, všem důchodcům byly s datem 8. 6. rozeslány korespondenční lístky. Tento „ministerský befél“ byl ještě v pondělí 11. 6. doručen do kanceláře SR osobně, 16. června byly prostory fakulty v Husově domě v Jungmannova č. 9 oblepeny plakáty, že se schůze SČED nekoná.
Toto je výmluvný příklad toho, jak vypadal státní dohled komunistického režimu v roce rozvinuté normalizace na církev v ČSSR povolenou.
13. června 1973 – píše synodní senior na SPVC a předkládá program plánovaného teologického kurzu SČED ve dnech 27. až 31. srpna 1973 v Praze a žádá o jeho laskavé povolení. Na programu má být výroční členská schůze a hlavně volba nového výboru. Znovu za laskavé vyhovění upřímný dík.
I přes urgenci SR (6. 8.) zůstala tato žádost nevyřízena a kurz se nekonal.
5. listopadu 1973 – výbor SČED ve složení: Jan Čapek, farář v Sázavě; Eva Pilátová, vikářka v Brně; Dr. Josef Veselý, farář a senior v Jilemnici; Josef Batelka, farář a senior v Novém Městě na Moravě se obrátil na SPVC se žádostí, aby byl pozván k rozhovoru o řešení déle trvající situace.
30. listopadu 1973 – ředitel SPVC MK prosí synodního seniora o tlumočení stanoviska k žádosti SČED: ... rozhovor o zásadním řešení celkové situace svazu nebude moci být především z časových důvodů uskutečněn dříve než v jarních měsících příštího roku; proto bude správné, když výbor SČED zatím odloží pořádání svých případně plánovaných akcí, včetně lednového teologického kurzu.
1. prosince 1973 – byl odebrán státní souhlas faráři Petru Čapkovi v Merklíně; výbor SČED poslal na západočeský KNV dopis ve věci svého člena Petra Čapka.
1. ledna 1974 – byl odebrán státní souhlas faráři Jiřímu Veberovi v Šumperku.
19. ledna 1974 – faráři Miroslav Rodr, Jiří Veber, Vladimír Kalus, Jan Dus, Miloš Rejchrt, Jan Šimsa a Jaromír Dus vlastnoručně podepsali dopis na SR, v němž žádají, aby se přislíbená vzájemná porada konala co nejdříve: „Pokládáme za důležité, aby k setkání byli pozváni všichni, kteří v důsledku státního zásahu nemohou v církvi působit jako kazatelé.“
28. ledna 1974 – obdrželi faráři Jan Dus, Jaromír Dus, Vladimír Kalus, Alfred Kocáb, Miloš Rejchrt, Miroslav Rodr, Vlastimil Sláma, Jan Šimsa, J. S. Trojan, Jiří Veber a Petr Čapek, všichni členové SČED, pozváni k rozhovoru se členy SR na sobotu 9. února do zasedací síně SR v Husově domě.
18. února 1974 – dopisy výboru SČED (J. Batelka a J. Čapek) krajským církevním tajemníkům; ostravskému ve věci Jiřího Vebera a středočeskému ve věci Jakuba S. Trojana a Alfreda Kocába.
30. února 1974 – ze SR cyklostylované: právní stanovisko k aktuálním otázkám postavení kazatelů bez státního souhlasu.
