Bedřich Blahoslav Bašus

Peter Morée, Filip Ženatý
Životní příběh Bedřicha Bašuse má velmi komplexní charakter. Farář v Brandýse nad Or¬licí a později i v Chocni se stal obětí politického procesu, který ho zlomil natolik, že po ná¬vratu z vězení podepsal spolupráci s StB. Nejtragičtější na jeho příběhu je, že na základě jeho informace byl odsouzen farář Antonín Verner, jehož život se už nikdy nevrátil do po¬myšleného normálu. Příběh jedné oběti komunistického útlaku tak vyrobil druhou oběť.

Život Bedřicha Bašuse do roku 1954

Bedřich Blahoslav Bašus se narodil 18. 12. 1922 v Pelhřimově rodičům Bedřichovi a Libuši Bašusovým. Po maturitě v roce 1942 nastoupil do farního sboru ČCE v Čáslavi jako učitel náboženství a později se tamtéž stal diakonem. Zároveň začal studovat bohosloví na neoficiálním semináři, který pořádala Synodní rada ČCE. Od listopadu 1942 pak pracoval v rámci totálního nasazení jako stavební dělník v Böhlerwerku v Rakousku. Synodní radě se však v prosinci roku 1943 podařilo dosáhnout jeho propuštění.

Štítky
Cesta církve V
Medailon

Josef Hájek — nejdéle vězněný evangelický farář

Pavel Hlaváč
Dalším a nejdéle vězněným evangelickým farářem byl bratr Josef Hájek. Ten působil po absolvování fakulty v roce 1938 jako vikář v Předhradí, potom v Opatovicích a na Spořilově. Jako státní profesor, vyučující evangelické náboženství na akademickém gymnáziu v Praze, ve Štěpánské ulici, byl 3. října 1949 zatčen a z komunistických kriminálů vyšel až 11. května 1960 po dlouhých jedenácti letech.

Josef Hájek se narodil 11. prosince 1913 v Kolajích č. 9, okres Poděbrady. Jeho otec Bohumil byl zemědělec, zedník (sezonní dělník), matka Aloisie roz. Mádlíková byla v domácnosti a pečovala o čtyři děti. Syn Josef chodil do obecné školy ve Vlkově u Poděbrad a pak navštěvoval klasické gymnázium v Kolíně. V Praze potom studoval devět semestrů na filozofické fakultě, a později i fakultu teologickou. Dva nejstarší dokumenty osobního spisu Josefa Hájka, uloženého v Ústředním archivu ČCE, mají stejné datum 10. července 1934.

Štítky
Cesta církve V
Medailon

Další evangeličtí faráři - vězni komunistického režimu

Pavel Hlaváč
V roce 1950 byli zatčeni a uvězněni ještě další dva bratři. Smíchovský vikář Karel Hrbek a student bohosloví Petr Jankovský. Sepsání příběhů těchto dvou vězňů komunistického režimu bylo spojeno s určitou potíží, neboť se nám o nich podařilo sehnat jen velmi málo archivních materiálů. V Ústředním archivu ČCE, což je velmi podivné, nejsou jejich obsáhlé osobní spisy, jako u jiných farářů, ale jen po různu roztroušené zmínky. Lepší to není ani v Národním archivu s jejich soudními a rehabilitačními spisy. Jen něco málo vyšetřovacích spisů jsme našli v Archivu bezpečnostních složek. V obou případech jsme však měli možnost přímých kontaktů s využitím osobní dokumentace.
Členkou branického sboru je manželka bratra Karla Hrbka, který zemřel v červnu roku 1990. Ta poskytla v únoru 2010 rozhovor o svém muži do časopisu branického sboru Brána. Také naší komisi zapůjčila soudní a rehabilitační spis svého muže.
Dosud žijící bratr Petr Jankovský ( ročník 1927) poskytl v roce 2008 rozhovor do Nezávislého evangelického měsíčníku Protestant č.4. Sám pak napsal do časopisu vinohradského sboru ČCE Hrozen v březnu a v dubnu roku 2009 vzpomínky na dobu svého pronásledování nazvané Zdroje duchovní síly.

Petr Jankovský

vězněn 4. 10. 1950–21. 8. 1953 v církevní službě:

1. 6. 1968–30. 6. 1971 diakon v Heřmanově Městci,

1. 7. 1971–31. 7. 1972 vikář v Soběslavi.

