Poselství faráře J. Batelky (23. 9. 1968) – sborový dopis

Na okupaci armádami Varšavské smlouvy 21. srpna 1968 mnozí spontánně odpovídali, zde otiskujeme jen jeden z mnohých povzbuzujících dopisů pastýřů církve. Zaznívá z nich překvapení ze zrady dosavadních spojenců, tak to chápal J. L. Hromádka. Jiní označili předcházející dobu za období temna. A jen nemnozí přiznávali, že na neblahé minulosti měli i křesťané svůj podíl, že například přepadení Maďarska sovětskými tanky v roce 1956 někteří českobratrští evangelíci, v čele s J. L. Hromádkou, obhajovali jako nutnou akci, která nastartovala obnovu socialistického řádu v Maďarsku. Teprve trpká zkušenost s „internacionální pomocí spřátelených zemí“, tedy s vpádem okupantů, mnohé vyburcovala ke kritice a upřímnému vyznání, jaké hodnoty chtějí v budoucnosti vytvářet a které odmítat. Provolání Charty 77 zastihlo autora předchozích povzbuzujících provolání mezi konzervativci, kteří své dřívější společenské vize a zbožné sliby nedotáhli k aktivnímu zastávání svobody a spravedlnosti petiční cestou, příklonem k reformní tradici nenásilného odporu. Senior Josef Batelka dokonce na jaře 1977 v okresních novinách Vysočina odsoudil signatáře Charty 77. (viz zpráva o tom v NA –fond SPVC 1977, okolo Ch 77, materiály pro schůzi vlády ČSR, bez datace, bez č.j. Věc: Souhlas s volbou synodního seniora Českobratrské církve evangelické. Předkládá: Doc. JUDr. Milan Klusák, CSc., ministr kultury ČSR., Příloha III b, Kádrová charakteristika)

Proč se bojíte, ó malé víry ?

Mat 8,26

Stůjtež v poznané pravdě!…

Nepřátel se nelekejte, na množství nehleďte. Pána Boha v srdcích mějte.

Bratří a sestry!

Teprve před několika málo měsíci se náš národ odvážil – po dvaceti letech temna – být opět národem svobodným.

Teprve před kratičkým časem jsme si počali rozhodovat o svých věcech svobodně sami.

A již je tu zase těžká zkouška naší věrnosti této cestě.

Ti, kteří se ještě nedávno vydávali za naše přátele a bratry na věčné časy, věrolomně vpadli do naší země, aby naši svobodu opět udusili.

Ale my se nesmíme nechat zastrašit a uhrozit.

Naše vnější svoboda byla pošlapána. Noví okupanti projíždějí našimi obcemi a obsazují naše města. Ale naši vnitřní svobodu, – tu, na které nejvíc záleží, nám nikdo nemůže vzít, nevzdáme-li se jí sami.

Je třeba, abychom všichni svobodně, směle a beze strachu, připraveni i k případným obětem, zastávali pravdu a spravedlnost a stáli pevně na svém přesvědčení. Abychom za žádných okolností a žádným způsobem se nenechali donutit k takovému jednání, které by bylo v rozporu s naší vlastní vůlí. Nesmíme ani „na oko“ souhlasit s něčím, co není v souladu s naší vírou a svědomím. Naše slova a naše činy musí být jasným svědectvím o tom, čemu věříme, co vyznáváme a  za čím stojíme.

Mezi evangelickým lidem nesmí být ani Jidášů, ani kolaborantů, ba ani ustrašenců, kteří by se nechalůi donutit k otrockému nevolnictví.

Ve svobodě, kterou nás Kristus osvobodil, stůjme!

Jako živá hradba ostavme se s celým národem proti násilí a zvůli, jimiž se nás snaží okupanti spolu s kolaboranty zastavit na naší cestě k svobodnějšímu životu a lidštějšímu uspořádání našich věcí.

Posilujme ustrašené, svým příkladem dodávejme odvahu bojácným. Buďme strážnými těch, kteří by se mohli dostat do pokušení, aby z prospěchářských důvodů nebo z touhy po moci sloužili okupantům. Připomínejme takovým, že je stihne nejen opovržení celého národa, ale i soud Boží.

K takovému postoji nás zavazuje naše křesťanská víra.

K statečné účasti v tomto zápase nás volá samo slovo Boží. Bůh je naše útočiště i síla – protož nebudeme se báti.

 Bratrsky vás pozdravuje

              Váš J.Batelka, čbr. evang. farář

V edici
Cesta církve IX
Štítky
Dokument
Cesta církve IX