Bedřich Blahoslav Bašus

Život Bedřicha Bašuse do roku 1954

Bedřich Blahoslav Bašus se narodil 18. 12. 1922 v Pelhřimově rodičům Bedřichovi a Libuši Bašusovým. Po maturitě v roce 1942 nastoupil do farního sboru ČCE v Čáslavi jako učitel náboženství a později se tamtéž stal diakonem. Zároveň začal studovat bohosloví na neoficiálním semináři, který pořádala Synodní rada ČCE. Od listopadu 1942 pak pracoval v rámci totálního nasazení jako stavební dělník v Böhlerwerku v Rakousku. Synodní radě se však v prosinci roku 1943 podařilo dosáhnout jeho propuštění. Bašus měl údajně chatrné zdraví, pro které nebyl za války odveden na frontu. Po válce dokončoval svá studia v Praze a zároveň pracoval v Čáslavi. V roce 1947 přesídlil jako diakon do Pardubic. V témže roce se Bašus oženil s Libuší, rozenou Veselou. Studium bohosloví úspěšně dokončil a 1. 12. 1948 byl zvolen vikářem v Pardubicích. V březnu 1949 se Bašusovi přesídlili do Brandýsa nad Orlicí. V listopadu 1950 složil Bašus na synodní radě v Praze farářské zkoušky a v březnu 1952 byl v Brandýse zvolen farářem.[1] Oficiálně byl druhým farářem v Chocni s určením pro filiální sbor v Brandýse nad Orlicí. V květnu 1954 bylo Bedřichu Bašusovi 31 let, měl ženu a dvě děti.

Bedřich Bašus byl společně s Josefem Kaplanem odsouzen za to, že v Brandýse nad Orlicí a přilehlém okolí nabádali občany, aby v připravovaných volbách škrtali paušálně všechny kandidáty uvedené na volebním lístku. Josef Kaplan, který žil v Brandýse a pracoval jako vedoucí státní spořitelny, nebyl nakloněn poměrům, které v ČSR po roce 1948 zavládly. Při vycházení z kostela v neděli 28. 3. 1954 Kaplan faráři Bašusovi řekl, že by s ním potřeboval o něčem naléhavém mluvit a že se za ním zastaví ve středu 31. 3. nebo ve čtvrtek 1. 4. Ani v jednom z uvedených dní se ale nakonec nesetkali.[2] K hovoru došlo až při náhodném setkání v pátek 2. dubna na schodech před brandýskou farou. Hovor se zanedlouho stočil na nadcházející volby do místních národních výborů (MNV), které byly naplánovány na 16. května 1954.

Volby probíhaly tehdy tak, že volič mohl vhodit do volební urny jen jediný volební lístek, na kterém byla jedna společná kandidátka všech kandidátů Národní fronty. To se komunistickému režimu osvědčilo už při volbách v roce 1948. Kandidátka na volebním lístku byla seznamem těchto již předem určených kandidátů, kteří byli vybráni z jednotlivých volebních okrsků.

Nebylo tedy komu dávat preference, co kroužkovat ani koho vybírat. Pokud byla ve volební místnosti plenta – někde vůbec jako buržoazní přežitek instalována nebyla – měl volič možnost jedině kandidáta škrtnout. Na občany byl však vytvořen tlak, takže měli strach za plentu vůbec jít nebo jakkoliv kandidátku upravovat. To, že člověk nic neupravoval a hodil do urny kandidátku tak, jak byla, měl být projev důvěry novému režimu.

Bašus Kaplanovi tehdy řekl, že zřejmě nepůjde volit, protože nemá jinou možnost, než se vyjádřit jen pro jednoho předloženého kandidáta. A že by bylo nejlíp, kdyby k volbám nešel co největší počet lidí, aby tak lidé dali najevo své přání po „uskutečnění vlastní vůle“.[3] Kaplan ale odporoval. Takový přístup nemusel vyjít, protože na počet občanů, kteří se voleb nezúčastní, by nemusel být brán vůbec zřetel. Výsledkem by bylo zvolení kandidátů tak, jak jsou na kandidátce. Jak tedy vyjádřit nesouhlas se stavem věcí? Kaplan navrhnul, že se škrtne celá kandidátka. Vysvětlil, že „vysílání ze západu mate tím, že doporučuje škrtání komunistických kandidátů a doporučuje ponechání nekomunistických.“[4] Proto by volič měl kandidátku škrtnout celou. Úspěch tohoto nápadu opíral o poměrně vysoký počet odevzdaných bílých lístků při květnových volbách v roce 1948. Kaplan si kvůli tomu obstaral seznam voličů, aby mohl vytipovat konkrétní lidi, které osloví a získá ke své volební strategii. Kaplan k tomu později u soudu vypověděl:

Kdyby bylo možné docíliti, aby v provedených volbách se projevilo výrazné oposiční stanovisko, mělo by to i svůj význam mezinárodní. Západ i východ by musel novými hledisky posuzovati politický vývoj v ČSR – to znamená, že pro západní Evropu bychom přestali být komunistickým státem a SSSR by musel hledat cestu vyrovnání s onou částí národa, která se odvrací od politiky komunismu.[5]

Kaplan Bašuse vyzval, aby si vytipoval deset lidí ze svého okolí, které by mohl přesvědčit o tom, aby také kandidátku škrtali a dal mu tipy.[6] Podobně vyzval údajně ještě další lidi.[7] Po nějaké době se Bašus s Kaplanem setkali znovu. Kaplan se Bašusovi svěřil, že se setkává s určitým nezdarem.8 Také si zoufal, že k této věci nemůže přesvědčit ani bývalé příslušníky strany lidové, protože mají poměrně dost svých členů zastoupených v MNV. Pravil, že lidé jsou sice nespokojeni, ale že nakonec stejně bude mít Národní fronta většinu.

Bašus rozhodil sítě, jak ho Kaplan vyzval. Vytipoval si lidi zejména z brandýského evangelického sboru. Když jistý Janoušek řekl, že ještě neví, jak bude volit, poradil mu Bašus, že nejlepší by bylo celou kandidátku škrtnout. Ten to však odmítl, protože byl loňského roku vyhlášen jako vesnický boháč a jenom stěží dosáhl toho, že to bylo na podzim opět odvoláno. A měl strach, že by se to mohlo opakovat.[8] Dále se Bašus pokusil u Julia Beneše, dělníka v národním podniku Kovona v Brandýse nad Orlicí Ten s tím ale také nechtěl nic mít.[9]

Bašus se neodvážil více lidí výslovně přesvědčovat. Byl totiž varován jistým panem Hejlem z Jehnědí, který k němu přišel vybírat poplatek za elektriku. Řekl mu: „Mluvilo se o vás a zajímá se o vás StB na to, jaký máte poměr k volbám.“[10] StB byla očividně informována. Bašus se však zalekl a od tohoto setkání se snažil z Kaplanovy iniciativy vycouvat. Při dalším náhodném setkání Kaplanovi naznačil, že je v podezření. Ten mu to měl za zlé. Řekl mu, že v něj ztratil důvěru a že takové řeči považuje jen za projev strachu.

Podle všeho byl však Bašus dál odhodlán sám kandidátku škrtnout. Jen se už neodvážil k tomu otevřeně nabádat druhé. Při různých rozhovorech ovšem lidem naznačoval, co si o volbách myslí a jak by bylo nejlépe volit.[11]

Hlavním bodem pro usvědčení Bašuse se pro StB stala záležitost se sdružením mládeže. Mládež se v Brandýse scházela v neděli ve sborovém domě nebo v bytě faráře. Jednou za čas se však mládež odebrala na procházku[12] z Brandýsa a došla do některé z přilehlých vesnic k někomu domů, kde proběhl biblický program.14

Od jara 1953 se musela všechna shromáždění hlásit. Pokud je okresní církevní tajemník nepovolil, byla brána jako nezákonná. Brandýská setkání mládeže povolena byla, ale pokud se mládež sešla u někoho doma, a ještě mimo Brandýs, jednalo se z pohledu úřadu o akci nezákonnou.

Jedna taková procházka, která skončila biblickým programem u Vašinů v Němčí, se uskutečnila koncem dubna (pravděpodobně neděle 25. 4. 1954). Přítomno bylo asi dvanáct lidí, většinou členů mládeže a rodiny Vašinů,[13] a také mladý Julius Beneš, kterého se Bašus pokoušel už dříve osobně pro škrtání získat.

Po skončení biblického programu zavládla neformální atmosféra přátelského rozhovoru. Bašus byl dotázán na přednášku profesora Niemöllera, který přednášel na Komenského bohoslovecké fakultě začátkem dubna, a které se sám účastnil.[14] Pak se hovor stočil k připravovaným volbám. Bašus na některý z dotazů řekl, že se mu volby zdají nedemokratické, protože nemá před sebou kandidáty, kteří by odpovídali jeho přesvědčení.

Julius Beneš později ve výpovědi uvedl, že se po programu řešily volby, ale že neslyšel souvislý hovor, protože několikrát z místnosti odběhl. Škrtání celé kandidátky se s největší pravděpodobností v rozhovoru každopádně mihlo. Není však zřejmé, zda o tom mluvil Bašus otevřeně a nabádal k tomu ostatní.