Štítky
Cesta církve III
Vzpomínka
Medailon

Další vězeň komunistického režimu - evangelický farář Bohumil Jan Dittrich

Tomáš Jun, Pavel Hlaváč
V publikaci Cesta církve II jsme přinesli příběhy dvou evangelických farářů, kteří byli uvězněni krátce po únorovém komunistickém puči. Jaroslav Choděra byl zatčen 27. října 1948, Jaroslav Ryšavý 31. ledna 1949. Oba byli v inscenovaných procesech obviněni a nespravedlivě odsouzeni. Prošli těžkými kriminály, ale navzdory kruté době, po žádostech a intervencích nejbližších rodinných příslušníků a profesora J. L. Hromádky u nejvyšších politických představitelů, byli z vězení propuštěni. Oběma byla udělena prezidentská milost a mohli se ještě před vypršením trestu vrátit domů ke svým rodinám. Třetím evangelic-kým farářem, který byl zatčen 31. srpna 1950, dokonce spolu s celým staršovstvem sboru a jeho seniorem, byl chomutovský farář Bohumil Jan Dittrich. Jeho stíhání pro velezradu, vyzvědačství, ohrožování státního tajemství a pobuřování proti republice, po šestnácti měsících vyšetřovací vazby zastavil státní prokurátor v Praze s tím, že se vlastně žádné podezření z trestných činů neprokázalo. A tak i bratr farář Dittrich, kterému jsme důvěrně a přátelsky říkali „Bobeš", se mohl před Vánocemi roku 1951 vrátit domů. Ze jmenovaných tří farářů byl nakonec jediný, který pokračoval v církevní službě. Příběh faráře Bohumila Dittricha zpracoval student ETF UK Tomáš Jun. Jeho práci pro tuto publikaci upravil předseda komise Pavel Hlaváč.

Do konce války

Bohumil Jan Dittrich se narodil  v Poličce, 25. června 1921, do skromných poměrů rodiny podomního obchodníka. Rodina Dittrichových se účastňovala života evangelického sboru. Bohumil vychodil obecnou i měšťanskou školu v Poličce a posléze studoval na místním reálném gymnáziu. Tam i v roce 1941 maturoval. O prázdninách si podal žádost na synodní radu, „aby byl přijat mezi připravující se církevní pracovníky“[1]. Jeho žádost 24. června 1941 vřele doporučil borovský farář Vladimír Pokorný:

Štítky
Medailon
Cesta církve III
Studie

Vladimír Kalus (1930-1987)

Peter Morée
„Farář Vladimír Kalus patří k předním osobnostem naší církve, je po celé církvi znám jako svědomitý a krajně obětavý farář i vysoce charakterní člověk. Zákaz dalšího působení v jeho povolání, kterým byl postižen z nepochopitelných nám důvodů, vyvolává v církvi velmi nepříznivý ohlas, až i hořkost."1 Takto se vyjádřil konvent horáckého seniorátu 28. října 1972 k čerstvé novince z oblasti vztahů mezi státem a církvemi tohoto měsíce. O necelé dva týdny dříve informoval Jihomoravský krajský národní výbor faráře Kaluse a církevní vedení o tom, že miroslavskému kazateli byl odejmut státní souhlas k výkonu duchovenské činnosti. Nebyl mu sdělen žádný podrobnější důvod k tomuto zásahu, než „nesplňujetepodmínky všeobecné způsobilosti, požadované § 2 zákona 218/49."2 Stát se tedy nijak neobtěžoval vysvětlit, proč tak tvrdě zakročil proti faráři, který v církvi neměl pověst vzbouřence. Otázka, proč zrovna Vladimír Kalus dostal zákaz vykonávat svou profesi, zůstala tak otevřená.

Vladimír Kalus se narodil 15. ledna 1930 v Praze. Chodil na gymnázium v Benešově, kde se mj. pod vlivem tamního faráře Josefa Štrupla rozhodl pro studium teologie. Na teologickou fakultu nastoupil v roce 1948 a o čtyři roky později složil závěrečné zkoušky. Jako vikář pak nastoupil na sbor v Chrástu u Plzně, kde zůstal (od r. 1954 farář) do roku 1959. V době jeho působení byl postaven sborový dům, jehož dokončení v roce 1956 představovalo pro sbor klíčovou událost. Chrástecký sbor dodnes vyzdvihuje Kalusovu práci s mládeží, která zahrnovala také letní brigády.3

Štítky
Medailon
Cesta církve VIII

Angažovaný filozof Ladislav Hejdánek

Pavel Keřkovský
Některé osobnosti náleží do galerie inspirujících postav české kultury. Jistě mezi ně náleží Ladislav Hejdánek, jehož jméno je spjato s „nepředmětností pravdy" a též s „betlémskou výzvou". Obě dvě tradice se mu promítají do občanské odpovědnosti slovem i činem. Čes-kobratrská církev evangelická nemá málo osobností, pouze jakási zvláštní duchovní slepota nám nedovoluje vidět, že mezi námi byli a často ještě i žijí mnozí, kteří jsou inspirací pro věřící i nevěřící.

