Rád si připomenu, nač jsem zapomněl
Brigády v letech 1953–1958
Miloš Růžička
Karlovice ve Slezsku 1953, asi 1. běh. Podle fotografie, na které jsou dvě školou povinné dívenky ze Dvora, jsem usoudil, že kuchařkami byly jejich matky paní Šlégrová a paní Hrušková. Pracovali jsme na státním statku, traktor s valníkem nás denně vozil na farmu Jelení. Dělalo se většinou na senách. Hrával se tam dobrý volejbal.[1]Na zmíněném statku tvořili velkou skupinu pracovníků Řekové, kteří se kromě jiného starali o chov ovcí. K dennímu občerstvení jsme proto často mívali žinčici.
Ostružná 1953, asi 2. běh. Přijel jsem tam vlakem (přes polské Medzilesie) přímo z Karlovic. Brigádu vedla Irena Kalusová. Hlavně jsme sušili sena, občas opravovali lesní cesty. Většinu účastníků tvořila mládež z Brna.
Ostružná 1954. Je možné, že byly dva čtrnáctidenní běhy, jichž jsem se (asi obou) zúčastnil. Jeden z nich vedla opět Irena Kalusová.
Myslibořice 1955, brigádu vedl Vladimír Kalus. Stravovali jsme se v rámci domova důchodců. Pracovali jsme na státním statku. Vyčleněna byla čtyřčlenná skupina: moje sestra Jana, Věra Vesecká-Adamcová, můj bratranec Tomáš a já jsme celých 14 dní česali třešně. Ostatní zřejmě dělali různé práce na polích. Účastníci byli převážně ze tří sborů: Brno, Praha, Dvůr.
Kleť 1956, tři čtrnáctidenní běhy. 1. běh vedla Irena Kalusová, účastníci byli většinou z Brna, méně ze Dvora. Díky zápisu v knize hostů na faře v Budějovicích z 15. 7. se dochoval seznam brněnských účastníků.[2] Druhý běh vedl Vladimír Kalus, účastníci byli z Prahy a Dvora Králové, jednotlivci i odjinud. Třetí běh, který vedl J. Veber, se konal 28. 7.–11. 8., opět podle zápisů v knize na faře v Budějovicích.[3] Všechny běhy pracovaly v lese (oprava cest, probírky, sena), stravování zajišťovala lesní správa (kuchař pan Filip byl vynikající, na ukončení druhého běhu nám dělal srnčí na smetaně, srnec byl střelen hajným pro tento účel. Účastníci tohoto běhu participovali na honu na lišky, které plundrovaly kurník pana nadlesního Pinskra.
Plánička 1957 (mezi Černou v Pošumaví a Frymburkem), vedoucí Vladimír Kalus. Stravování zajišťovala lesní správa, bydleli jsme v jejich ubytovně. Pracovalo se v lese (polomy, probírky, čištění v oblasti budované přehrady Lipno). Účastníci byli většinou z Prahy a Dvora, někdo též z Chrástu u Plzně (domovský sbor Vladimírův). Podílel jsem se na porušení přikázání „Nepokradeš“ – z opuštěného blízkého mlýna jsme demontovali měděný svodový drát hromosvodu pro budovaný sborový dům v Chrástu.
Orlovice 1958. (u Kdyně). Brigádu vedl Vladimír Kalus. Přijel jsem tehdy jen na pár posledních dnů, stopem z Prahy po skončení měsíčního vojenského soustředění v rámci vojenské katedry UK.
To jsou tedy mé velmi kusé vzpomínky na evangelické brigády. Až to bude pohromadě, rád si připomenu i to, nač jsem sám už zapomněl.
[1] Mezi účastníky bylo množství bohoslovců (Vl. Jaša, bří Kabíčkové, Vladimír Kalus, Jana Kabeláčová, později Kalusová, L. Klobása, K. Trusina, J. Trusina, B. Šourek, J. Strádal a další). Z ostatních si pamatuji M. Kellerovou a její kamarádku Šámalovou, sourozence Čudovy (Alenu a Milana). Většina byla z Prahy, značný počet i ze Dvora Králové (např. Milča Vávrová, později Nedělová, moje sestra Jana a další).
[2] Kniha je v opatrování rodiny mé sestry ve Dvoře, tehdejší budějovický farář Miroslav Růžička byl náš strýc. V zápisu stojí: „Při návratu z brigády na Kleti Irena Kalusová, Harriet Babánková, Drahomíra Šedá, Jarmila Procházková, Zdenka Doubravová, Líba Loubalová, Jaromír Válek, Jarmila Jakešová, Anna Blažíková, Miriam Urdihová, Vladka Chvojka, Slávka Ondrová, Karel Křivan, Marta Doubravová.“
[3] 28. 7. se zapsali Eva a Milena Závodské z Domažlic, 11. 8. já – cestou z brigády.