Protest synodní rady Českobratrské církve evangelické proti politickým rozhodnutím z 30. 5. 1958

V Praze dne 30. května 1958

Ústřednímu výboru Komunistické strany Československa a vládě Republiky československé v Praze

Synodní zastupitelstvo českobratrské církve evangelické jednalo na své pravidelné schůzi dne 28. května 1958 o zprávách, které přicházejí z různých stran, že v poslední době dochází k politováníhodnému rozlišování mezi občany věřícími a nevěřícími v naší zemi.

Českobratrská církev evangelická a její vedoucí činitelé byli od počátku naší lidově demokratické republiky vedeni upřímnou snahou, aby se vztah mezi státem a církví vyvíjel co nejpříznivěji a aby příslušníci církve přispívali co nejúčinněji k budování lepší budoucnosti našeho lidu. Na straně státu nalézala církev plné porozumění pro své potřeby a všecky otázky dotýkající se vztahů mezi státem a církví byly řešeny v duchu vzájemné dobré vůle.

S naší strany není to chloubou, ale prostým konstatováním skutečnosti, když ve vší skromnosti a pokoře podotýkáme, že příslušníci naší církve – a věříme, že i jiných církví – se zúčastňují horlivě a poctivě na budování naší lidově demokratické republiky a že mají svou vlast upřímně rádi. Člověk věřící v Boha cítí odpovědnost za svou práci nejen před lidmi, ale i před vševědoucím Bohem, a proto tím úzkostlivěji musí dbát na svědomité plnění svých povinností. Nikdy bychom se nezastávali lidí, kteří pracují jen na oko a nedbale, i kdyby to byli matrikoví členové církve. Ale bolí nás, když slyšíme, že jsou leckde odstraňováni ze svých míst lidé schopní a pracovití proto, že jsou lidmi věřícími.

Náboženské vyznání občanů se u nás nevede a evidenci, poněvadž se pokládá za věc soukromou. Nyní však slyšíme, že při prověrkách jsou pracujícím (zejména učitelům) kladeny otázky týkající se nejen jejich příslušnosti k církvi a jejich návštěvy bohoslužeb, ale i jejich osobního, vnitřního náboženského přesvědčení, při čemž se jim dává na jevo, že víra v Boha je diskvalifikuje. Věřící lidé jsou tím zastrašeni a zmateni.

Na jedné straně vědí, že existence církví je státem uznávána a že duchovní jsou státem placeni, na druhé straně příslušnost k církvi a víra v Boha je v mnohých případech občanům vytýkána a počítána k tíží.

Věřícím rodičům se na školách naznačuje, že nemohou počítat s vyšším vzděláním svých dětí. Někteří příslušníci církví se tento problém řeší tak, že formálně vystupují z církve, při čemž ve svém nitru zůstávají tím, čím byli dříve.

Kdyby mělo býti  v této praksi při prověřování pokračováno, znamenalo by to, že věřící lidé se stávají občany nižší kategorie a že je jim zamezován přístup k určitým povoláním. Věříme, že jakákoliv diskriminace mezi občany není v intencích lidové demokracie, a proto se obracím na stranu a vládu s prosbou, aby laskavě tyto náběhy k rozlišování občanů podle náboženského přesvědčení znemožnily, a tak pomohly zachovat jednotu pracujících a jednomyslnost našeho lidu.

My slibujeme, že příslušníky své církve povedeme jako dosud k naprosté oddanosti naší společné vlasti a k práci intensivní, poctivé a radostné, k takové práci, která přispěje k rozkvětu naší milované země a k zachování míru u nás i ve světě.

Z  usnesení synodního zastupitelstva Českobratrské církve evangelické

Dr. V. Hájek kulaté razítko synodní rady ČCE Bohumil Valeš synodní senior    tajemník