20. května 1974 – dopis farářů Horáckého seniorátu SR z pastorální konference s razítkem seniorátního úřadu a podpisem seniora Josefa Batelky v. r., k jehož vyjádření se připojil výbor SČED s razítkem SČED a podpisem jednatele Jana Čapka v. r.: „... V právním stanovisku je velmi mnoho řečeno na podporu – jakoby na ochranu – církve, sboru, administrátora, ano i církevního bytu, ale velmi málo na podporu kazatele, který už nemůže vykonávat duchovenské povolání. Je v něm pověděno mnoho o tom, co takový kazatel nemůže, nemá či nesmí, ale málo o tom, co může dělat, jaká má práva a o které právní normy se může opřít. Tak na příklad se domníváme, že volba kazatele do staršovstva je umožněna... Máme pocit, že zůstáváme dlužni našim spolubratřím trvalou solidaritu v jejich objektivně těžkém postavení... Celá léta pracovali obětavě ve sborech a pro církev. Je politováníhodné, že právní stanovisko – byť neúmyslně – vyvolává dojem, jako by byli vyhoštěnci, na něž si má dát církev pozor... my, kteří dosud jsme v aktivní činnosti si snadno hříšně zvykáme na to, že někteří jsou postiženi a upadáme do pokušení na ně zapomínat a dokonce hledat alibi v tvrzení, že si to sami zavinili. Jsme si vědomi složitosti otázek, jimiž se musíte zabývat i obtíží, s nimiž zápasíte. Ujišťujeme Vás svou podporou ve Vašich činech, jimiž se zastáváte a budete zastávat našich jedenácti spolubratří a jejich rodin.“„
4. června 1974 – z MV pozvání odpovědných zástupců SČED k jednání na 13. 6. 1974.
13. června 1974 – dopoledne toho dne byla schůze výboru SČED, probírala se problematika postavení farářů bez souhlasu s přihlédnutím k rozborům Dr. Ptáčka a Dr. Žíly a k dopisu pastorálky Horáckého seniorátu. Probíhala též příprava na odpolední jednání na MV, kam byli delegováni faráři Batelka, Čapek, Veselý a sestra Pilátová.
Jak přibývalo odebírání státních souhlasů, někoho chytrého na straně státní správy napadlo, že až se bude SČED likvidovat, bude lepší, když důvodem k jeho zrušení nebudou tolik uváděny jeho postoje a stanoviska z krizových let 1968 až 1969, ale argumenty, že porušuje své stanovy, když ze svých řad nevyloučil ty své kolegy, jimž režim odebral souhlasy nebo je přímo zavřel.
13. června 1974 – odpoledne došlo ke třetímu důležitému jednání zástupců výboru SČED se známými pracovníky na MV. Snadno domyslíme, že „SČED skončí na štítě“ – půjde však o to zda čestně, tj. „s čistým štítem“. Z toho závažného jednání existují dva dlouhé zápisy. Jednání byli přítomni Dr. Kepák (MV), sekretářka Šliperská, Dr. Hájek (MK), Batelka, Dr. Veselý, Čapek a Pilátová (SČED). Jednání probíhalo od 13 do 15,30 hodin. Ze zápisu SČED: „Na otázku proč jsme požádali o rozhovor jsme odpověděli, že nám šlo o umožnění svolat plenární schůzi SČED, při níž by byl zvolen nový výbor. Dále přešli zástupci obou ministerstev k otázce vylučování členů... byli jsme dotázáni, zda faráři, kteří mají odňatý státní souhlas jsou členy SČED, či nikoli. Odpověděli jsme, že všech těch jedenáct farářů považujeme za své bratry v nouzi, považujeme je nadále za členy SČED... Musíte uznat, že je pro nás morálně neúnosné někoho vylučovat... Bylo nám mimo jiné vytknuto, že jsme nevyloučili ani ty tři odsouzené faráře. Odpovídali jsme, že SČED vydal v jejich prospěch dobrozdání pro soud. Zdůraznili jsme závaznost přístupu ve smyslu evangelia k postiženým kolegům. Poukázali jsme na Ježíšova slova „byl jsem ve vězení a nenavštívili jste mne“, a na to, že spíše cítíme dluh napsat uvězněnému příteli dopis, než ho vylučovat ze Svazu. Poněkud kuriózní je, že nám oba zástupci ministerstev řekli, abychom nebyli z celé věci smutní, jako by nás chtěli povzbudit. Řekli jsme, že SČED dříve normálně fungoval a pracoval, a nyní to nejde. Bylo nám řečeno, že tehdy jsme dodržovali stanovy. My jsme konstatovali, že zrušení SČED je dárkem k jeho sedmdesátinám – založen byl za Rakouska-Uherska v roce 1904, zrušen bude za socialismu v roce 1974!“
16. července 1974 – čtvrté důležité jednání v řízení směřujícím k rozpuštění SČED. Probíhalo ústní jednání ve stejném složení jako před měsícem v červnu (za SČED byl omluven pouze Dr. Veselý). Během jednání zástupci ministerstev opakovali své důvody pro rozpuštění SČED, zatímco zástupci SČED opakovali svá předchozí stanoviska, že neshledávají důvod k rozhodování o členství v organizaci u těch osob, kterým byl odňat státní souhlas a že jejich náboženskému přesvědčení se příčí navrhovat vyloučení některých členů z organizace. Potom bylo jednání na hodinu přerušeno. Po jeho opětovném zahájení vyhlásil Dr. Kepák rozhodnutí, že MV k upevnění pořádku rozpouští dobrovolnou organizaci SČED.
