Světlo vyčištěných petrolejek na Kleti
Kleť, srpen 1956, Plánská hájovna. Vedoucí byl bratr farář Jiří Veber z Domažlic, účastníci ho oslovovali „bratře faráři“ a vykali mu. Z domácích si pamatuji pana kuchaře Filipa, dědu Knoblocha a pana hajného Jandu. Účastníci byli z různých míst.[1]Kleť, červenec 1957. Byli tam bratři faráři Jiří Veber z Domažlic a Jakub S. Trojan z Kdyně. Kromě asi čtyřiceti účastníků z Prahy, Velkého Meziříčí, Brna, Zábřehu, Příbrami, Benešova, Kdyně, a hlavně Domažlic tam byli i dva psi, Aida a Lasina.[2]
Na této brigádě nám nabídli bratři faráři tykání, což bylo pro všechny velké vyznamenání, ale také závazek, abychom se podle toho chovali. I zpětně to všichni hodnotíme jako velký přínos do vzájemného vztahu důvěry a sounáležitosti.
Protože jsme tvořili jakýsi malý sbor, bylo jmenováno desetičlenné staršovstvo. V neděli se konaly bohoslužby, každý den ranní a večerní pobožnost (vystřídali se všichni členové brigády). Při ranních chvílích se četly Žalmy od 135 do konce, zpívaly se dvě písně, pomodlili jsme se a zapamatovali si vždy jeden verš ze čteného žalmu. Večer jsme se zamýšleli nad epištolou Židům.
V pracovní dny se vstávalo v 5,45 hodin, v 6,15 byla ranní pobožnost, v 6,30 hodin snídaně, v 7 hodin nástup do díla. Ve volných chvílích se hodně sportovalo, organizaci převzali bratranci Jiří Pospíšil a Petr Prosek. Pan polesný nám poslal i pingpongový stůl a pan Filip nám dal peníze na pálky a míčky. Večer se vedly rozhovory o filmech, knihách, trampských písních, jazzu, o atomovém nebezpečí. Byly založeny tři zájmové kroužky: motoristický (pro špatný terén se nemohl praktický výcvik konat), šachový a filozofický, který si získal nejhlubší zájem (vedl jej Jack – Jakub S. Trojan).
Odhlasovali jsme, že každý dáme ze svého výdělku 15 Kč na JTD JJ, takže vzhledem k dešťům zbylo k výplatě 9 Kč. Cituji slova jedné účastnice: „Nemyslela jsem si, že brigáda může být tak příjemná.“ Jednohlasně znělo i „chvalmež“ k Jiřího vedení.
O slavnosti večeře Páně jsme se dohodli ve staršovstvu hned po týdnu. Jiří vysvětlil všem, co pro nás má takové obecenství znamenat, a ve čtyřech půlhodinách katecheze pak probral nejzákladnější věroučné otázky, a hlavně smysl Večeře, které se několik z nás mělo zúčastnit poprvé. V sobotu jsme se krátkým výkladem Písma a modlitbou společně připravili – a ležela před námi ještě celá neděle, kdy jsme se mohli připravovat ve svých srdcích. Do večera se zcela změnil ráz jídelny – stoly byly pokryty čistými prostěradly, tvořily velké U, na prostředním stole květiny, na ostatních větvičky osiky, vzadu na stěně nápis „Kristus život náš“ a světlo vyčištěných petrolejek. Na konec společného soužití jsme se naučili píseň 419 – Buď žehnán svazek ten, jenž v Kristu víže nás.
[1] Z Domažlic to byli Jiřina Veberová s dětmi Janou, Jiřím a Pavlem, dále Vladimír Vorlíček, Milena Vorlíčková, Arpad Wolf, Vlasta Kobesová, Markéta Lánská, Eva Závodská, Milena Závodská, Tomáš Růžička z Českých Budějovic, sestra Vlasta Kobesová-Zítová pamatuje také jméno Jiřiny Vávrové, ale již nevíme přesně, odkud byla. Na některé brigádě s námi byl i Jiří Tomášek z Brna a Karel Holý z Chrástu – to jsme vzpomínali v kruhu účastníků, kdy byl na návštěvě v Domažlicích bratr farář Jiří Veber.
[2] Záznamy o tom nám zůstaly díky sestře Mileně Vorlíčkové-Hněvsové, která po léta uchovávala