Únorový převrat v roce 1948 příliš evangelíků, zvláště soukromníků (rolníci, živnostníci a obchodníci) nijak nenadchl. Byli ve společnosti převážně střední vrstvou, která za první republiky prosperovala, za protektorátu s Němci nekolaborovala a po válce očekávala návrat ke svobodě a prosperitě. Ve volbách v roce 1946, pokud byli pokrokového smýšlení, volili národní socialisty nebo sociální demokraty, milovali prezidenta Beneše a masarykovskou demokracii. Vůbec netoužili po nějakém nedemokratickém, natož totalitním režimu. Pokud byli prozíraví, komunistům nevěřili ani před ani po únoru 48. Kola dějin však byla z východu rozjeta a „historické události" převálcovaly celý národ. Katolíky semlely mnohem víc než evangelíky, nad nimiž rozprostíral „deštník oficiální loajality" prof J. L. Hromádka. Na odboj, natož ozbrojený odboj, se dal málokdo. Těch, kdo byli ochotni pomáhat aktivním odpůrcům komunistického režimu a tak vyjádřit svůj nesouhlas s poúnorovými poměry, bylo poměrně hodně. S přibývajícími roky přibývalo i strachu a též přizpůsobení, zvláště když bylo vidět, jak ta ochota pomáhat odbojářům se platí i mnoha lety vězení. Sami odbojáři platili víc, někteří i svým životem. Následující příspěvek nás ve třech oddílech uvede do zmíněné problematiky a tehdejších poměrů na Kutnohorsku.
1) S širšími souvislostmi a celkovým pohledem na aktivity — nejen odporu, ale i odboje — a s jejich často tragickým vyústěním, nás seznámí studie doc. PhDr. Václava Vebera. Velmi děkujeme panu Veberovi, který nám poskytl elektronický text své studie, napsané pro čtvrtletník Ústavu pro studium totalitních režimů — Paměť a dějiny. Citace této zasvěcené práce nám pomůže následující oddíly zařadit do správných a badatelsky ověřených souvislostí.
2) O „aféře Němeček", podle svazků a materiálů StB a také, jak si to pamatuje z mládí, poreferuje předseda komise „Cesta církve... "
3) Posledním oddílem je vyprávění dnes pětaosmdesátileté, prosté, leč výřečné ženy z lidu, evangeličky z Malína (toho Malína, kde se pěstovával křen). Když jí bylo osmadvacet, byla se svým osmašedesátiletým otcem zatčena. Oba byli jako velezrádci za pomoc bližnímu svému odsouzeni na 10 a 12 let odnětí svobody.
