Hojivé prostředí alojzovského srubu

Vzpomínka na druhý běh v Alojzově 1968. Bylo domluveno, že brigádu povedeme s Vojenem Syrovátkou, ale když jsem dorazil na místo, bylo mi vyřízeno, abych se toho ujal sám (a že mi k ruce bude Kája Loucký), protože Vojen leží (po těžkém úrazu na motorce) v šumperské nemocnici. Vzpomínám na hrůzu, kterou jsem z toho měl jako nezkušený novák, ale prostředí bylo přátelsky hojivé a – kouzelné. To je bohužel vše, nač vzpomínám. Jo – ještě na to, že v Alojzově se o kuchyň starali Hoblíkovi, celá rodina.

Pozn. red.: K téže neblahé příhodě se vztahuje zápis tehdy patnáctiletého Honzy Louckého ze středy 10. července 1968 v kronice 1. alojzovského běhu (cituji): Toho dne byla pracovní morálka nejslabší. Práce vzala definitivně za své, když se jeden šrotil poranil o zuby motorové pily. Po obědě šli dva za Mrňaváky, odkudž vrátíce se se zcela veřejně „darovanou“ lahví sirupu přinesli smutnou novinu o Vojenovi. To však již byl večer, tedy šlo se spát.