16. července 1974 – pod č. j. VS/1–915/74 z MV – civilně správního úseku[27]
Rozhodnutí
Ministerstvo vnitra ČSR podle ustanovení § 2, odst. 1 zákona č. 126/1969 Sb., o některých přechodných opatřeních k upevnění veřejného pořádku rozpouští dobrovolnou organizaci „Svaz českobratrského evangelického duchovenstva“ (SČED) se sídlem v Praze a s působností na území České socialistické republiky.
Odůvodnění: Církevně politické důvody vyžadují, aby všechny státem povolené církve měly pro svou činnost stejné zákonné podmínky. Skutečnost, že pouze v jedné církvi působí samostatná stavovská organizace duchovních, je ve své podstatě vážným narušením ústavní zásady o zákonné rovnosti všech církví.
Duchovní jako zaměstnanci svých církví jsou povinni dodržovat pokyny nadřízených církevních orgánů. V ČCE se však fakticky vytvořila dvě centra pro řízení duchovních, což ztěžuje i výkon státního dohledu nad činností této církve... Proti orgánům vnitřní správy církve stála často v negativní politické opozici stavovská organizace SČED, jejíž hlavní představitelé od krizových let 1968–1969 vytvářeli vlastní reakční platformu a snažili se ze svých pozic ve SČED mocensky ovládat celou církev. Ve své činnosti prosazovali především krajní stanoviska skupiny duchovních a laiků zvané „nová orientace“, která se nedávno výslovně prohlásila za nekonformní složku v církvi, neuznávající oficiální vedení církve ani závěry posledního synodu z roku 1973, proti kterým dokonce vyhlásila svůj odlišný program. Synodní rada tento odlišný program „nové orientace“ velmi ostře odmítla jako politicky i teologicky pro církev nepřijatelný.
V poslední době výbor SČED nedbal ani na dodržování platných stanov své organizace, za což mu již v roce 1971 bylo ze strany MV ČSSR vyřčeno výstražné varování. Někteří členové SČED, a to především jeho dřívější vedoucí představitelé, ztratili od té doby z různých důvodů státní souhlas k výkonu duchovenské činnosti, a z hlediska ustanovení stanov SČED nemohou být nadále považováni za členy této organizace, protože jejím členem se mohli stát pouze čeští evangeličtí bohoslovci, kteří jsou ve službě církevní, školní nebo misijní, jakož i ti, kteří po takové službě odešli na odpočinek.
Dosavadní výbor SČED nejenže neučinil příslušná opatření ve věci členství u těchto duchovních, ale bez jakýchkoliv výhrad s nimi solidarizuje a poskytuje jim možnost dalšího působení v rámci SČED. Z toho je patrné, že výbor SČED nevyvodil potřebné závěry z výstražného varování, které obdržel již v roce 1971.
