V červnu r. 1956 vznikly v prostředí studentů Komenského evangelické bohoslovecké fakulty a farářů ČCE dva dopisy, adresované prezidentu republiky A. Zápotockému, které představují první opatrně kritické, veřejné hlasy českých evangelíků. Kontext, ve kterém byly dopisy formulovány, lze nazvat destalinizací. Na jaře roku 1956 byly patrné první změny odmítnutí stalinského modelu potlačení lidských práv, jak to formuloval sovětský předák Nikita Chruščov v únoru t.r. ve své řeči ke stalinskému kultu osobnosti. V dubnu jednal ÚV KSČ o důsledcích sjezdu sovětské komunistické strany a jejich dopad na Československo. Bylo ohlášeno první uvolnění a z vedení KSČ musel odejít strůjce církevní politiky Alexej Čepička.
Každoroční studentský majáles se stal v roce 1956 krystalizačním momentem v období prvních opatrných změn. Majálesový průvod se stal svými hesly i svým složením prvním otevřeným protestem proti omezování základních práv v Československu. Akce se nezúčastnili jen studenti, ale i velký počet kolemjdoucích.
V červnu pak zasedala celostátní konference KSČ, aby odhlasovala některé reformy. Na jejím začátku poslali studenti Komenského evangelické bohoslovecké fakulty výzvu prezidentu Republiky A. Zápotockému ke zmírnění některých dopadů socialistické přestavby. Výzvu iniciovali studenti Jan Blahoslav Šourek, Jan Čapek, Jan Trusina a Blahoslav Hájek. Z konceptů dopisu, které se zachovaly v osobním archivu Jana Čapka, vyplývá, že celou akci pečlivě připravovali a konzultovali s profesory fakulty. Původní koncept zdůraznil na několika místech, že iniciativa souvisí s křesťanskou vírou signatářů a jeho slovník akcentoval jistý odstup od komunistické moci. Zásahy, které provedli profesoři (především J. L. Hromádka), měly zmírnit tento distanc tím, že opakovaně poukazuje na loajalitu studentů. Pak se v dopise objevily fráze jako „s porozuměním si všímáme velkého a těžkého díla, kterého se ujal pod Vaším vedením náš lid." nebo "věříme, že právě cílem opravdového socialistického úsilí je člověk jako jedinec a ve společnosti.", které do návrhu vpisoval Hromádka.
Na dopis nepřišla odpověď. Zdá se, že první naděje na reformy byly také brzy utlumeny následkem maďarského povstání. Na delší dobu režim ztratil váhavou odvahu k dialogu o směřování společnosti. Na výzvy ze strany evangelíků komunistická moc ovšem nereagovala ani represivně. Možná jí stačilo, že tehdejší hlavní představitel evangelické tradice odmítl maďarské povstání jako kontrarevoluční a nebezpečné pro mezinárodní politickou stabilitu.
V době, kdy se konala celostátní konference KSČ, se na fakultě také sešla skupina převážně farářů. Ti také napsali dopis představitelům komunistické moci, aby odstranili ne-lidskost a bezpráví vůči kritikům režimu.
V některých evangelických kruzích dnes panuje přesvědčení, že dopisy nebyly poslány adresátům, ale zůstaly na pracovním stole J. L. Hromádky. Z toho, že se oba dopisy nacházejí v archivu Státního úřadu pro věci církevní, lze vyvodit, že dopisy dorazily na ministerstvo i do prezidentské kanceláře, kde byly navíc opsané k dalšímu zpracování.
Oba dopisy uvádíme i s průvodními listy J. L. Hromádky prezidentu republiky A. Zápotockému, předsedovi Státního úřadu pro věci církevní J. Havelkovi a ministru kultury a školství F. Kahudovi, kterými Hromádka výzvy svých studentů a kolegů farářů osobně zaštítil.