Kunvald – brigády, které přežily normalizaci i divoký kapitalismus
V padesátých letech minulého století jezdívali mladí lidé na socialistické brigády. Dá se předpokládat, že „sdruženci“ ČCE jezdili společně a vládl mezi nimi jiný duch než mezi komunistickými úderníky. Jednu z mnoha jejich part vedl farář Vladimír Kalus a již tyto jeho brigády řadí někteří do tradice kalusovských lesních brigád.
Přelomovým se ale stal rok 1960, kdy byl Vladimír Kalus Synodní radou ČCE požádán, aby vedl brigádu v Kunvaldu, kde bylo třeba oplotit parcelu kolem domku „Na sboru“. Tato práce byla plánována už v roce 1957, kdy uplynulo 500 let od vzniku Jednoty bratrské právě v Kunvaldu. Správa polesí Zaječiny ochotně odprodala synodní radě tyčkovinu na plot, ale zároveň žádala, aby mládež pomohla při lesních pracích. Přihlásilo se asi dvacet lidí, dorazilo jich jen devět. Z domku „Na sboru“ chodili každé ráno na polesí Zaječiny a prořezávali stromky. První léta, kdy ještě nevládla mezi hajnými a brigádníky důvěra, dohlížel na práci hajný Patočka.
Několik dalších let bydleli brigádníci v bývalé hájovně na Malém Bubnově a první ze svých důležitých období zažila také brigáda na Vidlici (tam později jezdilo 40–50 brigádníků včetně spřátelené party Němců; jednou se tam sešlo 72 lidí, spalo se i pod stany). Nejvíce brigádníků pocházelo z Miroslavi, ale jezdily tam i party ze Dvora Králové nad Labem, z Rokycan či Plzně (a od konce osmdesátých let parta z Nosislavi).
Na bohoslovce, kteří vedli brigády v Jeseníkách, byl počátkem normalizace vyvíjen tlak. Nic takového se paradoxně nedotklo brigád Vladimíra Kaluse, který sice v roce 1972 přišel o státní souhlas k duchovenské službě, ale jeho brigády běžely dál. V druhé půli sedmdesátých let pak vedení převzal jeho syn Pavel.
Jeden z vážnějších problémů nastal v roce 1980, kdy byl prostor kunvaldských lesů uzavřen, neboť zde byli odhaleni česko-polští pašeráci. Brigáda se přesunula do Rychnova u Nových Hradů, kde byla „objevena“ Státní bezpečností. Někteří z brigádníků pak byli předvoláni k výslechu. Hned příští rok se ale brigáda konala zase už v kunvaldských lesích, v Hájovně na Americe. Po roce 1984 se brigáda na delší čas přesunula do Videl (poblíž Vrbna pod Pradědem). Kromě Miroslaváků tam jezdila mládež ze Zlína a Prosetína (působišť Pavla Kaluse). Na přelomu osmdesátých a devadesátých let chybělo (snad kvůli generační pauze) zastoupení z Nosislavi. Výraznými osobnostmi brigád v té době byli např. Martin, Dan či Ondřej (zvaný Karel) Ryšaví z Miroslavi.
Brigáda přežila normalizaci a obstála i v letech divokého kapitalismu počátkem devadesátých let. V roce 1989 přišel do Miroslavi farář Pavel Skála, starý brigádník z plzeňského Korandova sboru, a s Pavlem Kalusem se na brigádách po týdnu střídali. Vedení už ale zajišťovali starší mládežníci. V prvních letech po revoluci navíc probíhaly Vidly, kam jezdilo až čtyřicet brigádníků. V roce 1992 si Miroslaváci se spřátelenými Francouzi a s mládeží z Nosislavi udělali ještě jednu brigádu na Vidlích a další rok byli na návštěvě ve Francii.
V září 1992 odešel Pavel Kalus do Brna – a začala jezdit parta Brňanů. Tím došlo k rozdělení na dvě větve. V roce 1994 se poprvé konala brigáda lidí z Miroslavi a Nosislavi pod Kralickým Sněžníkem v chatě Pod vodopády, kdežto skupina z Brna roku 1993 obnovila tradici Hájovny v kunvaldských lesích. Obě větve čerpaly z téže tradice. Každoročně na podzim se pořádal brigádnický sraz, kam jezdili jak „Kuvalďáci“ pracující pod baronem Parishem, který restituoval polesí Zaječiny, tak ti, kteří pracovali pro Hanušovickou lesní a. s. a pod fiktivními pány Sněžníkem a Kralickým. Našlo se několik nadšenců, kteří jezdili na obojí.
V roce 1999 zasáhl pod Kralickým Sněžníkem požár. Kvůli vadnému komínu začaly hořet trámy chaty Vilemínky, hasiči ji sice zachránili, ale brigády tam skončily. Dalším důvodem bylo, že silná generace kolem Kateřiny Ryšavé (dnes Fučíkové) neměla dost následovníků. Uskutečnila se ještě slaběji obsazená brigáda na Hájovně (v roce 2000 tam byly brigády dvě), a miroslavsko-nosislavská větev skončila. Na popud Jana Skály a Petra Dobrovolného ale došlo k fúzi s brněnskou větví. Pavel Kalus se postupně z vedení brigády stáhl, a i když ji dosud zaštiťuje, naposledy byl na Hájovně spatřen v roce 2003. Současní brigádníci jsou většinou z Brna, Miroslavi a Nosislavi. Šňůra brigád na Hájovně (od roku 1995) nebyla přerušena.
Kromě brigád kunvaldské či kalusovské tradice začaly ve svobodném prostředí vznikat další evangelické lesní brigády, ale nemám zprávy o tom, že by některá z nich zapustila kořeny hlouběji.