Několik písní ze samizdatového zpěvníčku Nová píseň

Moc má být bezmocná – v tom se shoduje Svatopluk Karásek s Václavem Havlem (Moc bezmocných) nebo alespoň přibrzděná rozdělením na moc výkonnou, zákonodárnou a soudní. Oba nakonec po roce 1989 vstoupili do té „přibrzděné moci“ ústavou a třemi zmíněnými brzdami. Do komunistického modelu moci se nedalo vstoupit s nadějí, že lze všechno transformovat do socialismu s lidskou tváří, to byla krásná iluze „zlatých“ 60. let, která už v zárodcích uskutečňování byla rozmetána tanky. Proti normalizační moci se dalo dělat velmi málo. Teprve s Chartou svitla naděje (v ní bylo mnoho socialistů a exkomunistů, ale také křesťanů a pár konzervativců anglosaské ražby).
Karáskova píseň se obrací proti těm, kteří chtějí vládnout totálně bez ohledů na demokratické principy. Proto je píseň aktuální i dnes. Principy přímé demokracie či manažerské řízení společnosti nebere ohled na menšiny, a na právní kulturu společnosti. Karásek navíc nabízí to, co se dnes nenosí: že je nutné hájit milosrdnou spravedlnost a že to je cesta, která není bezbolestná a stojí mnoho úsilí. Dějiny lidské jistě nemají smysl a nezápolíme o smysl dějin. Zápasíme o milosrdnou spravedlnost, která má smysl díky Beránkovi, tak to viděla Jednota, tak to viděl Komenský ve Všenápravě. I tuto naději vyjádřila jedna nová píseň „Před tvou tváří Pane, nemám vůbec nic, jen tvé slovo dané, jdi a nehřeš víc. A hříšnost i otevřenost pro nový počátek tato píseň vyjádřila mistrně. (NP 69; S 276) (O zpěvníčku Nová píseň viz CC V, s. 91–120) 

Píseň tří mládenců (Nová píseň 144; Svítá 328)

1.Ten obraz zlatý, obraz se k nebi tyčí, zář oči oslepí, zář jeho oči ničí, do snů se vkrádá, vrývá se do paměti, Babylon sebe světí.

Ref. Ač z pece ohnivé žár stoupá žhavý a obraz zlatý dotýká se hvězd, Hospodin zástupů je králem slávy, jen Bohu samému vzdáváme čest.

  1. Tympány, housle, hudba, zpěv v jednom tónu,cimbály, pozouny, klaňte se Babylonu, ať lidská srdce v jediném rytmu buší, Babylon poctu žádá, Babylon žádá duši. Ref.
  2. Babylon dává poslední příležitost,Výjimky z pravidla, máte čas doznat lítost.

Teď cesta zpátky ještě je otevřena,

Uznejte vládu sochy, padněte na kolena. Ref.

O samizdatovém zpěvníčku se dočtete v CC VI. Tak jako v Bibli jsou písně, podobenství přesnou a sdělnou teologickou řečí, tak také prorocké písně moderních autorů jsou přesným svědectvím, které je srozumitelné věřícím všech generací. Marxismus a marxistický vědecký světový názor byl světským náboženstvím, které mělo své rituály – existenčně povinné průvody a akce: 1. května svátek práce, lampionový průvod 7. října – oslava Velké říjnové socialistické revoluce, volby, veřejné schůze KSČ, atd., a za neúčast mohl být zaměstnanci snížen plat, mohl přijít o tzv. prémie, které nebyly pevnou součástí platu. Byl to cukr, který dostal ten, kdo se sklonil pod bičem všudy přítomné a všemohoucí komunistické instituce a díky donašečům i vševědoucí. Mechanismy totality byly všudypřítomné a fungovaly. Dopis z 11. 2. 1972 – nabízel možnost doznání lítosti a zařazení se do normálu.

Čest dej  (NP 163; S 37) Refrén:

Čest dej, jen Pánu Bohu svému dej, čest dej, jen Pánu Bohu svému dej čest dej, jen Pánu Bohu svému dej Pán jen, Pán jen, jen Pán buď oslaven, Pán, jen Pán buď oslaven.

  1. Přijde k tobě ďábel, abys před ním klek!

Na to dobrou radu mám, vyzkoušený lék.

Moc i slávu, světa říš, vše ti nabídne,

Ty mu na to odpovíš: ne, ne, ne.  Ref.

  1. Bez fára a bez vily nemáš úroveň,

Co tě v mládí učili, na to zapomeň.

Celý svět už věří teď v tele zlacené.

Dáš jim na to odpověď: ne, ne, ne. Ref.

  1. Všední den se promění v cestu do ráje,Marjánkový koření věc moc dobrá je.

Strach a smutek, šeď a tíž z tebe opadne. Ty jim na to odpovíš: ne, ne, ne. Ref.

  1. Kočku chtěla sežrat myš, dvakrát dvě je pět,Tak nám to tu podepiš, otevřeš si svět.

Však jsou slova, jak sám víš, proutky čarovné. Ty jim na to odpovíš: ne, ne, ne. Ref.

Evangelijní pokušení na poušti je autorem obohaceno o moderní převleky destrukce člověka a také vázací akt je zde již v poslední sloce reflektován, jako něco, co není nevinné a zvládnutelné mocí člověka, moderní ďáblové jednající z pozice moci, jsou skutečně lháři a věřící pak žije více ve světě lži než pokoje a míru (1Tm 2,1–3)

Trůn v nebi (Nová píseň 60; Svítá 360)

Refrén: „V nebi je trůn, v nebi je trůn, v nebi je trůn pravdy hlavní sídlo v nebi je trůn, v nebi je trůn všem vladařům připomínej.

  1. Člověče chceš být vládcemchceš vrýt svůj obraz dnům jen seď na zemi blázne a nesedej na ten trůn. Ref.
  2. Neumí člověk vládnoutzpije se mocí svou má pravdu pevně v rukou raději než nad sebou. Ref.
  3. Vládče, co k davům mluvíšco kdybys tak jednou ztich co kdybys tak jednou poklek hlavu svou ve dlaních? Ref.
  4. Ani král ani rada moudrýchani kněží ani lid jen ten Beránek zbitý je hoden tu moc vzít. Ref.
  5. Kdo jsou ti krásní lidév šat bílý odění lidé, co k trůnu přišli z velikého soužení. Ref. 6. Já padl k jeho nohám On za ruku mě zdvih řek já jsem služebník tvůj a tvých bratří bezmocných. Ref.