Avšak pro StB se toto stalo jedním z klíčových argumentů proti Bašusovi. Jednak k tomu došlo na nepovoleném shromáždění, jednak Bašus údajně nabádal mladé lidi k tomu, aby bojkotovali volby. Bašus se tedy podle StB snažil mladé lidi odvrátit od myšlenky budování socialismu. Bašus tedy údajně zneužil svého duchovenského povolání, aby nabádal mladé věřící k rozvracení republiky.[15]

Zatčení a odsouzení

V následujícím týdnu se Kaplan s Bašusem setkali náhodou na ulici. Kaplan naznačil Bašusovi, že neočekává velký úspěch pro svou iniciativu. Většina lidí si vyškrtnutí rozmyslí, jakmile vstoupí do volební místnosti. Také řekl, že pokud dopadnou volby tak, jak o to usiluje, že bude možná zatčen.

Pak se Bašus s Kaplanem setkali na schůzi, kdy byl v Brandýse přítomen ministr průmyslu Šlechta. Když šli domů, povídali si o přednášce prof. Niemöllera. Kaplan se ho zeptal, jestli stojí Niemöller myšlenkově ve stejné linii jako profesor Hromádka. Bašus mu řekl, že Hromádka je „svým pokrokovým myšlením mnohem rozhodnější.“[16]

Krátce poté byl Bašus zadržen. Stalo se to nejspíše 11. 5. 1954. Den předtím za ním ještě přijel okresní církevní tajemník Soukup, aby zdůraznil, že v rámci nadcházejících voleb mají faráři vysvětlovat „povinnosti vyplývající z funkce KNV.“[17] První výslech s Bašusem proběhl 11. 5. 1954 na okresním oddělení ministerstva vnitra v Ústí nad Orlicí, kde se ocitl spolu s Kaplanem.[18]

V zápise z výslechu z 12. 5. 1954 se neustále odkazuje na výslech z 11. 5, z nějž se protokol nedochoval. Protokol z 12. 5. má 11 stran. Bašus byl vyslýchán dlouho a mluvil hodně. Na několika místech se ho vyšetřující ptal, proč se k věcem, které teď uvádí, nevyjádřil už den předtím. Bašus na jednu takovou otázku odpovídá:

Nepřiznal jsem se k této své činnosti proto, že jsem doufal, že tato nemůže vyjíti najevo a chtěl jsem se vyhnout následkům z toho plynoucím, to je trestnímu stíhání. Zpočátku jsem si neuvědomoval dosah své činnosti, ačkoliv jako člověk s vysokým vzděláním jsem si to uvědomit mohl, kdybych byl o věci důkladně přemýšlel.[19]

Dne 13. 5. pak byl na Bašuse podán návrh zatčení a provedení domovní prohlídky. V tomto návrhu je zatčení odůvodněno:

„V úmyslu rozvracet lidově demokratické zřízení spolčil se s Josefem Kaplanem, ...aby mu napomáhal v jeho nepřátelské činnosti zaměřené na narušování voleb do Národních výborů... Tím chtěli docílit u většího počtu obyvatel, aby hromadně projevili nesouhlas se zákonem o volbách do NV. Současně tato akce měl vyznít jako projev odporu vůči lidově demokratickému zřízení v Československu.“[20]

Bašus byl pak převezen do vazební věznice v Pardubicích. Dne 14. 5. velitel KOMV ppor. Hampl poslal krajskému prokurátorovi žádost o ponechání ve vazbě kvůli podezření z velezrady.[21] Krajský prokurátor dne 15. 5. vazbu potvrdil.

Ve vazbě v Pardubicích byl Bašus dále vyslýchán o svém původu, o kontaktech do ciziny a o plánu na škrtání kandidátek. Z protokolů z těchto výslechů vyplývá celkem jasně, do jakého kontextu chtěly bezpečnostní složky Bašusův čin dát. Mluvil o protistátním charakteru schůzek s Josefem Kaplanem[22] a o své protistátní činnosti, která spočívala v tom, že byl od dubna 1954 členem tajné skupiny, kterou v předvolebním období založil Josef Kaplan. V protokolech z pardubických výslechů se můžeme dočíst formulace, které patří do politických procesů padesátých let.

Otázka: Jaké bylo vaše politické zaměření?

Odpověď: Navenek jsem se stavěl kladně k lidově demokratickému státnímu zřízení, ale ve svém jádru jsem jako měšťák byl jeho nepřítelem.[23] O setkání mládeže v Němčí Bašus vypověděl:

Otázka: Kdy jste hovořil o škrtání kandidátek před více lidmi?

Odpověď: Nepřímo jsem o této věci hovořil na náboženském shromáždění mládeže v Němčí v bytě u Vašinů...

Otázka: Bylo náboženské shromáždění v soukromém bytě, o kterém vypovídáte, schváleno církevním referátem ONV?

