Úvodník Cesta církve IV (Evangelické brigády)
Již více než půl století nosím v srdci vzpomínky na obecenství prožívaná na evangelických brigádách, jichž jsem se od roku 1953 na různých místech naší krásné vlasti zúčastňoval, a posléze je i po mnoho let vedl. Byly to, jak říkával Bláža Šourek, „svaté brigády“. Pro mne, „dítě světa tohoto“, skutečně svaté byly. Podněcovaly k dobrému, kterého bylo ve světě tak málo, posvěcovaly. Vím, že by se to říkat nemělo, neboť co je v tomto světě svaté? Svatý je Bůh, Hospodin, Otec našeho Pána Ježíše Krista, nade vše vyvýšený Pán pánů a Král králů. Na brigádách jsem ovšem poznal, že je možné se k němu vztahovat a nevzdat to, nepolevit v tom, nehodit to za hlavu, nevykašlat se na to, i když jeho svatosti dosáhnout nelze. Brigády byly „nepomazaně svaté“ v tom slova smyslu, že jsme svobodně a radostně žili ve spontánním obecenství brigádnic a brigádníků, „hraběnek“ s hráběmi, „sekáčů“ s kosou, „dřevorubců“ s pilou a sekyrkami, „cestářů“ s krumpáčem a lopatou, kuchařek s invencí, „kultů“ i všech dalších bratří a sester, kteří s písní na rtech a Biblí v ruce hledali Stvořitele uprostřed „lesů, vod a strání“. Jakmile slyším píseň „Hory doly stráně, nebesa i zem, zvučte ke cti Páně hlučným ohlasem“, ať jsem kde jsem, vybaví se mi šumění smrků na stráních alojzovského údolí a zurčení Hučavy, protékající mezi Volskou loukou, Vozkou a Hášovou chatou, kolem našeho srubu a dál k Františkovu. Při vzpomínkách jsem a zároveň nejsem sentimentální. Pokud se to někomu nezdá, stačilo by mu zažít atmosféru brigád. Jak ji zachytit? A tu se zrodil nápad vyzvat bývalé brigádníky, aby vydali počet nejen z toho, kolikrát, kde, kdy a s kým na brigádě byli, ale hlavně z toho, co jim brigády daly do života.
S nestárnoucí Martou Kačerovou – klíčovou postavou všech brigád – jsme sepsali výzvy, v nichž jsme účastníky evangelických brigád informovali, že se chystáme tento fenomén v životě církve zmapovat a nutně potřebujeme jejich pomoc. „Vše je ve vzpomínkách, v myslích a srdcích brigádníků, odkud je to třeba vydolovat, skoro žádná dokumentace neexistuje, a tak prosíme: přiložte k této věci svá srdce, zalovte v paměti, sáhněte do svých vzpomínek a napište nám.“[1] K jednomu dopisu byl přiložen dotazník s žádostí, aby jej adresáti vyplnili. Dovedete si asi představit sháňku po adresách stovek lidí, kteří měli být osloveni. Akce však měla značný ohlas a brzy začaly přicházet desítky dopisů. Tak se zrodilo kolektivní svědectví o jedné z významných etap na Cestě církve v letech 1945–1989. Vše si přečtete na následujících stránkách této publikace.[2]
Ukázalo se, že atmosféra brigád velmi podobně a hluboce zasáhla skoro každého z účastníků. Někteří se o svých zážitcích rozepsali podrobněji. První byla Marie Sikorová („Mary“), roz. Kynčlová, druhá Dagmarka Pudlovská, roz. Šlapetová. Jako třetí se ozvala Líba Eliášová, roz. Korecká (Velká Korki). Jak si oživovala paměť, posílala na pokračování obsáhlá vyprávění veselého i vážného obsahu. Bylo jich celkem pět. Postupně množství vzpomínek „vydolovaných“ z paměti účastníků brigád narůstalo, dopisy přicházely ze všech koutů české země. Byl jsem tím beznadějně zavalen, až mi z toho „šla hlava kolem“. V červnu 2010 se nabídla Pavla Loucká, že mi ráda pomůže to množství zaslaných vzpomínek a úvah redakčně zpracovat. Mně se tím velmi ulevilo a má hlava se z té „procházky kolem“ opět vrátila na své místo. Pak ještě pomoc nabídla Korki a společně s Pavlou se daly do díla, u kterého Korki setrvala do posledních svých sil.
V biblické knize Přísloví 31,10 se moudrý král Šalomoun prostřednictvím krále Lemúela táže: Ženu statečnou kdo nalezne, nebo daleko nad perly cena její. Já jsem v souvislosti s evangelickými brigádami mládeže a jejich zpracováním v této publikaci nalezl hned tři ženy statečné. Bez nich by tento soubor nespatřil světlo světa. Jsou to – „Matka brigád“, nestárnoucí devadesátnice, již mnohokrát zmiňovaná Marta Kačerová a dvě zasloužilé brigádnice – evangelická katolička, zdatná redaktorka Pavla a vždy věrná a radostná Líba, která nás předešla na pravdu Boží. Za sebe i za vás čtenáře jim vděčně děkuji.
[1] Naléhavé dopisy brigádníkům pocházejí z června a dalších letních měsíců roku 2009.
[2] Čtenářům této publikace na vědomí se dává, že komise synodu, mapující Cestu církve v letech 1945– 1989, vydává tímto svazkem v knižnici studijních textů ČCE od roku 2009 již čtvrtou publikaci. Zpracováváme z dříve namnoze utajovaných archivních fondů zajímavá, neznámá a ožehavá témata ze života církve v totalitním režimu. Zmíněné publikace lze zakoupit v Kalichu, nebo objednat v ústřední církevní kanceláři. Vřele doporučujeme!