Ladislav Hejdánek se narodil v Praze 10. 5. 1927 do věřící rodiny (otec katolík s vlažným vztahem k církvi, matka protestantka).[1] K velmi hlubokému ponoru do evangelijní tradice došlo zejména v Akademické Ymce (speciální součást mezinárodní organizace YMCA – Asociace mladých křesťanských mužů). Akademická studia započal po II. světové válce na znovu obnovené pražské univerzitě studiem matematiky, záhy však přešel na katedru filozofie a sociologie. Jeho učiteli byli Jan Blahoslav Kozák a Jan Patočka.

Štítky
Medailon
Cesta církve VIII

Farář Ctirad Novák - první soudní proces s farářem ČCE po roce 1968

Michael Pfann
Kutnohorský farář Ctirad Novák byl v roce 1969 odsouzen za údajný převoz „závadových" dokumentů do Nizozemí. Dočasně mu byl odebrán státní souhlas k duchovenské činnosti. Stal se tak prvním farářem ČCE takto postiženým po roce 1968. Na jeho případu se ukazuje postup „normalizace" státní správy v přístupu k církvi. Novák mezi ostatními „bezsouhlasníky" představuje zvláštní případ. Po navrácení souhlasu se vrátil na původní sbor, poté byl zaměstnán jako tajemník na Synodní radě ČCE a nakonec působil jako farář v Nosislavi. Jeho schopnost sjednocovat v sobě takovéto protiklady se projevovala i v inte-grující otevřenosti k rozmanitým myšlenkovým proudům a skupinám v ČCE.

Začátky

Ctirad Novák se narodil jako jediné dítě svých rodičů 13. června roku 1931 v Brně. První roky po narození žil s rodiči ve Vanovicích, odkud se později přestěhovali do Brna. Ač byli jeho rodiče původně evangelík a katolička, jejich vliv na synovu církevní příslušnost byl spíše odstředivý. Svoji cestu ke křesťanské, evangelické víře nacházel dospívající Ctirad sám rodičům navzdory. Do náboženství ho přivedl vikář Josef Hlaváč. Jeho působiště, Blahoslavův dům, se stalo Novákovi novým útočištěm.

Štítky
Medailon
Cesta církve VIII

František Kopecký MUKL (muž určený k likvidaci) a ordinovaný laický kazatel ČCE

Pavel Hlaváč
Rozhlasovou stanici Svobodná Evropa (RFE) a Hlas Ameriky (VOA) jsem nezačal poslou-chat až v posledním roce komunistické vlády v naší zemi. Nicméně, právě v létě toho pa-mátného roku 1989, nevím již na které té „štvavé vysílačce", jsem vyslechl reportáž o Čes-koslovenském dni v kanadském Torontu. Ta slavnost se konala 2. července a její součástí bylo odhalení Památníku obětem komunismu. Zahajoval ji modlitbou politický vězeň z ČSSR pan František Kopecký.1 Byla to modlitba jak má být, krátká, prostá i vznešená. Postihovala mimořádnou závažnost té chvíle, zněla kralickou a Komenského bibličtinou. Ta modlitba mne oslovila a zaujala. Usoudil jsem, že to musí být evangelík! Rozhodl jsem se bratra Františka vypátrat a podařilo se!

Ve Františku Kopeckém jsem poznal vzácného člověka, věrného, moudrého a obětavého bratra. Potom již brzy, jak jste vy starší zažili a jak se vy mladší dočítáte, hodně věcí se oproti tomu, jak to bylo před čtyřiceti lety a po celých dalších, dlouhých čtyřicet let, docela podstatně změnilo. Změnily se i možnosti veřejného působení bratra Františka. Byl zvolen starostou ve svém bydlišti v obci Řitka u Prahy. Angažoval se v polistopadové Konfederaci politických vězňů. Byl zakladatelem Klubu Milady Horákové a jeho prvním předsedou.

Štítky
Medailon
Cesta církve VIII