Odpověď: Ne. Toto shromáždění mládeže oznámeno ONV, církevnímu referátu nebylo. Přesto, že jsem věděl, že podobná shromáždění se nesmí dělat v soukromých bytech, ale jenom ve veřejných místnostech, dělal jsem je stále.[24]

Dne 31. 7. byla na Kaplana a Bašuse podána žaloba. Opět je zde silná rétorika z padesátých let.

„Oba obvinění jsou nepřáteli lidově demokratického zřízení. Obviněný Kaplan jako vedoucí úředník živnostenské záložny za předmnichovské republiky a obviněný Bedřich Bašus jako evangelický farář se cítili povznesení nad dělnickou třídu, která má rozhodující moc ve státě. Jejich třídní neuvědomělost a falešné vědomí povznesenosti nad dělnickou třídu je vedlo k nepřátelství k dělnické třídě a k dnešnímu lidově demokratickému zřízení. Toto jejich smýšlení se projevilo v jejich záporném stanovisku k volbám do národních výborů, které se celostátně odbývaly v květnu letošního roku... Zatím co všechen pracující lid našeho státu s největší vážností přistupoval k přípravě a organisaci voleb, k výběru kandidátů, jimiž se měli stát nejlepší jednotlivci vybraní z pracujících všech oborů, zatím co podstatná většina národa usilovala o nejkritičtější rozbor kvalit jednotlivých kandidátů, o zjištění mínění všech pracujících, obvinění místo plodné kritiky a kritického zásahu do voleb usilovali o to, aby výsledek voleb byl zkreslen ve směru jejich cílů, tj. ve směru poškození státu.

Jsou tedy právem žalováni, že... se dohodli na tom, že budou navádět voliče ke škrtání všech kandidátů NF při volbách do NV bez ohledu na jejich kvality, aby tím projevili nepřátelství vůči státu v intencích škůdcovských cílů hlásaných zrádnou zahraniční emigrací, a to pak skutečně činili. Tím se spolčili navzájem v úmyslu podvracet lidově demokratické zřízení a společenský řád, které jsou zaručeny ústavou, čímž spáchali trestný čin sdružování proti republice, podle §79 trestního zákona...“[25]

Kaplan s Bašusem jsou zde líčeni jako nepřátelé státního zřízení, jako protivníci všech dělníků a celého národa, jako posluhovači „zrádné zahraniční emigrace“, „podvraceči“ demokracie společenského řádu (zaručené ústavou) a konečně jako sabotéři „tak dobře připravených voleb“, ke kterým se přičinlivě připravoval celý národ.[26]

Hlavní líčení se konalo dne 5. 10. 1954, tedy po téměř po pěti měsících, kdy byl Bašus ve vazbě. Kaplan byl odsouzen k dvěma a půl roku odnětí svobody a peněžitému trestu 800 Kčs, Bašus byl odsouzen k jednomu roku odnětí svobody a peněžitému trestu 300 Kčs. Kaplanovi navíc byla vyslovena „ztráta čestných práv občanských na tři roky.“[27]

Proti tomuto rozsudku se Bašus odvolal k nejvyššímu soudu. Nejvyšší soud dne 8. 12. 1954 zamítl odvolání a potvrdil rozsudek krajského soudu v Pardubicích. K tomu bylo v zamítnutí uvedeno:

Odvolací soud sice nesdílí názor prvého soudu, že by obviněného nebylo lze řaditi mezi příslušníky pracující inteligence, ovšem je nutno přihlédnouti k tomu, že svým původem, jako syn řídícího učitele, byl zatížen buržoazními předsudky, jichž se v důsledku svého povolání a světového názoru nedokázal oprostit, takže u něho vytvořily snadno předpoklady pro jeho nepřátelskou činnost.[28]

Bašus byl už pět měsíců ve vazbě v Pardubicích. Po vynesení rozsudku měl před sebou tedy ještě víc než půl roku trestu, který si musel odpykat v Nápravně-pracovním táboře (NPT) ve Rtyni v Podkrkonoší. O NPT ve Rtyni není mnoho známo. Fungoval ve spolupráci s Východočeskými uhelnými doly. Vězni z NPT byli využíváni zejména k těžbě černého uhlí v takzvaném Temném dole.[29]

Jakmile byl Bedřich Bašus odsouzen, byl mu krajským církevním tajemníkem odebrán státní souhlas. Tím byla jeho manželce Libuši odňata polovina platu, který dostávala po čas, co byl ve vazbě. Manželka domluvila se synodní radou, že dokončení jejího studia může proběhnout ve zkrácené lhůtě.32 Brandýské staršovstvo ji zvolilo diakonkou s nástupem od 1. 12. 1954, s čímž souhlasil i krajský církevní tajemník.

Dal jí státní souhlas na dobu, než se manžel vrátí z vězení.

