Pohnutá historie Spolku českobratrského duchovenstva
Počátky stavovské organizace evangelických farářů sahají do období před I. světovou válkou. Ustavující schůze Spolku evangelických duchovních české národnosti se konala v Pardubicích v reformovaném chrámu Páně 9. srpna 1904. Spolek sídlil v Praze a byl pobočním spolkem Jednoty evangelických farářů v Rakousku. Pochopitelně měl své stanovy.[1] Právní trvání spolku bylo ověřeno podle těchto stanov, ve smyslu §9 zákona ze dne 15. listopadsu 1867, čís. 134 říšského zákona, Zemskou správou politickou v Praze dne 6. dubna 1922. V nové republice Československé se rakouský Spolek evangelických duchovních české národnosti transformoval nejprve na Spolek duchovních evangelické církve bratrské a záhy na Spolek českobratrského duchovenstva. Tento farářský spolek svobodně rozvíjel svou činnost. Za první republiky neměl spolek problém se státem, ani stát se spolkem. Po roce 1938 procházel s církví i celým národem kritickými léty. Mnichovská dohoda, německá okupace, protektorát. Výbor spolku pěstoval učení, „že za bouře nezbývá než se přikrčiti a kde nutno, tu všude používat válečné lsti.“[2]
V krátkém období od osvobození (1945) do uchopení moci komunisty (1948) došlo k obnovení činnosti spolku v plném rozsahu, včetně spolupráce se slovenskými evangelíky. Po únoru 1948, podle toho, jak se proměňovala stranická linie, čelil SČED, stejně jako celá ČCE nepřízni nového režimu.
Po vydání více méně oktrojovaných nových církevních zákonů (1949) spustil režim protináboženský a proticírkevní boj. Spolek (SČD), od roku 1952 transformovaný na Svaz českobratrského evangelického duchovenstva (SČED) byl demokratickým a křesťanským útvarem v nedemokratickém a ateistickém státě. Za lidově demokratické republiky měl svaz stále větší problémy se státem ovládaným komunisty a stejně tak tomu bylo na straně totalitního státu. Permanentní konflikty skončily ke cti SČEDu jeho mocenskou likvidací. Předcházelo tomu zatčení, uvěznění a odsouzení předsedy faráře Vlastimila Slámy a zabavení archivu. Farářský spolek odolal pokušení zachránit si existenci za cenu zřeknutí se bratrské solidarity a byl převálcován komunistickou mašinerií – ocitl se sice na štítě, a přece se štítem. Historie SČEDu,[3] jeho neposlušnost tváří v tvář arogantní moci, jeho rezistence, jeho solidarita s uvězněnými a těmi, kteří byli z církevně-politických důvodů v obtížné situaci, až i jeho likvidace na přelomu roků 1974–1975 tvoří slavnou kapitolu v celých dějinách ČCE.
Nejstarším dohledaným dokumentem v archivu ČCE[4] jsou stanovy Spolku evangelických duchovních české národnosti se sídlem v Praze, pobočního spolku Jednoty evangelických farářů v Rakousku. Tyto stanovy vydal spolek v Chrudimi v roce svého ustavení 1904.
Dalším dokumentem je pozvánka Spolku duchovních evangelické církve bratrské na členskou schůzi v úterý 6. května 1919 v Pardubicích. Na této pozvánce je uveden výbor spolku:
Josef Nešpor, předseda; Ferdinand Hrejsa, místopředseda; G. A. Molnár, pokladník; Rudolf Medek, jednatel; Jan Drobný a Kamil Nagy, členové.
7. 9. 1920 – výroční schůze Spolku českobratrského duchovenstva (SČD) v Pardubicích
7. 9. 1921 – výroční schůze SČD v Brně
Předsednictvo: Josef Nešpor, předseda; Jan Drobný; Kamil Nagy; G. A. Molnár, pokladník; Rudolf Medek, jednatel.
Stanovy Spolku českobratrského duchovenstva
„Právní trvání spolku ověřuje se podle těchto stanov ve smyslu § 9. zákona ze dne 15. listopadu 1867, čís. 134 ř. z.
