Dopis XXVII. Synodu z 20. 6. 1991
Jeden z pokusů o vyrovnání se s temnou minulostí církve. Nebylo náplní naší práce sledovat dosti laciné vyrovnání se s minulostí ČCE. Snad jen to, že byla ustanovena synodem Komise cesta církve od roku 1945–1989, jejím jediným zásadním výstupem byla studie Cesta církve – která byla publikována bezprostředně nezávislým časopisem Protestant, a teprve po třech měsících také časopisem Český bratr. Debata v církvi se však nerozproudila. Scházela odvaha vzít vážně, například výše uvedený dokument a přiznat tato provinění i českému publiku. Druhá komise ustanovená synodem Cesta církve od roku 1945–1989 díky předsedovi faráři Pavlu Hlaváčovi a později Pavlu Keřkovskému se ujala práce s větší odvahou a přinesla své plody – útlé knížečky Cesta církve I.–IX. (CC X je německá verze, shrnující články CC I až CC IX). Tímto posledním číslem jsme chtěli povysvětlit, proč je i dnes stále pro naši církev těžké rozvinout debatu o naší minulosti. Dokumenty zřejmě sdělují proč.
„Synod pověřuje synodní radu, aby Světové radě církví, Světovému reformovanému svazu, Světovému luterskému svazu a Konferenci evropských církví zaslala toto poselství: Litujeme, že jsme v minulosti neinformovali světovou ekuménu pravdivě o poměrech v naší zemi v období diktatury Komunistické strany. Zamlčovali jsme mocenskou manipulaci, jejíž jsme byli obětí jako občané i jako církve. Zaváděli jsme tak na scestí mnohé naše bratry a sestry, zvláště ve III. světě, kteří z naší viny mohli nabýt dojmu, že tzv. reálný socialismus je nosným modelem pro řešení problémů současného světa.“
V edici