Bedřich Bašus byl z výkonu trestu v Rtyni v Podkrkonoší puštěn na amnestii, kterou vyhlásil prezident republiky Antonín Zápotocký 9. 5. 1955 na oslavu desátého výročí osvobození.33 Paradoxně mu nepomohla, ale naopak komplikovala situaci. Bašus dostal amnestii 12. 5. 1955,[30] jen tři dní předtím, než by mu trest měl skončil.

V důsledku amnestie nebyl svobodný úplně, ale musel v rámci organizovaného náboru po dobu nejméně jednoho roku pracovat buďto ve stavebnictví, hornictví nebo v zemědělství. Jen pokud by byl „napraven“, mohl se vrátit do služby v církvi. Bez amnestie by se Bašus byl mohl vrátit do služby hned. Byl vlastně amnestií potrestán o další jeden rok.[31]

Kvůli zhoršenému zdravotnímu stavu byl Bašus uznán neschopným vstoupit do zaměstnání v některém z preferovaných oborů. Od 1. 6. 1955 nastoupil nakonec jako pomocný dělník „na dvoře“ do národního podniku Kovona v Brandýse nad Orlicí. StB Bašuse po návratu z vězení pozorovala. Zpráva z doby po návratu uvádí:

V současné době mimo zaměstnání nikam nechodí a veškerý volný čas tráví doma, čte nebo vysedává u okna, veškeré styky, které dříve udržoval, nyní přerušil. Jeho práci po něm převzala jeho žena, která jezdí po vesnicích a zde vykonává bohoslužby. Po návratu z vězení je povahy uzavřené a málomluvné, s nikým nepromluví a plně se věnuje své rodině. Jinak je to velmi chytrý a vzdělaný člověk a žádná otázka ho nepřivede do rozpaků.36

Existují indicie k tomu, že krajský církevní tajemník nejprve nechtěl Bašusovi návrat do služby umožnit. Svědčí o tom dopis Bašuse synodní radě, ze kterého vysvítá, že krajský církevní tajemník tlačí na byt a žádá Bašuse, aby se odstěhoval.[32] Nicméně Bašus se vrátil do církevní služby 1. 8. 1956. Bylo to na základě obnoveného státního souhlasu ze strany krajského církevního tajemníka. Zároveň byl státní souhlas odebrán jeho ženě.

V roce 1955 se osamostatnil sbor v Brandýse. Bašus se tedy vrátil do jiné situace, do které vlastně nebyl zvolen. V dopise synodní radě o tom píše:

„Byl jsem na rozpacích, jak si mám počínat, neboť jsem byl druhým farářem choceňským s určením pro filiální sbor, jenže tento filiální sbor se mezitím stal samostatným. Navrhoval jsem dvě možnosti: a) buď zůstanu druhým choceňským farářem a Brandýs si zvolí jiného kazatele, anebo b) podám v Chocni rezignaci a dám se v Brandýse zvolit. Tehdejší seniorátní výbor chrudimského seniorátu a tehdejší synodní rada mě však přesvědčili, abych „byl rád, že to tak dopadlo“, a záležitost nekomplikoval. Dá se tedy říci, že jsem v Brandýse nadále působil via facti, bez ohledu na církevní zřízení, vlastně jen na základě souhlasu krajského církevního tajemníka.“[33]

Bedřich Bašus a StB

Když se blížil konec povinné lhůty, kterou si měl Bašus odpracovat coby důsledek amnestie, Státní bezpečnost zbystřila. Chtěla jeho případný návrat do služby využít k navázání spolupráce. Podle dokumentů StB byl Bašus už dlouho jejich vytipovaným člověkem, který měl přístup k soukromým zemědělcům v okolí Brandýsa. StB měla vše dopředu naplánované. Chtěla jeho návštěvy u krajského církevního tajemníka Fouska využít k pohovoru o podmínkách návratu do sboru.

Ve vázacím návrhu StB píše: „V tomto směru s ním bude hovořeno, že jsme i my zkoumali možnosti na znovu navrácení úřadu evangelického kněze, ale že jsme se střetávali jak z řad nevěřících, tak z řad funkcionářů lidosprávy i občanů Brandýsa s tím, aby na úřadě zůstala paní Bašusová, že tuto funkci zastává dobře a není proti ní žádných námitek, ale s tím aby byl úřad navrácen jemu, že hodně lidí nesouhlasí a my i kdyby jsme to prosadili, by to nebylo únosné, protože by nás lidi kritisovali, že děláme něco přes jejich odpor.“[34]

Pak ho StB chtěla přimět ke spolupráci, tak jak slíbil při výslechu v Ústí nad Orlicí 12. 5. 1954, a při pohovoru v roce 1955 (zřejmě když se vrátil z vězení).[35]