Někteří členové SČED byli pravomocně odsouzeni k nepodmíněným trestům odnětí svobody pro trestné činy proti republice. Tímto svým jednáním nepochybně hrubým způsobem ohrozili zájem státu. Podle stanov SČED musí být vyloučen ze svazu ten, kdo hrubým způsobem ohrozí zájem svazu nebo státu.
Podle stanov SČED musí být vyloučen ze svazu ten, kdo hrubým způsobem ohrozí zájem svazu nebo státu. Členové výboru nevyvodili z této skutečnosti žádné závěry, a jak vyplynulo z jednání konaného dne 13. června 1974 i z ústního jednání konaného dne 16. července 1974, nehodlají z této skutečnosti vyvodit závěry ani v budoucnosti.
Instalaci nového duchovního v Chotiněvsi byly přítomny v kněžském rouchu tři osoby, jimž byl odňat státní souhlas. Jedna z nich pak měla při této příležitosti dokonce veřejnou promluvu o obtížnosti duchovenské činnosti.
Ačkoliv výbor SČED v rozporu s ustanovením stanov považuje tyto osoby stále za členy SČED, nevyvodil žádné závěry ani z tohoto jejich jednání, které by mohlo být posuzováno jako trestný čin maření dozoru nad církvemi, nebo by alespoň mohlo vyvolat napětí mezi církví a orgány státu.
Protože tedy činnost SČED je i přes předchozí upozornění trvale v rozporu se stanovami svazu, náprava nebyla zjednána ani ve stanovené lhůtě a nápravy nelze dosáhnout ani opatřeními podle jiných právních předpisů, byla organizace podle § 2 odst. 1, věta za středníkem, zákona č. 126/1968 sb. rozpuštěna.
Příslušný orgán svazu je povinen provést opatření k vypořádání závazků svazu a k jeho likvidaci. Svaz oznámí MV ČSR jména osob odpovědných za vedení likvidace svazu a jeho majetku... Písemný materiál svazu bude odevzdán MV ČSR – odboru vnitřní správy národních výborů...
Možno podat odvolání... Jelikož další činnost SČED je nežádoucí, odnímá se rozhodnutí MV ČSR odkladný účinek. kulaté razítko
podpis vedoucího odboru: Dr. Jiří Kepák v. r.
27. července 1974 – podává výbor SČED „Rozklad proti rozhodnutí MV ČSR“ ministrovi, v němž vyvrací mnohá tvrzení: „... odmítáme že by byla v ČCE dvě řídící centra, duchovenští členové SR byli vždy též členy SČED, nemůžeme přijmout tvrzení, že by SČED stál proti orgánům vnitřní správy církve „v negativní politické opozici“, že by ve SČED byla vytvářena „vlastní reakční platforma“ a že by šlo o ‚mocenské ovládání celé církve‘... V pojetí členství vychází SČED z faktu ordinace, odnětím státního souhlasu, ani uvězněním není ordinace zrušena... Pokud jde o tři faráře v trestním řízení, chtěl SČED i při těchto duchovních plnit svou povinnost, totiž starat se o stavovské a duchovenské zájmy svých členů a nepouštět ze zřetele bratry, kteří se ocitli v těžké situaci...“
Na závěr výbor, ve složení Dr. Josef Veselý, Jan Čapek a Josef Batelka, žádá o smírné vyřízení ve smyslu zákona o správním řízení, aby mohl dále konat své poslání.
8. srpna 1974 – dopis SR ministrovi ve věci rozpuštění SČED: „Rozhodnutím MV ČSR je SR velmi zarmoucena, neboť vždy pokládala SČED za velmi prospěšné zařízení, které v životě církve plnilo důležitou funkci katalizátora různých duchovních ale i zájmových proudů. Po prostudování rozkladu SČED proti rozhodnutí MV ČSR musí SR konstatovat, že údaje a stanoviska odpovídají skutečnosti i stanoviskům SR. Ta nikdy nepokládala SČED za druhé církevní centrum, naopak vysoce oceňovala otevřenost jednání a diskusí...“
SR byla velice zdvořilá i vůči nezdvořákům, s nimiž měla po celou dlouhou dobu co do činění. Ovšem tak podobně zdvořilí jsme byli téměř všichni, kteří jsme si byli vědomi, že jsme služebníci Pána pánů, nikoli služebníci mocipánů. Cožpak to byli vážení pánové, všichni ti ministeráci, KCT, OCT a estébáci?
