Dopis SR ČCE 11. 2. 1972
Synodní rada vzala vážně lživé informace státní správy a zapracovala je do dopisu. Je to s podivem, protože laická část církve na svých pracovištích registrovala postih za „antisocialistické“ postoje. Nejprve došlo k čistkám mezi komunisty (kolem 150 tisíc vyloučených ze strany) Po obnovení poslušnosti stranických příslušníků se komunistická strana vrhla na očišťování dalších institucí, včetně nemocnic, škol a kulturních organizací a na začátku roku 1972 i církví. Veřejnost nevěděla samozřejmě o všech případech, ale o případech ze svého regionu něco věděla. Dnes víme, že za verbální činnost bylo stíháno 146 osob, za hanobení států socialistické soustavy bylo stíháno 147 osob, atd. viz CC VIII. s. 34).
Nepoctivé je též označení jednání některých bratří za nezákonné, ač ti jednali v souladu s dosud platnými zákony. Stejně nepoctivé bylo označení jejich jednání za protispolečenské. Synodně radní dopis je tedy administrativní diktát, který se desolidarizoval s těmito bratry a naznačoval, že jejich cesta je nezákonná a nenásledování hodná. Jaromír Dus, Ladislav Hejdánek byli uvězněni. Jaromír Dus byl zbaven státního souhlasu pro výkon kazatelské služby. (CC VIII.) J. Z. Dus ( CC VIII.;CC IX) a posléze byl i natvrdo odsouzen. Církev se začala normalizačně drolit a tříštit sociologicky, mravně i věroučně.
Převzetí nepoctivého stanoviska státní správy, že ještě nikdo nebyl trestán za postoje z let 1968–1969 a že tedy občané – věřící – ještě mají čas vyznat lítost a normalizovat se „uznejte vládu sochy, padněte na kolena“ řečeno slovy moderního proroka-písničkáře a výsostného teologa. Text i melodie Miloše Rejchrta Píseň tří mládenců přesně vystihuje atmosféru nátlaku, kterou začalo šířit vedení církve: 1. Babylon dává poslední příležitost, výjimky z pravidla, máte čas vyznat lítost. Teď cesta zpátky ještě je otevřena, uznejte vládu sochy, padněte na kolena.
Píseň, na rozdíl od dopisu z 2. 11. 1972, nekončí podvolením se vládě sochy. (viz níže Několik písní ze samizdatového zpěvníčku Nová píseň)
Nepoctivé je též označení jednání některých bratří za nezákonné, ač ti jednali v souladu s dosud platnými zákony. Stejně nepoctivé bylo označení jejich jednání za protispolečenské. Synodně radní dopis je tedy administrativní diktát, který se desolidarizoval s těmito bratry a naznačoval, že jejich cesta je nezákonná a nenásledování hodná. Jaromír Dus, Ladislav Hejdánek byli uvězněni. Jaromír Dus byl zbaven státního souhlasu pro výkon kazatelské služby. (CC VIII.) J. Z. Dus ( CC VIII.;CC IX) a posléze byl i natvrdo odsouzen. Církev se začala normalizačně drolit a tříštit sociologicky, mravně i věroučně.
Převzetí nepoctivého stanoviska státní správy, že ještě nikdo nebyl trestán za postoje z let 1968–1969 a že tedy občané – věřící – ještě mají čas vyznat lítost a normalizovat se „uznejte vládu sochy, padněte na kolena“ řečeno slovy moderního proroka-písničkáře a výsostného teologa. Text i melodie Miloše Rejchrta Píseň tří mládenců přesně vystihuje atmosféru nátlaku, kterou začalo šířit vedení církve: 1. Babylon dává poslední příležitost, výjimky z pravidla, máte čas vyznat lítost. Teď cesta zpátky ještě je otevřena, uznejte vládu sochy, padněte na kolena.
Píseň, na rozdíl od dopisu z 2. 11. 1972, nekončí podvolením se vládě sochy. (viz níže Několik písní ze samizdatového zpěvníčku Nová píseň)
V Praze dne 11.února 1972
Milí bratři a sestry, pozdravujeme Vás přáním boží milosti a pokoje!