Zemská správa politická v Praze dne 6. dubna 1922 za presidenta (podpis nečitelný).
Utvoření tohoto spolku dovoleno dle obsahu těchto stanov vynesením místodržitelství v Praze ze dne 24. května 1904 čís. 99119.
Ustavující schůze Spolku evangelických duchovních české národnosti konala se v Pardubicích v reformovaném chrámu Páně dne 9. srpna 1904.
Za světové války připravena byla reorganizace spolku a provedena po obnovení státní samostatnosti ve „Spolek českobratrského duchovenstva“. Stanovy upraveny dle změněných poměrů a Zemská správa politická v Praze vzala na vědomí upravenou změnu stanov těchto výnosem ze dne 10. ledna 1922.“[5]
7. 2. 1922 – schůze SČD v Pardubicích
3. 1. 1923 – členská schůze SČD v Pardubicích
Schůze rozhodla, aby byl všem sborům a farářům oznámen „Platový plán na rok 1923“ – což se stalo v únoru 1923.
3. 1. 1924 – výroční schůze SČD v Pardubicích 3. 2. 1925 – výroční schůze SČD v Pardubicích
Roční příspěvek 25,- K, z toho jest 5,- K na léčebné pro churavé faráře a 5,- K na útulnu.
2. 2. 1926 – výroční schůze SČD v Pardubicích
28. a 29. 9. 1926 – teologický kurz SČD v Praze
1. 2. 1927 – výroční schůze SČD v Pardubicích
Zvolen byl nový výbor ve složení: konsenior Josef Nešpor, farář v Chrudimi – předseda; Jan Drobný, farář v Jablůnce – místopředseda; Rudolf Medek, farář v Bučině – jednatel; G. A. Molnár, farář v Trnávce – pokladník; konsenior Kamil Nagy, farář ve Vanovicích – člen výboru; senátor Otmar Hrejsa, farář v Jasené – člen výboru.
15. 2. 1927 – Vládě ČR bylo podáno „Memorandum o dotaci duchovenské a o paušální dotaci pro administrativu církve a její věcné potřeby poskytovaných státem ČCE.“
1. 2. 1928 – výroční schůze SČD v Pardubicích
29. 4.–2. 5. 1928 – sjezd slovenských evang. a. v. a českobratrských farářů ve Valašském Meziříčí a na Vsetíně.
Kázání: biskup Dušan Fajnor, Ján Ďurovič, referáty: Ján Palic z Půchova a Josef Jadrníček z Uherského Hradiště, výlety po Valašsku.
28. 2. 1929 – schůze SČD v Pardubicích
5. a 6. 6. 1929 – konference slovenských a českých farářů v Ružomberku
27. 8. 1929 – teologický kurz SČD v Brandýse nad Orlicí
25. 2. 1930 – výroční schůze SČD v Pardubicích
30. 4. a 1. 5. 1930 – konference se slovenskými evangelickými a. v. faráři v Olomouci
1. a 2. 2. 1932 – výroční schůze SČD v Pardubicích, (prvně na pozvánce uveden pozdější dlouholetý předseda Jan Dus, jako jednatel)
1. a 2. 2. 1933 – výroční schůze SČD v Pardubicích
Přednášky: prof. Dr. Jan Kozák – Školská reforma a farář Bohuslav Hromádka – Naše poslání a nápor revolučního socialismu.
31. 1. a 1. 2. 1934 – výroční schůze SČD v Pardubicích
4. a 5. 2. 1935 – výroční schůze SČD v Brně
1.–3. 2. 1937 – výroční valná schůze SČD v Praze
Zároveň pořádán teologický kurz Husovy fakulty. Proslov: Dr. Rudolf Říčan – Křesťanství a národnost. Přednášky na teologickém kurzu: prof. Dr Ferdinand Hrejsa, děkan Dr. Slavomil Daněk, prof. Dr. J. L.Hromádka.
31. 1. a 1. 2. 1938 – výroční schůze SČD v Praze
Zároveň pořádán teologický kurz Husovy fakulty. Proslovy: Rudolf Medek – Nové legendy v Čechách a na Moravě... Jan Dus – Pohřeb prezidenta Osvoboditele a příští synod. Přednášky na teologickém kurzu: děkan Dr. F. Žilka, prof. Dr. František Bednář.