S hořkým úsměvem čtu, když skutečně vážení bratři ze SR píší darebáckému ministrovi, že kdyby rozpuštění SČED odvolal: „... tak by celá církev takové rozhodnutí vděčně přijala jako projev velkorysé dobré vůle a pochopení státní správy.“
18. prosince 1974 – zamítá ministr, soudruh Ing. Josef Jung rozklad SČED a na návrh své zvláštní komise potvrzuje rozhodnutí o rozpuštění: „Ze spisového materiálu vyplývá, že SČED porušil své stanovy tím, že nevyloučil ze svých řad členy, kteří ztratili státní souhlas k výkonu duchovenské činnosti.“
21. února 1975 – namnožený dopis bývalým členům SČED:
Milí bratři a sestry, V Praze 21. února 1975
sdělujeme Vám, že dne 13. června a 16. července 1974 byl výbor SČED pozván k jednání na Ministerstvo vnitra ČSR v Praze. 16. července vydalo MV rozhodnutí o rozpuštění SČED.
Proti tomuto rozhodnutí podal výbor SČED rozklad ze dne 27. července 1974. Dne 20. ledna 1975 došlo rozhodnutí ministra vnitra ČSR z 18. prosince 1974, kterým byl tento rozklad zamítnut a rozhodnutí MV o rozpuštění SČED potvrzeno.
Svaz českobratrského evangelického duchovenstva přestal existovat.
Děkujeme Vám za všechnu spolupráci a upřímně Vás pozdravujeme, bývalým výborem ustavená likvidační komise SČED.
Miroslav Brož Jan Čapek Jan Dus st. Eva Pilátová
V únoru až červnu 1975 – bylo ještě MV marně žádáno, aby archiv zlikvidovaného SČED mohla do svého archivu převzít synodní rada.
Po 17. listopadu 1989 – se podařilo po jednání s Archivní správou MV docílit toho, že archiv SČED byl vydán a převzal jej Spolek evangelických kazatelů (SPEK), což je nová, nástupnická organizace SČED. Správcem tohoto archivního fondu byl výborem SPEK pověřen liberecký farář a bývalý jednatel SČED Jan Čapek.
[1] ABS, Hlavní správa StB ČSR, 3.odbor VZ – 3/1970, V Praze 26. srpna 1970, TAJNÉ, Zpráva a návrh na řešení zájmové organizace SČED na 6 stránkách. Vypracoval mjr. Karel Doksanský /1. 8852, podepsán náčelník 3. odboru VZ HZ StB ČSR, pplk Albín Kožuch v. r.
[2] ABS, složka StB č. 255, A 2/4: Ukončenie činnosti Zväzu českobratrského evangelického duchovenstva.
[3] ÚA ČCE, fond SR, kartony SČED – VI E 1–5; všechny následující odkazy jsou z tohoto AF, nebo z archivu SČED; všechny údaje, které považuji za důležité tučně zvýrazňují – autor P. H.
[4] Archiv SČED spravovaný Janem Čapkem v Liberci
[5] Tento dopis byl publikován v Cesta církve VI, v 1. části článku o SČED na s. 71n
[6] SEK založil králoévéhradecký farář a pozdější profesor na Husově bohoslovecké fakultě Adolf Novotný se svou ženou Martou a s dalšími přáteli v roce 1929 jako Letní tábor Komenského (LTK). V roce 1959 byl provoz tábora naposled v režii církve, pak byl na dlouhá léta církvi odňat (oficiálně byl pronajat pionýrskému domu v Hradci Králové) a církvi navrácen byl až
[7] Cesta církve V, s. 7–18.
