Stížnost na synodní radu pro rozhodnutí z 29. 9. 1977

Dvacátému synodu

Českobratrské církve evangelické v Praze

Věc: Stížnost na synodní radu pro rozhodnutí z 29. 9. 1977

Synode českobratrské církve evangelické!

Obracím se k Vám, bratři a sestry synodálové, ve smyslu třicáté třetí otázky Karafiátova katechismu, jež zní: „Když se však v církvi předce něco nesrovnává se slovem Božím, kdo pak má právo se ozvat? – K tomu má právo i povinnost každý, kdož se Pána Boha více bojí než lidí.“ Obracím se na Vás však nejen v poslušnosti celého Písma svatého a pod tlakem  svého svědomí (Sk 24,16) ale též v rámci článku 63, odst. 8, písmeno d) Řádu o správě církve.

Synodní rada usnesla dne 29. září 1977, aby duchovní naší církve podepsaní na podání Federálnímu shromáždění ČSSR ze 7. května 1977 byli potrestáni důtkou s varováním.

Pro stížnost na synodní radu pro toto rozhodnutí uvádím tyto důvody:

1. Výkon občanských práv a povinností stejně jako vyznavačské osvědčení v životě člena církve ve všech otázkách, i těch, které se týkají života sborů a celé církve jsou závažnými otázkami zásadní, věroučné povahy, již nemůže synodní rada jako poslední instance rozhodovat. Závažnost otázky přiznává synodní rada sama ve své zprávě pro synod a dokládají ji i these učitelů Komenského fakulty.
2. Byl jsem tvrdě a nespravedlivě potrestán, aniž jsem měl možnost vyložit své stanovisko, abych se mohl účinně bránit, aniž jsem byl seznámen s rozhodnutím synodního zastupitelstva a synodní rady. Motivaci, jak je uvedena ve zprávě v Českém bratru, popřípadě ve zpráva synodní rady 20. synodu, popřípadě jak ji konstruují these učitelů Komenského fakulty, odmítám. Není to motivace má ani mých přátel.
3. Uveden tvrdý a nespravedlivý trest není stanoven ani církevním zřízením ani řády, které  byly v platnosti dne 7. května 1977. Rozhodnutí synodní rady je neslýchaným porušením církevního zřízení, církevních řádů a ohrožuje dosavadní strukturu naší církve a vrací se daleko před domácí i světovou reformaci.
4. S rozhodnutím synodní rady jsem se poprvé seznámil v hrubých rysech při výslechu na Krajské správě MV v Brně dne 4. října. Z neznalostí faktů jsem tvrzení vyšetřovatele odmítal jako urážku církve a církevního vedení. Teprve 8. října mi o rozhodnutí vyprávěl soukromě při osobní návštěvě dr. Jaroslav Ondra. A až 11. října jsem dostal písemné znění důtky v urážlivé podobě cyklostylovaného textu bez podpisu představitele církve. Považuji za nesprávné, že s faktem tohoto neslýchaného rozhodnutí mohli manipulovat pracovníci státní správy dříve, než jsem byl o něm informován. Jak se dovídám není moje zkušenost ojedinělá.
5. Rozhodnutí zbavuje naši církev dobré pověsti mezi čestnými spoluobčany mimo naši církev, ovlivňuje nepříznivé pokusy o vyznavačskou poslušnost v druhých církvích a neúnosným způsobem zatěžuje synodní radu v novém složení, jež má vyjít z voleb dvacátého synodu.

Navrhuji proto, aby synod toto rozhodnutí zrušil a celou věc projednal podle celého Písma svatého, za pomocí věroučné tradice naší reformace a toleranční církve a ovšem ve smyslu všech vyznavačských dokumentů, jak jsou obsaženy v knize Čtyři vyznání a dílem prof. dr. J. L. Hromádky, prof. dr J. B. Součka a prof. Boženy Komárkové. Navrhuji, aby se synod seznámil s rozborem situace naší církve, jak jej vypracovala sestra Komárková a předložila synodní radě. Tzv. smírčí komise, jak mi sdělil dr. Ondra, neměla tento rozbor k dispozici. Žádám též, aby se synodálové seznámili se stanoviskem všech signatářů podání Federálnímu shromáždění a synod se celou závažnou otázkou věrnosti evangeliu, odpovědnosti za veřejný život i respektování církevního zřízení církevních řádů  zabýval.

Žádám Vás bratři a sestry synodálové, abyste odložili všechnu osobní zaujatost, předsudky, strach o sebe i svou funkci v církvi, abyste se pokusili přispět odpovědným, právu a spravedlnost respektujícím  postojem k obnovení bratrských vztahů v pravdě a jednoty církve, abyste „svědomitě dbali svědectví Písma svatého i církevních řádů, tak aby církev ve všem rostla v toho, kterýž jest hlav, totiž v Krista“, jak jste ostatně již na počátku synodu slíbili.

S pozdravem SOLI  DEO  GLORIA

               Jan Šimsa

         farář od roku 1975 mimo službu      člen XV., XVI. a XVII. synodu