K provedení takto připraveného plánu vázání však nedošlo. Zřejmě StB usoudila, že není třeba Bašuse naverbovat takto komplikovaně.[36] Nakonec než Bašus nastoupil opět do církevní služby, si ho StB pozvala k podepsání spolupráce: „Dne 30. 6. 1956 se k Bašusovi dostavil orgán OO-MV Ú. n/O. ppor Pastyřík [Richard], který ho pozval za účelem [rozhovoru na] okresní oddělení ministerstva vnitra do Ústí nad Orlicí na den 31. 8. 56. V uvedený den se jmenovaný dostavil na OO-MV, kde bylo provedeno vázání.“[37] Podle dokumentů měla StB na Bašuse nějaký kompromitující materiál, kterým ho mohla dostat do kouta, ale který nepoužila.[38] Zřejmě vyšetřovací proces a věznění ho natolik zlomilo, že nedokázal spolupráci odmítnout.

Když se Bašus dostavil na avizované setkání 31. 8. 1956 na OO-MV v Ústí nad Orlicí, nemuseli ho estébáci příliš lámat. Nejprve se ho ptali na to, jak je spokojen opět ve funkci faráře a jak ho lidé přijali. Bašus pak „hovořil o tom, že ve vězení změnil svůj názor na dnešní zřízení, že chápe, že se svým činem skutečně provinil a že jeho potrestání je opodstatněné. Nyní, že si je vědom, že dnešní zřízení je pevně zakotveno a jeho povinností že je mu pomáhat.“

Bašus také údajně ocenil to, že státní správa umožnila uvedení jeho manželky do církevní služby po jeho zatčení. Na otázku po stavu věcí v církvi řekl, že se ještě nestačil zorientovat, kontakty že však udržuje. Dále se ve zprávě o vázání píše:

„Po tomto provedeném hovoru, kdy se projevil jako osoba ochotná informovati bezpečnostní orgány o různých věcech, byla mu nabídnuta spolupráce. Spolupráci přijal ochotně a ujistil nás, že jeho informování nás bude pravdivé a lapidární a napsal vlastnoručně slib a ustavil si krycí jméno Jindřich.“44

Bedřich Bašus tedy podlehl tlaku a přistoupil na spolupráci s StB. Po pro StB neuspokojivém začátku[39] pak Bašus v dalších letech plnil zadané úkoly, chodil na domluvené schůzky a podával pravidelná, vlastní rukou psaná, hlášení. Krycí jméno, pod kterým byl veden, bylo „Jindřich“. Protože se na něj StB zaměřila už před jeho zatčením a vedla si o něm záznam, objevuje se i krycí jméno „Bohdan“.

Ze začátku byl úkolován k pozorování Josefa Kaplana, který po návratu z vězení pracoval jako účetní v JZD, a rolníků Janouška, Mikuleckého a Vašiny. Informace, které Bašus poskytoval, zahrnovaly jak ty neškodné, tak ty závažnější. V jednom z dokumentů StB k tajnému spolupracovníkovi (TS) Jindřichovi stojí: „Na podkladě agenturní zprávy spolupracovníka byla provedena realisace [= zatčení] faráře Českobratrské církve evangelické Vernera z Dvakačovic.“[40] Jaké informace zpráva uváděla, není známo. S největší pravděpodobností se týkala Vernerova politického referátu, který přednesl na pastorální konferenci (tzv. pastorálce) evangelických duchovních v Pardubicích 19. 10. 1961.[41]

Vernerův referát se údajně dotýkal témat světové politiky – vztahů Západu a Východu, ale i debaty uvnitř socialismu, reflektoval situaci rozděleného Německa a kladl otázky, jak se k tomu jako křesťané postavit. Na Antonína Vernera měla sice StB spadeno už dlouho, Bašus jim však dal do rukou zbraň. Antonín Verner byl odsouzen ke třem a půl rokům odnětí svobody. Po půl roce věznění byl v roce 1962 propuštěn na amnestii.

Režimu se ale skutečně podařilo zasáhnout Vernerovi do života a paralyzovat solidaritu s ním ze strany církve. Už se do církevní služby nevrátil. Příběh je o to smutnější, že oba faráři se dobře znali. Verner se ovšem nikdy nedozvěděl, že zásah proti němu podnítila informace, kterou předal StB Bedřich Bašus. Dle spisu TS Jindřicha je to také nejzávažnější informace, kterou poskytl StB. Jinak charakter některých zpráv, které Bašus podával, lze označit spíše jako drby.

Bašusovi bylo umožněno cestovat do zahraničí. I tam však měl od StB úkoly, které jim plnil. Za svou informační činnost byl Bašus finančně odměňován a zůstal spolupracovníkem StB až do roku 1985.