27. 8. 1942 – dopis SČD, za protektorátu úředně pojmenované: „Der Pfarrerverein der Evang. böhm. Brüderkirche“ (s vlastním dvojjazyčným razítkem), adresovaný z Bučiny synodní radě. Za výbor SČD podepsáni: Rudolf Medek předseda a Jan Dus, jednatel. Dopis obsahuje informaci že ČTK vydala 27. 5. 1942 zprávu: „Státní president Dr. Emil Hácha osobním dopisem 20. 5. t. r. požádal vedoucího Úřadu lidové osvěty ministra Emanuela Moravce, aby podle jeho směrnic vykonával dohled nad politicko-kulturní činností také v oněch organisacích a spolcích, které má president pod svou záštitou. Tyto organisace a spolky budou z rozhodnutí státního presidenta podrobeny dohledu ministra Moravce po stránce osobní a věcné. Ony organisace a spolky, které má státní president pod svou záštitou, byly za dob monarchie jmenovány jako společnosti kvalifikované (qualifizierte Korporationen), pro které si vyhražoval panovník právo majestátní, iura maiestatica, iura circea sacra, iusrecipiendi, inspiciendi, advocatiae. Tohoto právního pojetí i terminologie jest použito v protestantském patentu z 8. dubna 1861, ř. z. 41, na kterém se zakládá poměr ČCE ke státu, nyní protektorátu... Tímto osobním dopisem presidenta jest dána právní půda pro dohled nad politicko-kulturní činností čbr. církve evang., podle směrnic o včlenění zemí českých do Říše německé... Takovýto osobní dopis státního presidenta... jest míti na paměti a považovati za východisko různých opatření v těchto časech.“
Věstník SČD z roku 1944 zaslán všem členům s informací o novelizaci platových zákonů podle Vládního nařízení z 12. 1. 1944 č. 8 Sb. V závěru:
„Tento oběžník zastupuje členskou schůzi. Jest pak velmi žádoucí, aby bez výjimky všichni naši duchovní byli ve spolku organisováni. Členství se potvrzuje zapravením ročního příspěvku, nyní v částce 50 K. Výbor SČD ve složení: Rudolf Medek, předseda; Jan Dus, jednatel; Gustav A. Molnár, pokladník; Josef Závodský, přísedící. Rok 1945 – po válce vydán Věstník spolku č. 1 a Věstník spolku č. 2.
Valná schůze SČD se konala v Praze 6. září 1945. Schůzi předcházela 5. září přednáška profesora J. L. Hromádky O naší orientaci. Z úvodního proslovu předsedy Rudolfa Medka: „Vycházíme z hrobu, vyzdvihněme korouhev pravdy Boží! Scházíme se po vichřici hněvu Božího... Protektorát byl koncentrační tábor Čechů, žalář, v němž přímý dozor vykonávala tajná policie, die Gestapo... Vůbec místo právního řádu a spravedlnosti nastolena zvůle německých úřadů... Ztišili jsme se a čekali, až přijde vhodný čas. Přitom jsme hleděli zesílit intenzitu sborové práce, zvláště mezi mládeží a konfirmandy...“
Zvolen byl nový výbor SČD: předseda Jan Dus, místopředseda J. B. Jeschke, jednatel Josef Závodský, pokladník Miroslav Růžička, přísedící Václav Kejř.
18. a 19. 2. 1946 – bohoslovecká extenze SČD v Husově domě v Praze
Přednášky: děkan František Bednář, prof. Slavomír Daněk, doc. J. B. Souček.
5. 3. 1946 – dopis SČD Husově čs. evangelické fakultě bohoslovecké. Obsahuje poděkování za ochotu profesorů fakulty přednášet na únorové extenzi a žádá o další spolupráci. SČD se staví za myšlenku přikročit neprodleně k vydávání odborné vědecké teologické revue a je připraven postavit se celým svým vlivem za tento počin a poskytnout mu svou podporu. Vítána by byla spolupráce s teologickou vysokou školou v Bratislavě.
