Úvodník k Cesta církve VI

Časové období, kterému se toto vydání Cesty církve věnuje především, je klíčové pro pochopení dění v Českobratrské církve evangelické a její roli v kontextu ekumeny v roce pražského jara 1968. Šedesátá léta jsou pro ČCE dobou pozvolné emancipace ve vztahu ke komunistickému státu, kdy v církvi bylo slyšet čím dál víc nezávislých a odvážných hlasů. V pozdějším období normalizace se tento duch už nedal potlačit, což se odráželo ve velkých sporech mezi církevním vedením a některými členy církve v letech sedmdesátých.
Přes změny politického ovzduší let šedesátých perzekuce vůči církvi neustaly. Tento sešit nabízí několik příběhu evangelických duchovních, kteří se v padesátých a šedesátých letech dostali do konfliktu se státními orgány a byli vězněni nebo ztratili státní souhlas k duchovenské činnosti. Jsou to faráři Jaroslav Dokoupil, Josef Jirků, Jan Kučera a Bohumil Skalák, do jisté míry také vikář Josef Tobiáš. V obšírném příspěvku o Janu Jelínkovi se Pavel Keřkovský zabývá různými teologickými a politickými proudy v ČCE v padesátých a šedesátých letech.
Pavel Hlaváč popisuje v první části studie o Spolku českobratrského duchovenstva dějiny farářské organizace, která byla v šedesátých letech ohniskem myšlenkové změny v ČCE. Blanka Nová objasňuje téma, kterému jsme se doposud téměř nevěnovali, a to pronásledování laiků z řad ČCE.
V části Dokumenty tato Cesta církve přináší pět dokumentů z oblasti jednání ČCE se státními orgány z období 1963—1966, které dokládají, že ČCE se začala chovat ke komu¬nistickému státu čím dál tím sebevědoměji a tudíž svobodněji. Komise vítá ohlasy a při¬pomínky k této publikaci, kterou chceme objasnit další důležitý úsek v životě ČCE pod komunistickou diktaturou.