Předmluva k Cesta církve VII

Pavel Hlaváč

Hned v prvém příspěvku o posledních dramatických dvou letech života profesora a děkana Komenského evangelické bohoslovecké fakulty a prezidenta Křesťanské mírové konference J. L. Hromádky čerpá autor z historikům dosud nepřístupného, leč velmi významného fondu, jímž je Pozůstalost J. L. Hromádky (PJLH). Můžeme se těšit na podrobnou studii o církevní politice v letech 1945–1969 z pera dvou členů naší komise, která má vyjít v brzké době v nakladatelství EMAN.

Také následující studie, medailony a články tohoto vydání Cesty církve se převážně týkají časového období kolem slavných i neslavných let 1968 a 1969. Nedaří se při naší práci postupovat přísně chronologicky.

Vždy se něco stalo předtím, jiné se stane potom a něco se táhne dodnes. Předtím v padesátých letech bylo u nás mnoho nevinných lidí vystaveno perzekuci. Dočtete se o tom v pokračování článku z publikace předchozí. Komunistickým kriminálem a mnohostrannou perzekucí prošel i Josef Volf, o němž vydává svědectví jeho spolužačka z gymnázia a spolusdruženka ze sboru Lydie Cejpová. Také pokračování pohnuté historie farářského bratrstva SČED zachycuje delší období, roky 1952 až 1974. Nakonec byl SČED zaškrcen a rozpuštěn. Můj příspěvek představuje – se štítem, nebo přináší – na štítě tehdejší členy výboru. Snažím se ukázat, že přece neprohráli, ale zvítězili v zápase solidarity. Odmítli z prostřed bratrstva vyloučit pronásledované a postižené své druhy. Co to bylo? Odpor? Odboj? Stačí říci: Byla to neohroženost a statečnost tváří v tvář rádoby všemocné a arogantní režimní moci.

Nájezdy úředních, veřejných i tajných násilníků proti SČED vyústily v prosinci 1971 zatčením předsedy Vlastíka Slámy. Píšeme zde o tomto, již dvanáctém vězněném faráři.

Známé farářské trojici přátel – KAVERO byl na různých místech ale přibližně ve stejné době odebrán státní souhlas – Kalus – Veber – Rodr. K nim je třeba přiřadit ještě nejméně Jana Z. Dusa, Jana Šimsu, Alfreda Kocába, Jakuba S. Trojana a možná i Miloše Rejchrta, kterým byl ze starší a nejstarší generace počátkem 70. let rovněž odebrán státní souhlas. V jedné naší předchozí publikaci byl pojednán Jiří Veber, v této se dočtete o Miroslavu Rodrovi a v příští bude medailon Vladimíra Kaluse. Jelikož Kocáb, Trojan i Rejchrt sepsali své paměti[1], doporučujeme vám opatřit nebo půjčit si je a pozorně s užitkem je číst. Na medailony Jana Šimsy a Jana Z.

Dusa a Jaromíra Dusa si zatím naše komise netroufá.

PhDr. Božena Komárková a PhDr. František Laichter jsou jména dvou úctyhodných evangelických laiků, dávných přátel z Akademické Ymky. Též o nich si jistě rádi v této publikaci počtete.[2]

Dokumenty v této Cestě církve jsou právě z oněch roků 1968 až 1969.

 

[1] KOCÁB, Alfred. Cestou necestou. Středokluky: Zdeňek Susa, 2007; TROJAN, Jakub S. Rozhovory s pamětí I. a II. Zdeňek Susa: Středokluky 2010 a 2011; REJCHRT, Miloš. O něco svobodnější, Praha: Kalich 2002.

[2] Spisy Boženy Komárkové  1.–6., Benešov: EMAN 1997–1998; Chystá se vydání dvou obsáhlých dílů pamětí, které psal František Laichter v letech 1974– 1978 pod názvem Kronika nakladatelské dílny .