13. 4. 1946 – dopis synodní rady předsedům farářských spolků Ďurovičovi a Dusovi, vítající, že po šestiletém přerušení se obnovují schůzky českých a slovenských duchovních na konferencích evangelických duchovních (KED).
24. 4. 1946 – valná hromada SČD v Poděbradech
1. a 2. 5. 1946 – schůzka farářů (KED) v Uherské Skalici Pozvánky rozeslal ThDr. Ján Ďurovič v. v.
30. 5. 1946 – dopis SČD synodní radě obsahuje podrobnou čtyřstránkovou zprávu o konferenci ve Skalici
25.–28. 8. 1946 – teologická konference SČD v Brandýse nad Orlicí
Přednášky: Viktor Hájek – Farář v ideálu a ve skutečnosti; projev náměstka předsedy vlády Jána Ursínyho – V čem vidím poslání evangelického duchovního dnes; František Bednář – Světová rada církví – snaha o jednotnou odpověď na dnešní rozvrat lidstva.
3. a 4. 2. 1947 – výroční shromáždění SČD v Pardubicích Přednášel prof. Dr. Otakar Odložilík.
30. 4. a 1. 5. 1947 – KED na Vsetíně
5. a 6. 2. 1948 – výroční schůze SČD v Pardubicích hosté synodní senior Josef Křenek a děkan J. L. Hromádka
29. 4.–1. 5. 1948 – KED v Trenčíně
Na pozvánce doporučení k odebírání nové vědecké revue Theologia Evangelica.
18. května 1948 – valná hromada „Úmrtní pokladny českobratrských evangelických duchovních a učitelů“ v Husově domě v Kolíně (G. A. Molnár, předseda; J. Kostkan, jednatel).
28. 6–10. 7. 1948 – dva týdenní kurzy pro duchovní v Praze v Jirchářích
Přednášky: synodní senior Dr. Josef Křenek; synodní kurátor Dr. A. Boháč; prof. Dr. Rudolf Říčan; prof. dr. Josef B. Souček; prof. Dr. František Bednář – o chystané konferenci Světové rady církví v Amsterodamu.
Dopis SČD synodní radě ČCE 17. září 1948 k osnově zákona o platových věcech duchovenstva církví státem uznaných[6]
„...Jsme si vědomi, že důsledky přijetí, nebo nepřijetí zákona v dobrém i špatném ponesou v prvé řadě duchovní církve. Buď jak buď, jsme povinni bdít nad svobodou a svéprávností církve... návrh zákona ohrožuje žádoucí svébytnost církve a ruší její samosprávu... máme proto za vhodné a potřebné, aby synodní rada usilovala aspoň ony poznámky, které na základě ústního jednání s p. ministrem Čepičkou připojila k osnově zákona, vtělit do chystaného zákona, nebo alespoň do prováděcího nařízení k tomuto zákonu... Nepochybujeme o tom, že duchovní naší církve se necítí a v žádném případě nebudou cítit víc služebníky státu než služebníky církve Páně: I.Kor 4,1... Bude-li vzat náležitý zřetel na naše výhrady, jsme pro přijetí zákona vědouce, že dnešní vláda ani parlamentu nepředkládá osnovy zákonů k přijetí, nebo nepřijetí, nýbrž mu dává jedinou možnost, totiž jednomyslné přijetí.
S bratrským pozdravem jménem spolku: Jan Dus, předseda; Josef Závodský, jednatel.
3. a 4. 10. 1948 – poprázdninová konference SČD v Čáslavi. Host: prof. F. M. Bartoš
31. 1. a 1. 2. 1949 – výroční valná schůze SČD v Pardubicích
2. 2. 1949 – dopis ministru vnitřního obchodu Františku Krajčírovi
Předseda SČD zdůvodňuje, proč by neměl být farářům upírán nárok na vydání šatenek.
9. 2. 1949 – dopis SČD synodní radě ČCE
Poděkování za poskytnutou subvenci teologické revui Theologia Evangelica.
