Stáli na cestě a plakali

Pavel Balusek

Na brigády jsem začal jezdit kolem roku 1966, byl jsem na brigádě i v roce 1968, a pak ještě po okupaci. Přihlásil jsem se po výborných referencích bratří Dobrovolných z Pardubic, kde jsem studoval. Jezdil jsem o prázdninách, zpravidla v červenci. V Jeseníkách to byl většinou Alojzov, výjimečně Branná. Jednou jsem byl na brigádě v Lísku u Písku, kultem byl Tomáš Bísek. Pěkně se to rýmuje. To bylo v srpnu 1969. Byl jsem na vojně v Hranicích na Moravě. Ujel jsem načerno ráno 20. srpna. Měli jsme pohotovost pro výjezd do Ostravy. Druhý den po mém úniku, tedy 21. srpna, začala po mně v kasárnách sháňka. Jeden můj přítel mě kryl, prý jsem na ošetřovně. Já jsem se pak musel urychleně vrátit. Vyšlo to.

Jezdíval jsem pravidelně na brigády, kde byli kulti Tomáš Bísek, Vojen Syrovátka, Miloš Rejchrt, jednou Honza Šimsa. Tomáš Bísek organizoval po revoluci několikrát sraz brigádníků, určitě bude mít kompletní seznamy našich turnusů.

Poryč ráno vařily vždy nějaké hrdličky, jak zpívával Pavel Otter, když budil dívky mající službu. Většinou jsme chodili na obžínku a na sena. Vážný program měli připravený naši výše uvedení kulti. Teologický, filozofický, literární a hudební. Vzpomínám, jak Tomáš Bísek recitoval ze sbírky básní Ivo Štuky „Pět minut v balóně“, kterou ilustroval Kamil Lhoták. Udělalo to na mně takový dojem, že jsem po brigádě proběhal spoustu knihkupectví – a sehnal jsem ji. Mám ji dodnes. Honza Šimsa přednášel o profesorce Komárkové a samozřejmě „teologii revoluce“. Hodně se zpívalo. Hrály se hry, ze sportu nejvíce volejbal.

Kromě výše uvedených tam byli Honza Mamula, Jana Ryšavá, Pavel Kašpar, Tomáš Fiala, Dan Drápal, akademický malíř Miroslav Hanák, Payne, Michal Otřísal.

Jelikož jsem často jezdíval do Herlíkovic (jak na brigády, tak na kurzy), do Vrbna, a posléze do Chotěboře, nejsem si teď jistý, s kým jsem se kde setkal. Například

Kája Trusina. Byl jsem s ním mnohokrát různě. Myslím si, že jsem s ním byl rovněž 67

na brigádě 21. srpna 1968. Zcela určitě tam byl Tomáš Bísek. Pamatuju si ho, jak stál na cestě a plakal. Totéž Bob Hašlerka, Petr Čapek a další.