Jeseníky 1951
Z dopisu Martě Kačerové
Jan Šimsa
Ostružná: (Pršelo.) Zde jsem se setkal se škarohlídy (škarohlídkami), s optimistickým vedením Julia Kunsche, s laskavou neurčitostí faráře Jerieho, s odvahou vařícího kolektivu, sestaveného především z teoložek a Vlasty Jelínkové (Čáslav), dále se sympatičností polesního Rudolfa – chválil brigádu, výkony zvláště sekáčů (Čáslav), kteří pracovali více než zdejší, s vynikající úderkou Čáslavanů pracujících na zařízení kuchyně a jídelny, se sympatickým Růžičkou (Svitavy) a Říčanem (Praha). „Rozlil“ jsem si to u Olomoučanek, které jsem přemluvil, abychom šli zkratkou od nádraží. Dopadlo to jako obvykle. Jinak se v Ostružné nic zvláštního neudálo nebo jsem si to v tu chvíli neuvědomil. Byl jsem tu jen na skok. Dostal jsem teplý čaj.
Branná: Verner (farář) se překonává. S velikým elánem se stal pionýrem (á la divoký západ), nedal se odradit ani početním neúspěchem a začal i s večerními výklady za účasti čtyř posluchačů (z toho jeden syn). Karel Trusina (kterého jinak navrhnu na vyznamenání brigádním řádem „Za zásluhu o brigádu“) se dal sám přeřadit do Branné, včera přijela Míla Šmídová ze Soběslavi (která se rozhodla přece jen nejít na Komenského fakultu teď, ale až po maturitě za rok). Pak přijeli tři Brňáci a v pondělí tu je pět kandidátů na Komenského fakultu + Jitka Kosová. Takže zde bude i s nešťastným mladým Vernerem (nedali mu doporučení na vysokou školu) a Trusinou celkem osm kandidátů na Komenského fakultu. Vaří se zde kolektivně za dohledu klimentských sester, které přes své mládí (ročník 1934 a 1935) se toho ujaly velice odvážně. Trpěli a trpí zde nedostatkem nádobí a některých potravin, ale do pondělí snad nevyhynou. Nezabezpečené zásobování v prvních dnech byl hlavní vážný nedostatek přípravy letošní brigády. Dal-li jsem Branné jen průměrnou známku (tuším 3+), pak to byla známka určená organizátorům.
Josefov, U mlýna: Úsek bez pochyb nejlepší, nejzorganizovanější, nejzásobenější, největší (25), nejmladší, nejzařízenější, nejhezčí, nejcelistvější, nejklidnější, nejveselejší, nejspolehlivější; je to už proto, že tu jsou Nuseláci a bývalý nuselský vikář. Ale bylo to zjišťováno zcela objektivně. Ráno cvičí rozcvičku, pracují jako lvi (včetně Tita Zeleného), mají ranní a večerní pobožnosti a vůbec.
Josefov, osada: Úsek velmi průměrný. Humpoláci jsou tu oporou. Snad se zařizují příliš pro sebe (zvláště první den). Ale Vojtěchovský jako typ je nejlepší brigádní a brigádnický farář. Je tu kandidát na Komenského fakultu Borecký, který přes svou mírnost a nerozhodnost je exekutiva. Dívky v kuchyni jsou velice ochotné a vaření jim jde (Matyášová, Kleinerová a tuším Uholová). Standardní sympatický průměr jsou Heřmánková, Kejzlarová, Titěrová, Závodský. Misijní případ je Česká Lípa jako celek i jako jednotlivci. Eva D. doplnila sbírku. Čekáme ještě Dusovou (KH) a Kocnu (!).
Nedáme se!
To je vše, co se dá říci o čtyřech úsecích. Malá bouda zůstává záhadou. Po polesích chodí zprávy, které budí „smíšené pocity“. Zítra tam snad konečně zajedu. Máme se výborně, i když zatím každý krok je doprovázen skřípáním a praskáním a stále se našlapuje na houpavou půdu improvizace. Pomoci nám není, leda morální, a pak té, která se nedá zorganizovat.