Život Bedřicha Bašuse od roku 1956 a jeho dílo

Bedřich Bašus se pokusil o rehabilitaci procesu. První žádost podal společně s Kaplanem v roce 1970. Krajský soud v Hradci Králové však žádost o rehabilitaci zamítl z formálních důvodů.[42] V roce 1991 požádal Bašus o rehabilitaci znovu a úspěšně. Krajský soud v Hradci Králové 4. 1. 1991 prohlásil rozsudek za zrušený a trestní stíhání bylo zastaveno v celém rozsahu.

Farář Bedřich Bašus velkou část svého života spojil se sborem ČCE v Brandýse nad Orlicí. Od roku 1962 se Bedřich Bašus stal i prvním farářem v Chocni. Oba sbory – v Chocni i Brandýse – pak spravoval zároveň v rámci jakési personální unie.[43] Od prosince 1973 byl zároveň i seniorem Chrudimského seniorátu. Od října 1978 do října 1980 pracoval Bašus jako tajemník Synodní rady ČCE v Praze a od listopadu 1980 se stal opět farářem v Chocni. Tam zůstal až do konce roku 1990, kdy odešel do důchodu. Potom se přestěhoval do Brna a od září 1996 do konce srpna 1999 pak byl „ještě“ farářem ve sboru v Brně Husovicích.

Bedřich Bašus byl básník, historik a překladatel. Z jeho odborných spisů uveďme alespoň antologii evangelické poezie Zazpívám Pánu svému: pohled na tvorbu evangelických básníků (1988). Historické dílo z jeho pera nese název Po meči a po přeslici (1979). S Blahoslavem Pípalem spolupracoval na revizi kralického znění Bible. Jeho jméno je spojeno s knihami Izajáš (1988), Žalmy (1987), Přísloví a pět svátečních svitků (1985), dále s knihou 12 malých proroků (1984) a s knihou Job, Evangelium podle Jana a epištoly Janovy (1988). Dále přeložil z němčiny knihu Ježíš Nazaretský od Günthera Bornkamma. ThDr. Bedřich Blahoslav Bašus zemřel 25. 7. 2004.

Závěr

Proces vedený proti Bedřichu Bašusovi a Josefu Kaplanovi byl politický a vykonstruovaný, který zasáhl hluboce do Bašusova života. Výsledkem této krušné zkušenosti bylo podepsání spolupráce s StB. Přímo tragické je, že jeho přičíněním se dostal do komunistického vězení další farář, Antonín Verner. Proces s Vernerem, do kterého Bašus přispěl klíčovou informaci, převrátil život dvakačovického faráře, který se pak dostal i do výrazné izolace v ČCE.

Bedřich Bašus sloužil církvi svou pastorací a svým literárním dílem. Stal se výraznou osobností evangelického života v Československu.

[1] Resp. byl zvolen jako druhý farář farního sboru v Chocni s působností pro Brandýs nad Orlicí.

[2] ABS, vyšetřovací spis Bedřich Bašus, protokol o výpovědi 12. 5. 1954, OO-MV Ústí nad Orlicí.

[3] ABS, vyšetřovací spis Bedřich Bašus, protokol o výpovědi 12. 5. 1954, OO-MV Ústí nad Orlicí.

[4] Tamtéž.

[5] Tamtéž, návrh zatčení 13. 5. 1954, KS-MV Pardubice.

[6] Tamtéž, protokol o hlavním líčení 5. 10. 1954, Krajský soud Pardubice, s. 3.

[7] Tamtéž. Kaplan k tomu vybídl: „Františka Kalouska, Schejbala, Františka Voženílka a Říčánka.“ 8 Tamtéž, protokol o hlavním líčení 5. 10. 1954, Krajský soud Pardubice, s. 2.

[8] Tamtéž, protokol o výpovědi 25. 5. 1954, KS-MV Pardubice s. 6 (chyby ponechány).

[9] Tamtéž, protokol o výpovědi s Juliem Benešem 26. 7. 1954, KS-MV Pardubice.

[10] Tamtéž, protokol o výpovědi 12. 5. 1954, OO-MV Ústí nad Orlicí, s. 6–7.

[11] Tamtéž, protokol o výpovědi 25. 5. 1954, KS-MV Pardubice s. 6.

[12] Tamtéž, protokol o výpovědi s Juliem Benešem 26. 7. 1954, KS-MV Pardubice. 14Tamtéž, protokol o výpovědi 12. 5. 1954, OO-MV Ústí nad Orlicí, s. 9.

[13] Tamtéž.

