(Ne)smrtelnost – ohlas i polemika
V létě 1951 se konala moje první (a patrně vůbec první) fakultní brigáda v Branné, která se původně jmenovala Goldstein. Přijel jsem tam 3. července s mírným zpožděním, brigáda zřejmě začala v pondělí předtím, a odjížděl jsem 23. v pondělí. Byly to dva běhy. Ve středu 11. července jsem si zapsal, že přijeli noví vedoucí a noví lidé. Část účastníků ale zůstala na oba běhy.
Na začátku nás vedli farář Verner z Kolína a Huml ze Dvora Králové, tehdy daňkovec (pozn. red.: přívrženec teologie Slavomila Daňka), od 11. se v mém zápisu objevují faráři Jiří Veber ze Šumperka, Kubíček z Litomyšle a Pištora z Brandýsa n. L.
(ten přísně dbal na dodržování řádu).[1]
Následoval 2. běh.[2] Tam byl také farář Bednář (ve výslužbě, pův. Domažlice). Tehdy doc. Lochman přišel s přednáškou o (ne)smrtelnosti duše, která vzbudila ohlas i polemiku a vyvolala dobrou diskusi.
Pracovalo se na pásech okolo trati, které musely být zbaveny všeho hořlavého, aby od jisker z lokomotivy nechytl les. V druhé polovině jsme prosekávali a prořezávali les někde pod Keprníkem a v poledne jsme si opékali houby a přejídali se jahodami.
Našimi dobrými sousedy byly tři rumunské rodiny, které nám půjčily špagát, přes nějž jsme hráli volejbal. Potom jsme ukradli volejbalovou síť sokolské brigádě, která sídlila nedaleko. Ale neměli smysl pro humor a hlásili to SNB. Síť jsme za dobrodružné výpravy vrátili, ale uzmuli jim zase vlajku. To už pochopili, že jde o hru, a po dvě další noci se odehrávaly dobrodružné výpravy. Nakonec nám to v novém běhu zatrhl farář Pištora. Ten také přísně střežil zásoby potravin ještě z UNNRA. Současně probíhaly brigády v Josefově a Ostružné, s nimi jsme hráli volejbal a poznal jsem Jana Šimsu, který byl v Josefově. Kázali Jan Milíč Lochman a další neděli Vladimír Čapek, kteří stále objížděli brigády.
[1] Z účastníků jsou v mém zápisníku: Karel Trusina (Valašské Meziříčí), Eva Pilátová a Jana Juránková, později Opočenská (obě Brno), Jana Pellarová, Lia Poláková (obě Hradec Králové), Míla Šmídová (Soběslav), Lidka Lacinová (Spořilov), ? Legierská, ? Pallová-Hošťálková, „Onoma“ z Ratiboře (nevím ani jméno, ani pohlaví), Míla Kubová od Klimenta s kuchařkou Rudynou, příjmení nevím (CČS) a dvě jejich katolické kamarádky, rovněž naše kuchařky, dále Jarek Cheben, Blahouš Hájek „Medvídek“ a jeho bratr Láďa (všichni Brno), Jan Verner (Kolín), Zdeněk Severýn, bratří Kabíčkové (Brno), Hana Dusová nyní Pokorná, Jindra Baťková (Kutná Hora), Honza (už nevím který).
[2] Jura Doubrava neboli Otrok (Ostrava), medik hrající na kytaru, Broňa Sližová a čtyři hoši zvaní Hříbata, protože spali nad stájemi (Třinec), Jana Doubravová (Ostrava), ? Záleský (pekař, strojvůdce, kostelník, šofér na dálkovém spoji ? Záleský (Litomyšl), bohoslovci ze Slovenska Kněžo a Nohaj a Pavel Pištora, syn faráře (tehdy Brandýs n. L., později lékař a laický kazatel někde na severu), Láďa Hájek, Milada Švandová, později Hánová (oba Brno), Lenka Rakovská a ? Šplíchalová (obě Třinec), Vorlíčková, L. Mrázová, Šplíchalová (Praha), Ester Černilová později Marková (Brno).