Tu pravou jsem nepotkal v Herlíkovicích
Brigád v Herlíkovicích jsem se zúčastnil v letech 1982, 1984 a 1986. Církevní středisko v té době vedli manželé Pavel a Ljuba Kielarovi.
V roce 1982 to byla týdenní brigáda během letních prázdnin. Vedl ji bratr farář Bohumil Baštecký, ale bohužel si už na podrobnosti nevzpomínám. V té době šlo hlavně o pomoc v hospodářství, zejména při sklizni sena. Vím, že tam měli jednoho koně a několik krav. Byl jsem tam s Magdou Novákovou z farářské rodiny Míly a Ctirada Novákových. Jediné, na co si vzpomínám, že se tam držela tzv. modlitební stráž, ve které se po hodině střídaly dvojice účastníků.
V roce 1984 k pomoci v hospodářství přibyla pomoc při rekonstrukci střediska. Bourala se bouda zvaná Vokurka, opravoval se kostel a stavěla se čistička. Brigády se nekonaly jen o prázdninách, ale také o víkendech, možná už od dubna. Na víkendových brigádách se podílely střídavě senioráty pražský a poděbradský. Organizaci měl na starosti seniorátní poradní odbor pro mládež. O prázdninách se konaly týdenní nebo čtrnáctidenní běhy, které vedl některý farář. Já jsem se zúčastnil několika víkendových brigád před prázdninami, a pak týdenní brigády s Joelem Rumlem a čtrnáctidenní s Petrem Čapkem. Brigádníci byli ubytováni převážně v boudě zvané Kuncárna. Na každém běhu proběhlo také školení o bezpečnosti práce, které vedl tajemník synodní rady bratr farář František Němec.
S Joelem Rumlem měla brigáda velmi volný průběh. Neznamená to ale, že by se méně pracovalo, jen se pracovní doba a také zábava po práci posunuly do pozdějších denních (a někdy i nočních) hodin, než bylo obvyklé. Mimopracovní náplň se skládala z biblické úvahy, rozhovoru a hraní her.
S Petrem Čapkem byla brigáda čtrnáctidenní, už s obvyklým denním řádem. Po snídani a ranní pobožnosti se pracovalo s přestávkami na svačiny a oběd až do večeře. Práci přiděloval správce Pavel Kielar. Po večeři následovala biblická úvaha, kterou si připravil některý z účastníků, a pak většinou volná zábava. Několikrát bylo posezení u ohně s nějakým programem a jednou se konala panelová diskuse s někým z účastníků. Také se někteří brigádníci vypravili shlédnout východ slunce na Sněžku. To se vycházelo už před půlnocí. Každý den pomáhali asi tři účastníci v kuchyni, kde vařily profesionální kuchařky. Středisko fungovalo také jako rekreační, i když ve velmi omezené míře. V neděli se samozřejmě nepracovalo, dopoledne byly bohoslužby, odpoledne výlet do okolí.
Po prázdninách jsem se zúčastnil v září jedné nebo dvou víkendových brigád. V říjnu jsem nastoupil základní vojenskou službu, takže byl na rok od brigád pokoj. Po ná81
vratu z vojny jsem byl na několika víkendových brigádách. Vokurka už byla postavena v hrubé stavbě a pokračovalo se v práci převážně na ní.
Tolik ve stručnosti, co si z brigád v Herlíkovicích pamatuji. Jezdil jsem tam rád, byla tam dobrá společnost, práce mě bavila a seznámil jsem se s mnoha lidmi, např. se současným synodním seniorem. A nebudu tajit, jezdil jsem tam i proto, že to byla dobrá možnost najít si dívku. Tu pravou jsem ale nepotkal na brigádě, nýbrž na biblickém kurzu.