[14] Tamtéž, protokol o výpovědi 12. 5. 1954, OO-MV Ústí nad Orlicí, s. 9. Bašus u výslechu shrnul obsah této přednášky slovy: „Doporučoval, aby se evangelíci snažili o uplatnění svých zásad ve veřejném životě, a přitom zdůrazňoval, že vedle zásad čistě evangelických se vyskytují zásady jiné, evang. přijímané, ale svým původem jsou liberálně buržoazní, které jsou nám bližší, než naše zásady vnitřní potřebné při budování socialismu v naší zemi.“

[15] Viz §123, odst.1, Tr. zák. č. 86/1950 sb.: Kdo zneužije své duchovenské činnosti nebo podobné své náboženské funkce v úmyslu vykonávat na věci politického života vliv nepříznivý pro lidově demokratický řád republiky, bude potrestán odnětím svobody na tři měsíce až tři léta. FIALOVÁ, E. Malý obrazový průvodce dějinami ČCE, 2008, s. 60.

[16] ABS, vyšetřovací spis Bedřich Bašus, protokol o výpovědi 12. 5. 1954, OO-MV Ústí nad Orlicí, s. 5.

[17] Tamtéž, s. 7.

[18] Je to patrné z návrhu zatčení, kde jsou citovány protokoly z výslechu obou.

[19] ABS, vyšetřovací spis Bedřich Bašus, protokol o výpovědi 12. 5. 1954, OO-MV Ústí nad Orlicí, s. 10.

[20] Tamtéž, návrh zatčení 13. 5. 1954, KS-MV Pardubice.

[21] Tamtéž, žádost o ponechání ve vazbě 14. 5. 1954, KS-MV Pardubice.

[22] Tamtéž, protokol o výpovědi 25. 5. 1954, KS-MV Pardubice, s. 3.

[23] Tamtéž.

[24] Tamtéž.

[25] Tamtéž, žaloba 31. 7. 1954, Krajský soud Pardubice.

[26] Krajský prokurátor Goldšmíd tuto žalobu potvrdil 24. 9. 1954 (až o téměř dva měsíce později).

[27] Tamtéž, protokol o hlavním líčení 5. 10 1954, Krajský soud Pardubice, s. 5.

[28] Tamtéž, zamítnutí odvolání 9. 12. 1954, Nejvyšší soud Brno.

[29] BORÁK, M.; JANÁK, D., Tábory nucené práce v ČSR 1948–1954, 1996, s. 141. Srov. http:// www.mestortyne.cz/tmavy-dul/gs-16888/p1=12752 cit. 6. 6. 2011. 32ÚCA, Personální spisy, B. Bašus, Dopis synodní radě 28. 5. 1954. 33http://www.trestni-rizeni.com/dokumenty/amnestie-z-9-kvetna-1955 cit. 23. 5. 2011.

[30] ABS, vyšetřovací spis Bedřich Bašus, zpráva o propuštění 12. 5. 1955, NPT Rtyně v Podkrkonoší.

[31] ÚCA, Personální spisy, B. Bašus, tužkou psané poznámky církevního rady Valeše 17. 5. 1955. 36ABS, svazek Bohdan (B. Bašus) č. 27042, ustanovka 11. 10. 1955.

[32] ÚCA, Personální spisy, B. Bašus, dopis synodní radě 26. 3. 1956.

[33] Tamtéž, dopis synodní radě 14. 4. 1984.

[34] ABS, svazek Bohdan (B. Bašus) č. 27042, vázací návrh 11. 4. 1956, s. 6.

[35] Tamtéž, s. 7.

[36] Tamtéž. Na okraji dokumentu Plán vázání je na str. 2 perem napsána noticka: „Vy ho máte už skoro prakticky naverbovaného; jděte cestou nejmenšího odporu! Nejprve si zjistíte, zda by byl ochoten spolupracovat a potom teprve sepíšete váz. návrh.“ Podepsaný: (zřejmě) Morávek.

[37] Tamtéž, zpráva o vázání. Datum není dobře čitelné, zřejmě 4. 9. 1956, s. 1.

[38] Tamtéž, vyhodnocení spolupracovníka Jindřicha 9. 1. 1962: „Agent Jindřich... byl získán ke spolupráci na MV dne 31. 8. 1956 na podkladě kompromitujícího materiálu, který byl k jeho osobě zjištěn. Agent nám však nabídl spolupráci, takže naštěstí nebyl použit.“ 44 Tamtéž, zpráva o vázání 4. 9. 1956, s. 2.

[39] Tamtéž, vyhodnocení spolupracovníka 29.6.1958 a vyhodnocení agenta Jindřicha, datum neuvedeno.

[40] Tamtéž, záznam o prověrce 11. 1. 1962.

[41] Viz příspěvek k němu v tomto čísle Cesty církve.

[42] ÚCA, Personální spisy, B. Bašus, dopis synodní radě 20. 10. 1970.

[43] Zajímavé je, že k potvrzení o volbě dostal Bašus od synodní rady dopis z 23. 3. 1962, ve kterém se píše: „Oprošťujeme vás z Vašich dosavadních farářských povinností ve sboru v Brandýse nad Orlicí.“ Bašus na to však očividně nedbal. Viz tamtéž, dopis synodní radě 14. 4. 1984.