28.–30. 4. 1949 – KED v Československu ve Zlíně (Gottwaldově)
Přednášky: prof. Dr. Rudolf Říčan a prof. Dr. Ján Beblavý – Naše historické konfese ve vzájemné službě. Zprávy o čtyřech historických církvích sdružených v KED.
2. 5. 1949 – Dopis KED synodnímu seniorovi Dr. Josefu Křenkovi
Pozdrav z konference KED ve Zlíně (Gottwaldově). Předseda KED Dr. Ján Ďurovič a podpředseda KED Jan Dus informují, že byl vypracován štatút-stanovy, zvolena správa a dvanáctičlenný výbor KED, v němž má ČCE čtyři členy.
29. 9. 1949 – Spolok evang. kňazov na Slovensku v Piešťanoch
Sepsal velmi kritický Prejav (16 bodů) o návrhu zákona o štátnej úhrade osobných a vecných potrieb cirkví. Byl přijat jednomyslně – podepsáni byli: předseda Julius Dérer, podpředseda Ludovít Vayjdička, zapisovatel Štefan Bojnák.[7]
1. a 2. 2. 1950 – Výroční valná schůze SČD v Pardubicích
27.–29. 4. 1950 – KED v Československej republike v Žilině
Zprávy o činnosti čtyř církví v KED – Julius Dérer, M. Rodr, A. Maťašík, Ján Uniczki. Přednášky: prof. Dr. R. Říčan a docent Dr. Ján Ďurovič: Duchovní píseň – naše spojivo; prof. Dr. J. L. Hromádka: Společný úkol našich církví; biskup Fedor Ruppelt: Poslanie a zodpovednosť našich cirkví v prevratoch dneška.
28.–31. 8 1950 – Teologický kurz SČD v Sobotíně
Obsáhlý referát: Nové církevní zákony a evangelické duchovenstvo, přednesl emeritní předseda Rudolf Medek. V závěru řekl: „NCZ znamenají důležité opatření v socialistické výstavbě republiky. Upravují církevní poměry tak, aby náboženský život se rozvíjel v souladu se zásadami lidově demokratického zřízení a zvláště, aby duchovenská činnost byla zaměřena ve směru čistě duchovním a náboženském.“ Dva dopisy SR seniorům 16. září a 20. září 1950 o kurzech politické výchovy
„Podle sdělení Státního úřadu pro věci církevní (SÚC), započne dnem 1. října 1950 první kurs politické výchovy pro evangelické duchovní. Pořadatelé budou Kostnická jednota a SČD. Kursy budou trvat vždy 14 dní a mají se v nich vystřídat duchovní všech evangelických církví v českých zemích. V každém kursu je určeno 30 míst pro duchovní, popřípadě i laické pracovníky ČCE. Kursy se budou konat ve Veltrusích u Prahy v budově zvlášť k tomu upravené. O plánu seznámiti naše duchovní i jiné církevní pracovníky s politickými naukami a s problémy lidově demokratického státu bylo jednáno již delší dobu. K uskutečnění došlo nyní... Je povolena poloviční sleva na dráze. Cestné si uhradí zatím každý sám, později bude refundováno hromadně SÚC... Připomínáme na konec, že přihlášky jsou dobrovolné, doporučuje se však, aby duchovní kurs absolvovali. Prvního běhu, od neděle 1. října 1950, se nemají účastnit profesoři Komenského fakulty, senioři, ani synodní rada.“
1. a 2. 2. 1951 – Výroční schůze SČD v Pardubicích
Přednášky: prof. Dr. F. M. Dobiáš – K čemu nás zavazuje dědictví Jednoty Bratrské; Dr. Bohuš Hrejsa – O sjezdu obránců míru v Praze v lednu 1951
27. 3. 1951 svolává Úmrtní pokladna českobratrských evangelických duchovních a učitelů Valnou hromadu do staré fary v Poděbradech.
Na programu je likvidace spolku Úmrtní pokladny. SR 16. dubna 1951 bere na vědomí, že se spolek usnesl na likvidaci, a že je ochotna zbývající jmění převzít do své správy (vázaný vklad 32 946,80 Kčs; vklad v nových penězích 12 858,30 Kčs; a cenné papíry za 16 000 Kčs)
Dopis výboru SČD SR ČCE 11. dubna 1951 obsahující plán činnosti.
