Dopis SR ČCE 11. 2. 1972
Nepoctivé je též označení jednání některých bratří za nezákonné, ač ti jednali v souladu s dosud platnými zákony. Stejně nepoctivé bylo označení jejich jednání za protispolečenské. Synodně radní dopis je tedy administrativní diktát, který se desolidarizoval s těmito bratry a naznačoval, že jejich cesta je nezákonná a nenásledování hodná. Jaromír Dus, Ladislav Hejdánek byli uvězněni. Jaromír Dus byl zbaven státního souhlasu pro výkon kazatelské služby. (CC VIII.) J. Z. Dus ( CC VIII.;CC IX) a posléze byl i natvrdo odsouzen. Církev se začala normalizačně drolit a tříštit sociologicky, mravně i věroučně.
Převzetí nepoctivého stanoviska státní správy, že ještě nikdo nebyl trestán za postoje z let 1968–1969 a že tedy občané – věřící – ještě mají čas vyznat lítost a normalizovat se „uznejte vládu sochy, padněte na kolena“ řečeno slovy moderního proroka-písničkáře a výsostného teologa. Text i melodie Miloše Rejchrta Píseň tří mládenců přesně vystihuje atmosféru nátlaku, kterou začalo šířit vedení církve: 1. Babylon dává poslední příležitost, výjimky z pravidla, máte čas vyznat lítost. Teď cesta zpátky ještě je otevřena, uznejte vládu sochy, padněte na kolena.
Píseň, na rozdíl od dopisu z 2. 11. 1972, nekončí podvolením se vládě sochy. (viz níže Několik písní ze samizdatového zpěvníčku Nová píseň)
V Praze dne 11.února 1972
Milí bratři a sestry, pozdravujeme Vás přáním boží milosti a pokoje!
V poslední době projevila několikrát státní správa zneklidnění nad neuspokojivým postojem naší církve k státu a jeho orgánům. K zvlášť závažnému rozhovoru došlo koncem ledna, kdy nám bylo tlumočeno velmi kritické stanovisko federální vlády k činnosti naší církve. Důvod tohoto neuspokojivého vztahu vidí tyto orgány především v tom, že podle jejich názoru naše církev i v přítomné době vychází ze stejných postojů jako v letech 1968–1969. Zvláště poselství Synod svému národu z r. 1969 hodnotí státní správa jako projev vysloveně politický a k dnešnímu dění negativní. Soudí, že ani na XVII. synodu ani po něm církev v podstatě nezměnila stanoviska. Dopis presidentu republiky, žádající udělení obecné amnestie, chápe státní správa právě v uvedeném smyslu jako čin politický a hodnotí jej negativně.
Bratři a sestry, prosíme Vás, zamyslete se vážně nad touto situací a usilujte o to, aby se zlepšily vztahy všude tam, kde jsou narušené. Synodní rada Vás všechny – především pak Vás kazatele, kteří jste veřejnými činiteli – vyzývá, abyste pečlivě vážili každé slovo a každý počin při své práci. Pamatujte, že i slovo dobře míněné nemusí být vždy správně pochopeno a že každý Váš projev je možno posuzovat také z hlediska jeho politických účinků. Zároveň je třeba, abychom si více všímali pozitivních stránek dnešního úsilí o socialistickou výstavbu v naší zemi a kladně oceňovali starost o člověka i o budoucnost celé naší společnosti.
Všechny lidské projevy nesou na sobě znamení lidské porušenosti i stopy doby, v níž vznikly. Tak i doba XVI. synodu podmínila některá jeho usnesení, jež ovšem ve změněné politické situaci nemohou být vodítkem pro dnešní vztahy jak synodní rady, tak i Vás všech ke státní správě. Je třeba vždy znovu pečlivě zvažovat, co v našich stanoviscích má svůj základ v biblickém poselství, co je ovocem Ducha svatého a co je dobově podmíněno nebo založeno jen na subjektivních názorech.
Pro orientaci našich vztahů k našemu státu a socialistickému zřízení Vám připomínáme některé zásadní myšlenky a postoje, obsažené v usnesení XVII. synodu:
„Většina českobratrských evangelíků pochopila, že socialistické zřízení otevírá možnosti k realizaci nemalé části jejich vlastního programu a přijala proto za vlastní úkoly socialistické výstavby… Církev českobratrská evangelická přijímala a přijala socialistické zřízení ne pouze jako nutnost, ale ve vážném vnitřním zápasu došla k naději, že sociální a demokratické tradice našeho lidu naleznou v socialistickém zřízení své naplnění. Návrat ke kapitalismu považuje proto za odporující celému vývoji… Nemáme důvodu, abychom se z života naší společnosti sami vylučovali nebo se od ní oddělovali.“
Litujeme, že se vyskytly případy, kdy se členové naší církve octli v rozporu s platnými zákony. V této souvislosti nám bylo řečeno, že za projevy z let 1968–1969 nebyl nikdo souzen. Dnes však, v roce 1972, v situaci již konsolidované, musejí se lidé odpovídat ze svých projevů a činů, jestliže tyto jsou v rozporu s platnými zákony. Tato skutečnost je důrazným napomenutím, abychom si uvědomili, jak mnoho záleží na každém slovu a na každém činu.
Jsme přesvědčeni, že církev a její členové mají i dnes prostor pro služebné a tvořivé postoje. Jako občané máme možnost pracovat na různých úsecích veřejného života.
Víme, že takových příležitostí mnozí z nás již používají. Myslím také na obětavou každodenní práci našich bratří a sester pro naši společnost. Zástupci státní správy nás znovu ujistili, že státní orgány budou respektovat náboženskou svobodu občanů, stejně jako budou podle zákonů chránit stát, socialistické zřízení a jednotlivé občany.
Synodní rada Vás proto, bratři a sestry, naléhavě žádá, abyste všechny své povinnosti kazatelské, pastýřské a vychovatelské konali ve věrnosti Božímu slovu, abyste tyto naše vážné rady přijali s křesťanskou kázní, abyste pravdivě a s pokorou hodnotili svou činnost a měli odvahu vždy k novým počátkům.
Ten pak nás Pán Ježíš Kristus a Bůh i Otec náš, kterýž zamiloval nás a dal potěšení věčné a naději dobrou z milosti, potěšujž srdcí vašich a utvrdiž vás v každém slovu i skutku dobrém. (2Te, 2,16–17)
SYNODNÍ RADA ČESKOBRATRSKÉ CÍRKVE EVANGELICKÉ dr. František Škarvan dr. Václav Kejř dr. Jan Pokorný synodní kurátor synodní senior nám. syn. seniora Miloš Šourek dr. Jaro Křivohlavý Miloš Lešikar člen synodní rady náměstek syn.kurátora člen syn. rady