[8] Již několik roků pokladník SČED informuje SR v jaké výši je poskytována členům sociální výpomoc z finančních prostředků SČED (částky se pohybují od 150 korun do zřídka kdy 1000 korun).
[9] Mírový odbor SČED se dlouhá léta zabýval domácími i světovými politickými problémy, zaujímal stanoviska, posílal dopisy místním i zahraničním institucím a jednotlivcům.
[10] Cesta církve V, s. 35–54.
[11] Cesta církve I, s. 18–28; Cesta církve II, s. 19–31.
[12] Cesta církve III, s. 73–80.
[13] Tato velmi závažná kauza je podrobně zpracována Miroslavem Pfannem, Milenou a Janem Šimsovými: Veřejná diskuse o činnosti Státní bezpečnosti v roce 1966 na půdě Svazu českobratrského evangelického duchovenstva, Soudobé dějiny 2–3/2001, s. 521–566 (čti již od s. 517).
[14] Kromě osobních postihů byl později zrušen celý SČED.
[15] Jedením z bodů pozdější soudní žaloby na předsedu SČED Vlastimila Slámu bylo, že tento dokument poslal svému příteli do západního Berlína.
[16] Po surovém zásahu pohotovostních jednotek MV a Lidových milicí proti demonstrantům při prvním výročí okupace 21. 8. 1969 se tomu zákonu, který podepsal i Dubček a spol., začalo říkat: pendrekový zákon.
[17] Archiv bezpečnostních složek (ABS), Archivní fond A 2/4–255.
[18] Tamtéž.
[19] Karel Hrůza byl jako ředitel SPVC v roce 1968 odvolán a ředitelkou se na krátkou dobu stala socioložka Dr. Erika Kadlecová, kterou na počátku normalizace v roce 1969 vystřídal navrátivší se mstivý soudruh K. Hrůza.
[20] Podrobné zpracování této kauzy – PFANN, Miroslav; ŠIMSOVI, Milena a Jan. Veřejná diskuse o činnosti StB v roce 1966. In: Soudobé dějiny 2–3, 2001, s. 517.
[21] Mírový odbor SČED byla svým způsobem instituční platforma Nové orientace (NO) v ČCE. Celá léta se zabýval domácími i světovými politickými problémy, zaujímal stanoviska k aktuálnímu dění doma i ve světě. Skoro všichni kmenoví příslušníci NO prošli různým uplatněním v MO SČED. Viz PFANN, Miroslav. Nová Orientace v ČCE. Středokluky: Zdeněk Susa, 1998.
[22] Pohnutá historie písemností SČED je ve zkratce popsána v Českém bratru č. 15 a č. 18/2004.
Archivní fond SČED 1952–1975 pečlivě spravuje farář Jan Čapek v Liberci, bývalý jednatel SČED.
[23] Viz poznámky pod čarou: 25, 27 a 28.
[24] Z usnesení Okresního soudu v Litoměřicích, 1 T 93/72–216
[25] Většina nevrácených písemností byla v roce 2003 nahrazena kopiemi Jana Čapka, Vladimíra Kaluse, Jana Šimsy a 30 kopiemi, které JUDr. M. Ježdíková vyžádala od soudu v Litoměřicích.
[26] písemností se přes veškeré úsilí nepodařilo dohledat.
[27] V tomto dokumentu se potkává Civilně správní úsek MV a Federální správa zpravodajské služby StB a Vnitřní zpravodajství Hlavní správy StB. Průklep tohoto rozhodnutí je součástí složky StB č. 255, A 2/4; viz poznámky pod čarou č. 3 a 4 na s. 1. Příslušník, který tuto složku v červenci 1974 uzavíral byl zřejmě slovenské národnosti, protože ji nadepsal: Ukončenie činnosti Zväzu českobratrského evangelického duchovenstva.