Spolek má pečovat o teologicko-vědecké i nábožensko-praktické vzdělávání svých členů, o posilování vědomí pospolitosti mezi nimi, poznávat potřeby církve i duchovenského stavu a zasazovat se o jejich uspokojení, i se starat o zlepšení hmotných poměrů duchovních. Toho hodlá docílit:
- o pololetních prázdninách uspořádá výroční valnou schůzi
- před 1. májem se bude podílet na ekumenickém kurzu evangelických duchovních
- zorganizuje pětidenní extense KF
- vyzve členy k účasti na lesní brigádě v Jeseníkách, připojí se k závazku studentů KF k 1. sjezdu obránců míru.
26.–30. 4. 1951 – společná konference evangelických duchovních (KED) v Brně
Pozvánku posílal prof. Dr. Ján Ďurovič, předseda KED ze Skalice a zúčastnili se delegáti ze všech čtyř evangelických církví. Kázal Ján Hroboň a mírový projev měl prof. J. Chabada.
V letních měsících 1951 rozsáhlá korespondence ohledně přihlášek na Lesní brigádu KF v Karlovicích v Jeseníkách.[8]
27. 7. 1951 dopis přednosty II. odboru SÚC předsedovi SČD
Z pověření kanceláře prezidenta republiky tlumočí díky pana prezidenta (K. Gottwalda) za pozdravný telegram, který mu poslala KED.
2. 11. 1951 Schůze výboru KED ve sborovně Slovenské evangelické fakulty bohoslovecké v Bratislavě. Hovořeno o další výstavbě KED, která nemá právní subjektivitu. Příprava konference v Českém Těšíně. Přítomen byl i předseda Slovenského úradu pre veci cirkevné (SLOVÚC) Dr. Kedro, jenž tuto schůzi prohlásil za ilegální. Příprava návštěvy u ministra Zdeňka Fierlingera; záležitosti časopisu Theologia evangelica.
11. 11. 1951 Dopis jednatele SČD tajemníku synodní rady B. Valešovi
Spolu posílá na vědomí zápis schůze KED z 2. 11., dále píše: „...jistě víš, že předseda Dus z pověření výboru vede akci, aby zachránil existenci Spolku, třeba v jiné podobě...“
Koncem listopadu 1951, během prosince 1951 a v lednu 1952, jak svědčí mnohá korespondence, probíhala řada jednání, v nichž se připravoval nový organizační řád pro svaz, v který se měl přeměnit dosavadní spolek.
Tuto organizační změnu si vynutil zákon č. 68 ze dne 12.července 1951.[9]
4. a 5. února 1952 – důležitá výroční valná schůze v Pardubicích
V pozvánce výboru SČD na tuto poslední výroční valnou schůzi svolanou podle § 17 stanov SČD v Pardubicích se všem členům oznamuje: prostřednictvím SÚC požádal spolek Ministerstvo vnitra, aby podle § 9 zákona ze dne 12. července 1951
č. 68 Sb10, byl přeměněn ve Svaz českobratrského evangelického duchovenstva (SČED) a vypracoval mu organizační řád. SÚC pak nový organizační řád (na jehož znění se zřejmě podílel jak SČD, tak synodní rada) zaslal v pěti stejnopisech Ministerstvu vnitra podle § 3 tamní vyhlášky z 20. září 1951 č. 320, Úř. l. č 105-51 a doporučil, aby byl laskavě urychleně schválen.
Byl zvolen nový výbor: Jan Dus, farář v Kutné Hoře – předseda; prof. Dr. J. B. Jeschke – místopředseda; Jaroslav N. Ondra – jednatel, Jan Pokorný – pokladník, Otakar Kadlec, doc. Dr. J. M. Lochman, Jan Miřejovský – členové výboru.
Připravované setkání KED v Českém Těšíně, plánované na 21.–24. dubna 1952, nebylo povoleno a začal platit zákaz jakéhokoliv společného oficiálního setkávání českých a slovenských evangelických duchovních.
SČED se nehodlal nechat zastrašit, aby v závažných případech kriticky neoslovoval mocipány, jak o tom svědčí dopis z 25. června 1952 tehdejšímu obávanému stranickému ideologovi, ministru informací Václavu Kopeckému:
„Vážený pane ministře,
dovolte, abychom Vám tlumočili názor SČEDu na onu část Vašeho projevu, předneseného u příležitosti ustavujícího sjezdu Čs. společnosti pro šíření politických a vědeckých znalostí, týkajících se poměru k náboženskému cítění lidu.
Udivuje nás, že jste v něm uvedl jenom dvě skupiny návštěvníků bohoslužeb. Opravdu natolik známe členy své církve, zúčastňující se sborového života, abychom Vás mohli ujistit, že vedle reakcionářů a naivních nekritických lidí daleko větší počet jest těch, kteří svou účastí na bohoslužbách vyznávají upřímně svou víru v Boha bez pokrytectví a postranních politicko-reakčních myšlenek a cílů. Mnozí z nich při tom jsou dobře obeznámeni s vědeckým světovým názorem, aktivně pomáhají při budování socialismu a současné přestavbě společnosti a usilují tak o zachování světového míru pro nás všechny tak nezbytně potřebného a žádoucího. Ve své řeči jste sice poznamenal, vážený pane ministře, že otázka poměru k náboženskému cítění lidu je složitá, a přece Váš projev celý problém povážlivě zjednodušuje a tím nám, evangelickým duchovním, ztěžuje naši práci mezi lidem. Nyní bude nesnadnější, abychom přesvědčovali některé z členů svých sborů, že reakcionářství jakéhokoliv druhu není správným křesťanským řešením. Vždyť pravé křesťanství podle evangelia, očištěné od nánosu pověr a osvobozené od politického zneužití ze strany vládnoucí třídy, vždycky bylo, je a také bude silou sociálního pokroku a světlem pravdy proti tmářství jakémukoliv, jak o tom svědčí historie, a zvláště naše husitství. (I v pozdravném telegramu panu prezidentovi K. Gottwaldovi ze sjezdu nově zakládané společnosti byla uváděna programová jména J. Husa a J. A. Komenského.)
Pokládáme za svou povinnost, vážený pane ministře, abychom Vám toto své stanovisko napsali otevřeně a upřímně. Bylo by nám totiž proti mysli hovořit o něm po straně – víme, že Váš projev vzbudil po celé církvi živý ohlas a klademe si otázku, zda se nestane mnohým překážkou na správné cestě k pochopení současné přestavby společnosti.
[1] Exemplář těchto stanov je v Ústředním archivu ČCE, fond SR, VI/E 1.
[2] Ústřední archiv ČCE, fond SR, VI/E 1, Věstník Spolku L. P. 1945 – č.2, z proslovu předsedy R. Medka.
[3] Následující stránky jsou, pokud je mi známo, prvním pokusem zachytit historii farářských spolků (svazů).
Podklady byly vyhledávány v různých archivech (církevních, státních i osobních) a dalších písemnostech.
Znamená to, že nejsou kompletní a každé doplnění je vítáno.
[4] Odkazy pod čarou v této 1. části jsou převážně z materiálů SČED v Ústředním archivu ČCE, fond SR, kartony: VI E 1-5
[5] Sešitek těchto stanov je v Ústředním archivu ČCE. Názvy jednotlivých akcí spolku (schůzí, shromáždění, kurzů, konferenci atd.) jsou přepisovány podle jejich znění na pozvánkách a programech.
[6] K tomu viz Cesta církve II, Knižnice studijních textů ČCE, 7. svazek, Praha: ČCE, 2010. s. 95nn Hanebné jednání ministra Čepičky a celého SÚC zachycuje Pavel Otter v publikaci Církevní politika 1949, Benešov: EMAN, 1992.
[7] Všichni podepsaní a ještě i někteří další jejich kolegové byli zanedlouho různě potrestáni, někteří i vězením.
[8] Cesta církve IV, Knižnice studijních textů ČCE, Evangelické brigády, Praha: ČCE, 2011.
[9] Viz s. 79–81, zvláštní otisk z časopisu Český bratr 1952, č.3.